Liška Bystrouška

Drakovská verze Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky v režii Jakuba Krofty byla tematicky mnohovrstevnatou inscenací, která vynikala minimalisticky přesnou prací s inscenačními prostředky, jimž ze scénografického hlediska vedle projekcí a stínoher dominovaly originální prosvícené loutky. Karel Makonj o ní do časopisu Loutkář (6/02) napsal:
Inscenace o “liškách a lidech” konfrontuje zvířecí v člověku a lidské ve zvířeti a je inscenací o sebenáhledu. Je minimalisticky prostá a přitom postmoderní, uvažujeme-li o postmoderně jako o pluralitě vícevrstevnatosti. Liščí svět je charakterizován impresivním využitím barevné stínohry ostře kontrastující s kovovostí, nebarevností lidského světa. Byť jde o svět hájovny, existující v “lůně přírody”, vzdálený civilizaci, je to svět kovu a zbraní a lhotákovsko-jarryovských průkopnických velocipedů, které působí sice půvabně starosvětsky v porovnání se současnými moderními výdobytky civilizace, ale přesto již tušeně nebezpečnými. (…)Nehraje se “pohádka”, ani vančurovsko-menzelovské “rozmarné léto”, je to inscenace svým způsobem překvapivě vážná, snad i “ekologická”. Hra o našem světě, a přesto ve své podstatě velmi “těsnohlídkovská”.

Marek Zákostelecký získal za scénografii k inscenaci cenu na Festivalu České divadlo 2003.