DRAČTENÍ a „Veletrh“ dětských knih

Odpoledne v Labyrintu Divadla Drak plné dětských knížek.
„Veletrh“ dětských knih kvalitních českých nakladatelů: Baobab, Meander, jakost, Bylo nebylo, Cesta domů, Upuapepop, časopisu Raketa ad.
Dílny, tvůrčí atrakce a čtení z nových knih v podání herců Divadla Drak.
Prohlížejte, čtěte, ilustrujte, tiskněte, poslouchejte a nakupujte. Tyhle knížky za to stojí.

Program:

DRAČTENÍ – „Veletrh“ dětských knih
13:00 – 19:00 V Labyrintu Divadla Drak

Doprovodné atrakce přístupné po celý den – čtecí automat, tiskařská dílna Upuapepop, polní redakce, básnická dílna, nekonečný příběh ad.

13:00 začátek veletrhu

13:15 otevření nové knihovničky (účinkuje dětský divadelní soubor Divadla Drak)

13:30 – 14:15 – Rychlodobrodruh (dílna s ilustrátorkou Lucií Lučanskou)
(vstupné 50kč, pro děti od 5ti let, s doprovodem i bez)

14:30 – 15:00 Dračtení (Divadlo Drak čte z nových dětských knížek)
(vstup volný)

15:15 – 16:00 Literární Meanderdílna (dílna nakladatelství Meander)

16:00 – 17:00 Jak si hrají tatínkové (představení Divadla Drak)
(vstupné 90,-Kč)

17:30 – 18:30 – Dračtení (Divadlo Drak čte z nových dětských knížek)
(vstup volný)

19:00 konec veletrhu

 

 

 

Bílý tesák

Daleko na severu za časů zlaté horečky, v nehostinném místě a v drsné době, vyrůstá ze štěněte v dospělou šelmu Bílý tesák, kříženec psa a vlka. Od přírody má do vínku nadělenou divokost a nespoutanost, osud mu však staví do cesty překážky, které znamenají pro jeho svobodomyslnou povahu těžké zkoušky. Jak v nich obstojí? Podaří se mu neztratit na své cestě sama sebe?

Inscenace na motivy slavného románu Jacka Londona pracuje s principy tzv. live cinema, tedy snímání dění na jevišti kamerou, které je živě přenášeno na plátno.

Ocenění a nominace:

Cena Thálie pro Milana Hajna za herecký výkon v inscenaci „Bílý tesák” v kategorii Alternativní a loutkové divadlo.

Cena ERIK 2018 za nejinspirativnější představení sezóny.

Cena festivalu Skupova Plzeň za koncept inscenace Tomáši Jarkovskému, Jakubu Vašíčkovi a Antonínu Šilarovi.

Nominace na Cenu Divadelních novin v kategorii Loutkové a výtvarné divadlo pro režiséra Jakuba Vašíčka.

(Pokračování textu…)

A do třetice všeho…

Po výletech mezi indiány či do cirkusového zvěřince se Divadlo Drak obrací zpět k lidové klasice. Z inscenace A do třetice všeho… se dozvíte, že bez práce nejsou svatební koláče, že kdo přespříliš rozmazluje svoje děti, ten riskuje, že jimi bude sněden, a že krást se opravdu, ale opravdu nevyplácí. Moudrost a půvab klasických pohádek se tu navíc snoubí s magií loutkového divadla, romantikou starých hracích skříní a nenahraditelnou energií živé hudby.

Inscenace A do třetice všeho… je určena nejmenším divákům a vychází z klasických pohádek, jak je zaznamenali Karel Jaromír Erben, Božena Němcová a další. Inspiruje se slavnou tradicí lidového loutkového a jarmarečního divadla či fenoménem kramářské písně a hledá pro ně nové, současné výrazové prostředky. Trojici příběhů, ve kterých magická trojka hraje trojnásobnou roli, tak budeme vyprávět podobně, jak to lidoví loutkáři dělají už po staletí. A přece jinak…

Cesta

Inscenace o větru ve vlasech. Hudebně-divadelní jam session inspirovaná fenoménem iniciační cesty procházejícím historií americké literatury od Marka Twaina, přes Jacka Londona, Jacka Kerouaca až ke Cormacu McCarthymu.

