Píseň života, jedna z nejslavnějších inscenací v historii divadla, vznikla jako kolektivní práce na podkladě hry Jevgenije Švarce Drak. Ta vypráví příběh jednoho městečka, které je již 400 let ovládáno Drakem. Jeho občané si již na tuto skutečnost zvykli, smířili se s pokřivenou realitou a ani jim nepřijde na mysl, že by to mohlo být jinak. Vtom se však ve městě objeví potulný rytíř Lancelota a vyzve Draka na souboj.

Volba tématu je úzce spjata s osobou dramaturga Miloslava Klímy, který před příchodem do Draku úzce spolupracoval s režisérem Jan Grossmanem, s nímž tvořil inscenace v intencích tzv. apelativního divadla. Tento přístup k divadelní tvorbě si přenesl i do Draku, v jehož repertoáru se proto začaly častěji objevovat společensky a politicky kritické, angažované inscenace, stavící se více či méně otevřeně proti tehdejšímu režimu. Souviselo to i s dobovou situací v českém divadle, kdy na rozdíl od velkých scén měla studiová divadla či divadla pro děti a mládež větší šanci uniknout přísnému oku tehdejší cenzury.

Inscenace všemi prostředky zdůrazňovala téma manipulace. Drak v podání Vladimíra Marka viditelně ovládal všechny občany města ztvárněné pomocí klasických marionet, nasvěcoval je či je v některých situacích vytrhával z rukou jejich vodičů, čímž se dostávaly zcela do jeho moci. Postavu patolízalského Purkmistra pak dokonce vodil sám. Tomuto principu bylo uzpůsobené scénické řešení vytvořené Petrem Matáskem, jemuž krom již zmíněných marionet dominoval centrální dřevěný stůl, který se mohl v případě potřeby proměnit ve vězení či stůl na kulečník a který ze tří stran obepínala otevřená lávka pro loutkovodiče opatřená světly. Téma manipulace se tak stalo zcela zjevným, nepřehlédnutelným a všudypřítomným. Apelativní tón inscenace pak ještě podtrhoval jednak závěrečný monolog Lancelota v podání Ladislava Peřiny nepřímo burcující proti tehdejšímu totalitnímu režimu, či její hořký epilog, který je zcela autorský: Lancelot nad Drakem sice vítězí, ale ve válečné vřavě umírá nevinný malý chlapec.

Premiéra: 6. 5. 1985

Dramatik: Jevgenij Švarc
Překladatelka: Eva Sgalová
Režisér: Josef Krofta
Výprava: Petr Matásek
Hudební spolupráce: Jiří Vyšohlíd
Dramaturg: Miloslav Klíma
Asistent režie: Zdeněk Říha

Lancelot: Ladislav Peřina
Drak, Purkmistr: Vladimír Marek
Archivář, Henrich: Jan Bílek
Přítelkyně,Chlapec: Libuše Bogostová
Elsa: Zora Ulbertová 
Přítelkyně: Jarmila Vlčková