Královna Dagmar (1988) pak vznikla ve spolupráci s dánským divadlem z Odense a vyprávěla o dceři Přemysla Otakara I., která se stala dánskou královnou. Na inscenaci spolupracovali herci obou divadel. Petr Matásek pro ni vytvořil jeden ze svých nejslavnějších scénických objektů, kinetickou skulpturu trojúhelníkového profilu, která připomínala loď. Profesor Delbert Unruh z Northwesternské univerzity Matáskovu výpravu ve své studii otištěné v časopisu Loutkář (3/2017) charakterizoval takto:
“V inscenaci Královna Dagmar vznikla ve spolupráci Matáska s Kroftou mimořádná divadelní událost se zvlášť působivou scénou. Pro tuto moderní verzi středověkého příběhu o dánské princezně Dagmar Matásek navrhl jedinečnou kinetickou skulpturu. Tato trojúhelníková struktura, která vypadala jako poněkud zvláštní středověký obléhací stroj, se mohla otáčet a postavit na kteroukoliv stranu, aby zpodobnila exteriéry i interiéry; její strany se daly otevřít, aby vznikla malá intimní jeviště pro loutky a herce, nebo zavřít a ponechat jako statické objekty. Hudbu k inscenaci hráli samotní účinkující a celkový styl inscenace smazával rozdíly mezi hercem a loutkou. Roli královny Dagmar tak například hrály jak herečka, tak loutka. Někdy herečka loutku vodila, někdy hrála sama a někdy vystupovala zase loutka sama. V dramatickém finále pak smrt královny Dagmar odehrála loutka samotná.”

Premiéra: 17. 6. 1988

Dramatik: Ludvík Kundera
Dramatik: Miloslav Klíma
Režisér: Josef Krofta
Výprava: Petr Matásek
Hudba: Petr Vyšohlíd

Dagmar-Markéta: Eva Spoustová
Přemysl: Jan Bílek
Adleta, Gerda: Jarmila Vlčková
Konstancie, Kristina: Pavla Tomicová
Strange: Ladislav Peřina
Valdemar: Václav Poul
Biskup: Vladimír Marek
Kejklíři: Patricie Homolová; Zdeněk Říha, Petr Vyšohlíd; (v dánské verzi) Vladimír Marek