Náš hrdina (pojmenovali jsme ho Jack na upomínku dvojice tuláků-litérátů London-Kerouac) je student literatury, který má ale teoretizujícího a od reality i tvorby odtrženého studia po krk. A stejně tak spořádaného života ve městě a výhledu na nalajnovaný život v duchu amerického snu. Tak se této přítomnosti a budoucnosti rozhodne utéct, sbalí se a vydá se na stop. U krajnice potkává svůj protiklad, Hucka (na upomínku Huckleberryho Finna, prvního slavného vagabunda americké literatury) tuláka bez domova, bez závazků, bez plánů. Jako třetí do party pak k nim ještě přibude Carolyne, která na cestu utekla před svým snoubencem a blížící se svatbou. Ti tři se tedy vydávají na cestu a za její cíl si volí San Francisco – nejzápadnější výspu a město s pověstí svobodného ráje. Ale o cíl tu zase tak moc nejde. Důležitější je cesta samotná a její smysl nespočívá v cíli, nýbrž v pohybu.

Ocenění a nominace:

Širší nominace na Cenu Thálie v kategorii Loutkové divadlo pro představitele hlavní role Dominika Linku. Porota ocenila jak „v kontrastu k poněkud drsně vyhlížejícímu zevnějšku herec poodhaluje křehké stránky melancholického hrdiny, který se učí poznávat hodnotu svobody.“

Napsali o nás:

“Navýsost hravá a herecky i muzikantsky znamenitá je Cesta, nová inscenace režiséra Jakuba Vašíčka a dramaturga Tomáše Jarkovského, jíž královéhradecké Divadlo Drak ve svém studiu cílí na náctileté. A cílí na ně s americkou literaturou, muzikou i jazzovou poezií beat generation.”

“Sílu některých obrazů na scéně Kamila Bělohlávka, kde diváci sedí proti sobě, se nesluší prozrazovat a ani kouzlo překvapivých hudebních motivů Daniela Čámského. Cestu lze jen doporučit, a to nejen školám. Je sice zbožným přáním, aby hra zažehla u studentů zájem o četbu amerických klasiků 50. a 60. let, avšak určitě citlivé duše strhne k tomu, že nestačí zažít a užít, ale hlavně prožít. Každý moment a nést za to následky.”

Petr Mareček, MF DNES, 30.11.2019 | hodnocení 80%

„Je to kousek pěnivý jak sekt, a zároveň chvílemi čpící jak zvětralé pivo. Jarkovský s Vašíčkem ve spolupráci se skvělými muzikanty dokážou správně dávkovat situace (…) Baví to i interaktivitou, ale i tou svobodnou hravou atmosférou a následným smutkem, když se po eufórii najednou ukáže odvrácená strana tuláctví. A ještě něco – Jazmina Piktorová je doslova ztělesněním ženskosti, a krásně zpívá. Jo, viděla jsem podruhé a šla bych zas.”

Jana Soprová, Zpravodaj 69. Loutkářská Chrudim

A na noze pevnina

Autorská inscenace o nezdolné touze hýbat se a tančit. Malá holčička Jazmína nejraději ze všeho skáče a tančí. Jednoho dne se však něco přihodí a ona najednou tančit nemůže. Začne si všímat, co se hýbe a tančí kolem ní. Dobrodružství imaginace a radosti ze hry, ve které se prolíná fantazie s realitou, může začít!

Něžně dravý a skutečný příběh o radosti z pohybu pro děti a děti v nás.

