Jak se Petruška ženil

Inscenace Jak se Petruška ženil byla druhou z triptychu inscenací inspirovaných lidovým loutkářstvím (spolu s inscenacemi Johanes doktor Faust, 1971 a Enšpígl, 1974). Jednalo se o maňáskovou grotesku opírající se o postavu Petrušky, tradiční typ pocházející z ruského loutkového divadla 18. a 19. století, obdobu našeho Kašpárka, italského Pulcinelly, francouzského Guignola či anglického Punche. Jarmareční charakter inscenace podtrhovalo i řešení scény, která byla koncipována jako dřevěný domek na vysokých kůlech, který hercům sloužil jako paravan a upomínal na jednoduché stavby pouličních produkcí. Její komediální povahu pak vystihl v dobové recenzi v týdeníku Tvorba Petr Pavlovský takto: “Jadrný lidový humor inscenace tvořivě uchopila, znásobila a rozvinula až do poloh humoru tzv. černého a do detailně propracované klauniády. (…) V rychlém sledu profesionálně dokonalých čísel, prováděných až s virtuózní suverénností, je vedle cirkusu zřejmá i inspirace němým filmem. Humor všech kalibrů, od drastického až po intelektuální, plně ovládá divadlo.”