Inscenace Vladislavovy Popelky (jehož předloha se však stala pouze jakýmsi východiskem pro finální autorský scénář) byla výsledkem první drakovské spolupráce režiséra Josefa Krofty a scénografa Petra Matáska. Ti spolu předtím spolupracovali v plzeňské Alfě, kde byl Matásek v angažmá a kde Krofta pohostinsky režíroval. Právě na základě této spolupráce Krofta nabídl Matáskovi angažmá v Draku, čímž vznikl proslulý a mimořádně produktivní tvůrčí tým, jehož součástí byl ještě Jiří Vyšohlíd coby hudební skladatel, korepetitor a herec v jedné osobě. Spolupráce této trojice pak trvala kontinuálně více než 25 let.

Inscenace, jejíž výpravě dominovala obrovská historizující skříň, získala cenu na XII. Kongresu UNIMA v Moskvě (1976). Přes svůj ohromný úspěch jak u odborné, tak laické veřejnosti musela být v roce 1977 po zásahu politické moci stažena z repertoáru (autor předlohy Jan Vladislav podepsal Chartu 77, čímž se stal personou non grata) a počet jejích repríz se tak zastavil na čísle 145. Dodnes na ni však upomíná dřevěné obložení sálu hlavní scény divadla, které vzniklo rozebráním původní výpravy.

Premiéra: 21. 3. 1975

Dramatik: Jan Vladislav
Režisér: Josef Krofta
Asistentka režie: Eva Oplíštilová
Asistentka režie: Irina Niculescu
Výprava: Petr Matásek
Hudba: Jiří Vyšohlíd
Pohybová spolupráce: Ctibor Turba (j.h.)

 

Otec, Král: Matěj Kopecký
Růžička-Popelka: Libuše Bogostová
Kmotřička: Miroslava Kostřábová
Macecha, Bára: Věra Říčařová
Mára: Jana Černíková
Bára, Královna: Jindra Židlická
Princ Milán: Vladimír Marek