Mlýnek z Kalevaly

Ve druhé polovině 80. let uvedl Drak dvě významné inscenace inspirované severskou tematikou. Zpracování finského národní eposu Kalevala vyšlo z Kroftovy spolupráce s finským divadlem Mukamas z Tampere. Miloslav Klíma na něj pro Divadelní noviny zavzpomínal takto:

“Vedení divadla Mukamas z Tampere dlouho usilovalo o spolupráci s Josefem Kroftou, jehož inscenace v Divadle Drak a jinde ve světě sledovalo. Sehnali prostředky pod podmínkou, že projekt bude odpovídat těm mimořádným prostředkům. Došlo ke schůzce v hradeckém divadle a kolegové vybavili Kroftu rámcovými znalostmi o nejslavnějším finském eposu. Toho se ovšem finští divadelníci chytli jako nejúžasnější možnosti. Nadšení bylo nakažlivé a Josef Krofta mu podlehl a na nápad kývl. Zlomyslní kolegové mu po jejich odjezdu s gustem přinesli české vydání Kalevaly: váha 2‚5 kg, tloušťka knihy osm centimetrů, celkem 814 stran bez poznámek a vysvětlivek. Představa, že se tím bude prokousávat, byla iluzorní. Jenže Krofta si v takových chvílích věděl rady: O čem je ten konflikt, a dejte mi to bez těch vedlejších obezliček, jasně a stručně! Poslouchal, vylučoval to, co ho nebavilo či neinspirovalo, a nakonec pro sebe uzavřel hlavní osu příběhu: Paní z Pohjoly (severní část Finska) ukradne a uvězní slunce. Tři bohatýři se neúspěšně pokouší vykovat nové slunce a pověsit ho na oblohu. Vydají se tedy na sever, aby skutečné slunce vysvobodili. Po vskutku hrdinských činech se jim to podaří, Paní z Pohjoly musí slunce vydat. To je onen moment, kdy se slunce opět vynoří výše nad obzor a život může pokračovat. To je přece jasné! uzavřel Krofta celodenní debatu. A bylo to dáno.”

Po návratu z Finska se Krofta rozhodla téma Kalevaly zpracovat také v Draku a toto zkoušení mělo komplikovaný průběh, který je důkazem vysokých nároků, jež si na sebe Drak kladl. První verzi pojmenovanou Píseň bohatýrů z Kalevaly (1986) si totiž divadlo vyhodnotilo jako nedostatečně zdařilou (maketa scény i jedna z loutek připravených pro tuto verzi je součástí výstavy), a došlo proto k jejímu kompletnímu přepracování, aby pak byla o rok později uvedena pod názvem Mlýnek z Kalevaly (1987). Ta poté objela řadu mezinárodních festivalů. Do třetice pak Krofta s Matáskem totéž téma zpracovali ještě s divadelníky v australském Perthu.