Unikum – Dnes naposled!

Inscenace Unikum – Dnes naposled! se inspirovala prostředím cirkusu, které režiséra Kroftu dlouhodobě přitahovalo, a odvolávala se na tradice ruské avantgardy, která čerpala z lidové podívané je jejích různých podobách. Polský teatrolog Henryk Jurkowski o ní pro almanach divadla k jeho 30. výročí napsal:
“Představení mělo, nehledíme-li na loutkové výstupy v cirkusáckých číslech, doslova herecký charakter. Mezi herci však byla také loutka Naděje, a byla dokonce ústřední symbolickou postavou. Tato loutka byla vlastně figurínou, nikdo ji neanimoval, nanejvýš přenesl z místa na místo, a přece se na ni soustřeďovala pozornost všech. Bylo tomu tak díky chování herců, kteří hráli víru v její život…Scénická postava zosobněná loutkou existuje jakožto projekce lidských emocí. Její život je dán hercovou vírou. Hercova práce spočívá v neustálé orientaci na loutku, kontaktu, pomocí něhož sugeruje její život…”
Inscenace původně vznikla v podstatě na objednávku vládnoucího totalitního režimu, který si přál, aby divadlo nějak oslavilo výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Krofta s dramatikem Plachetkou ji však opatřili celou řadou kritických společenských tónů a její vyznění bylo ve skutečnosti úplně opačné. Tím také předznamenala jiné – již vysloveně apelativní inscenace Draku v čele s legendární Písní života. Paradoxem tehdejší doby pak je, že tato oslavně-neoslavná inscenace posléze pomáhala šířit věhlas Draku na západě, včetně zájezdu do USA.