Kráska a zvíře

Čtvrtou a poslední inscenací Jana Borny v Draku byla adaptace Hrubínovy pohádky Kráska a zvíře. Z jeho předlohy však v inscenaci zůstaly v podstatě jen krátké útržky několika dialogů a vše ostatní Borna se scénografem Matáskem převedli do roviny vizuálních symbolů podpořených výraznou hudbou Jiřího Vyšohlída. Pro tuto vizuálně expresivní inscenaci navrhl Matásek symbolistní scénu tvořenou železnou spirálou položenou na osu jeviště, již obklopoval černý sbor, z nějž vystupovali herci, aby se ujímali jednotlivých rolí a zase v něm mizeli. Tento sbor se uměl proměňovat ve zpovědníka Zvířete, připomínat mu jeho prokletí či jej zrazovat od jeho skutků, stát se temným nebezpečným lesem nebo tajuplným zámkem. A byl také hlavním nositelem hudební složky inscenace. Zároveň posiloval kontrastní černo-bílý charakter inscenace, jíž dominovala temnota, kterou jen občas projasnilo světlo. Jedinou nositelkou bílé od začátku až do konce byla postava Krásky, jejíž loutku si postupně předávaly čtyři herecké představitelky.

Sám Borna pro časopis Scéna vzpomínal na Krásku a zvíře i celé své působení v Draku takto:
“Náhoda mě přivedla do Divadla Drak, a tak jsem objevil, že to, co jsem dosud vyjadřoval pouze slovy, se dá zajímavěji a plněji vyjádřit obrazem. Působil jsem v Draku pouze tři roky. Za tu dobu jsem objevil nejen možnosti loutkového divadla, ale i fakt, že bych ho nebyl schopen dělat pravidelně. Zůstala mi ale inspirace divadlem, které dokáže kromě herců vyjádřit též materiálem, metaforou a loutkou.”