Napsali o nás:

„Jazmína Piktorová se s publikem osobně seznámí ve foyer a odvede si ho do studia, díky svému kouzlu a důvěryhodnosti je okamžitě jejich, až má člověk strach, že se jí děti v dobré víře přimotají do akce. Inscenaci otvírá televizní šot, v němž se malá tanečnice svěří, že chce být baletkou. Scénou je pokoj se záclonami, všechno v ní má svou funkci a smysl. Pevnina v poetickém názvu je sádra na zlomené noze, což roztančené dívce brání nejen v tanci. Pohybové a taneční divadlo se potkává s lyrickou klauniádou, beze slov, přesto srozumitelnou. Pohotová výtvarnice několika tahy oživí degasovskou baletku, zaplaví scénu hmyzem, když Jazmínu trápí mravenčení pod sádrou, nebo z barev kouzelně rozpíjí světy vesmíru i fantazie. Zdánlivě jednoduchý nápad, ale s ohromným účinkem, tanečnice i malířka na sebe slyší, vnímají rytmus. Kdyby existoval měřič žasnutí, věřím, že malí i velcí by vykazovali stejnou hodnotu. Špalková a spol. sáhli do vlastních vzpomínek, a aniž by odkazovali na jakéhosi Tuláka po hvězdách pro nejmenší, v inspirované miniatuře, která šetří slovy, otevřeli vzpomínky i dospělým. A ve čtyřiceti minutách oslavili pohyb, tanec, divadlo a fantazii, na kterou může být handicap krátký.“

Petr Mareček, MF DNES, 25. 2. 2019

„A nakonec nejkrásnější, nejnevinnější, nejnajivnější a nejsmyslnější ve své kráse – naděje. Nevyčerpatelná, nezlomná, neomezená, čistá naděje dítěte. Žádné obavy, pochybnosti a omezení. Naděje, kterou jsme my dospělí mívali. Při sledování inscenací nabýváme dojmu, že není důvod, proč bychom v nás znovu neměli důvěřovat dítěti. Jedna silná připomínka, že divadlo a představivost přesahují jakýkoliv handicap.”

Úryvek z recenze našeho vystoupení od dramaturgyně Stely Mišković na Mezinárodním festivalu alternativního divadla FIAT v Černé Hoře, srpen 2020

Vítání občánků

Tradiční rituál, ve kterém jsou nově narození občánci slavnostně uvedeni do života ve společnosti našeho města. Přivítají je herci Divadla Drak spolu ze zástupcem města a kromě domovského listu a pamětní medaile jim předají také jejich první – čestnou – vstupenku do našeho divadla. Kapacita sálu je dostatečná, a proto krom miminek a jejich rodičů srdečně zveme i sourozence, babičky, dědečky, prababičky, pradědečky, strýčky, tetičky i další, kteří by si tuhle výjimečnou událost neměli nechat ujít!

Vítání probíhá v blocích se začátkem v celou hodinu dle času uvedeného na pozvánce.

 

O zlaté rybce

Kde jsou ta přání? Voda je vzala! Autorská baladická inscenace vypráví pohádkový příběh o rybce, která výměnou za svobodu dokáže plnit přání, a o pošetilosti těch, kteří neví, co by si tak ještě mohli přát. Příběh, který už staletí děti i dospělé varuje před silou přírodních živlů, k nimž je radno se chovat s úctou. Vždyť voda dokáže obdarovávat i brát. A moře, to je hodně, hodně vody…

Scénograf a režisér Kamil Bělohlávek pro inscenaci vytvořil působivou minimalistickou výpravu inspirovanou přístavy a rybářskými bárkami, která je schopna bezpočtu proměn a dává vyniknout řezbovaným loutkám Jiřího Bareše.

