Režisér, autor, pedagog, umělecký šéf, výrazný a obdivovaný talent, inspirátor neklidu v každých stojatých vodách, vůdčí osobnost nejen českého ale i světového divadla, jmenovitě v oblasti tradičně nazývané loutkové divadlo. V Divadle Drak působil v letech 1971 – 2009.

Narozen 30. března 1943 v Uherském Hradišti, v letech 1962-66 studoval na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde ho ovlivnil jak činoherní režisér František Štěpánek, tak zakladatel loutkářské katedry Erik Kolár a Emil Radok. Krátce působil ve studiu Československého rozhlasu v Českých Budějovicích a tam také přijal angažmá v Malém divadle (1968-71). Na výzvu tehdejšího ředitele divadla DRAK Jana Dvořáka přešel do Hradce Králové v roce 1971, aby v novátorské linii tohoto divadla nejen pokračoval, ale pomohl mu postupně vybudovat světovou slávu a ohlas.

Vytvořil vzácně soudržný a inspirující tým s Petrem Matáskem, Jiřím Vyšohlídem a celým souborem divadla. Spolupracoval či hostoval v řadě českých divadel například v Divadle Spejbla a Hurvínka, Krajském bábkovém divadle v Banské Bystrici, divadle Alfa v Plzni, Naivním divadle v Liberci, ve Studiu Beseda DVÚ v Hradci Králové i jinde a režíroval na řadě světových scén v zahraničí (Polsko, Finsko, Austrálie, Dánsko, Norsko, Francie, Israel, Japonsko aj.). Výčet jeho inscenací, které se staly pro vývoj jedné z linií českého divadla zásadní a mnohdy rozhodující je nesmírně bohatý, inspirující a mluví dodnes sám za sebe.

Zásadním způsobem ovlivnil proměnu loutkářské katedry DAMU po listopadu 1989 na katedru alternativního a loutkového divadla, přičemž jednak do pedagogického procesu vnesl své zkušenosti a zkušenosti souputníků, kteří obdobně jako Josef Krofta otevírali další možnosti vývoje divadla a jednak otevřel studijní proces impulsům alternativních výbojů ze světa, jejichž konkrétní poznávání se revolucí otevřelo. Působil také jako zahraniční proděkan fakulty. Řada dnes již uznávaných mladých tvůrců se hlásí k tomu, že jsou Kroftovi žáci.

Prosadil se též jako filmový režisér (O statečném Vladislavovi a věrné Elišce, Jak to bylo, dědečku), a režisér televizních záznamů některých vlastních inscenací.

Zemřel v roce 2016.