Napsali o nás:

„Novinka O zlaté rybce, kterou v Draku coby debutant režíroval scénograf Kamil Bělohlávek, je přímočarou, úhlednou a úhledně odvyprávěnou potemnělou námořnickou baladou, kde podvědomě cítíme až v desáté řadě vůni přístavu, bídy a moře. Bělohlávek se spoluautorem, dramaturgem Tomášem Jarkovským, a skladatelem a textařem Markem Bělohlávkem vše točí kolem jednoduchého scénického nápadu s ohromnou průsvitnou polokoulí a čtyřmi stožáry s lany a plachtou. Od kapky vody se úsporně čaruje až k bouři, slaná voda je osudem starému rybáři a jeho ženě – semetrice, jimž veškerý zbídačený úděl vtiskl do každé vrásky řezbářský mistr Jiří Bareš. Ve dřevě ožívají neštěstí, krutost, pošetilost, citová bezbrannost, ale i hloupost, pýcha a lakota.“

Petr Mareček, MF DNES

O bílé lani

Královskému páru se narodila dcerka, dali jí jméno Jitřenka. Byla hodná, hezká a rodičům by mohla dělat jen samou radost, kdyby se však nad ní nevznášela zvláštní hrozba. Do jejích šestnácti let na ní nesmí dopadnout jediný paprsek slunečního světla, jinak…A tak dal král vystavět zámek bez oken a dveří rozhodnut, že Jitřenku před paprsky uchrání. Jenomže beze světla se žít nedá…

Bílá je barva nevinnosti, neposkvrněnosti, čistoty. Z hlediska biologického je však bílá laň jedním z mnoha příkladů albinismu. Albíni jsou v živočišné říši (a ostatně i mezi lidmi) vzácností, ovšem za tuto výlučnost platí vysokou cenu. Jednak je jejich výrazné zbarvení činí samo o sobě bezbrannějšími a ve volné přírodě ohroženějšími, zároveň však jsou časté případy, kde je stádo nebo smečka pro jejich výlučnost odvrhne. Na druhou stranu jim bývají připisovány výjimečné, někdy až mystické vlastnosti. S bílou laní tomu není jinak. Stará myslivecká pověra například praví, že střelec, který uloví bílou laň, do roka zemře.

(Pokračování textu…)

Příběh Draku

Výstava vyprávějící příběh šedesátileté historie Divadla Drak. Prostřednictvím vystavených loutek, fotografií, ukázek z inscenací a dalších dobových materiálů zachycuje proměny drakovského divadelního jazyka a zároveň přibližuje nezaměnitelnou atmosféru divadla. Představuje Drak jako místo tvorby, ale také jako křižovatku osudů těch, kteří jeho příběh po šedesát let spoluvytvářeli.

Výstava byla realizována s finanční podporou Nadace ČEZ.

Dvojí domov

Prozaik a esejista Jan Čep ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří „budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství, a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy“. Brány této druhé reality se skrze texty Jana Čepa v nové inscenaci s názvem Dvojí domov pokusí otevřít tvůrci Lucie Trmíková, David Prachař a Alois Švehlík v režii Jana Nebeského. Všechny jemné pocity i bouřlivá dramata duše Čepových textů skrze hudbu zvnitřní Martin Dohnal. Výtvarně inscenaci oživí Igor Korpaczewski.

Inscenace je na programu v rámci Předplatného na únor-květen 2016. Rezervace ZDE

IMG_0164

Název Dvojí domov je též velmi výstižným pro Čepovu celoživotní situaci. V roce 1948 opustil komunistické Československo a až do své smrti žil ve svém druhém domově, ve Francii. Celý život ale nepřestal toužit po Čechách, svém prvním domově, do kterého se po své emigraci už nikdy nevrátil. Jeho dílo bylo po čtyřicet let komunismu jen velmi málo přístupné. Teprve v roce 1991, téměř dvacet let po jeho smrti v exilu ve Francii, vyšlo v Čechách jeho souborné vydání.

“Dvojí domov je stručně řečeno krásná a poetická inscenace. Má podobu divadelní eseje neokázale se zamýšlející nad životem a smrtí, setkáváním se a míjením, blízkostí i cizotou … činí to jemně, nepateticky, a ještě s humorem … “ – Jana Machalická (Lidové noviny, 13.10.2015)

IMG_0144IMG_0116

Nákupní košík
Košík je prázdný!
Pokračovat v nákupu