Dvojí domov

Prozaik a esejista Jan Čep ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří „budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství, a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy“. Brány této druhé reality se skrze texty Jana Čepa v nové inscenaci s názvem Dvojí domov pokusí otevřít tvůrci Lucie Trmíková, David Prachař a Alois Švehlík v režii Jana Nebeského. Všechny jemné pocity i bouřlivá dramata duše Čepových textů skrze hudbu zvnitřní Martin Dohnal. Výtvarně inscenaci oživí Igor Korpaczewski.

Inscenace je na programu v rámci Předplatného na únor-květen 2016. Rezervace ZDE

Název Dvojí domov je též velmi výstižným pro Čepovu celoživotní situaci. V roce 1948 opustil komunistické Československo a až do své smrti žil ve svém druhém domově, ve Francii. Celý život ale nepřestal toužit po Čechách, svém prvním domově, do kterého se po své emigraci už nikdy nevrátil. Jeho dílo bylo po čtyřicet let komunismu jen velmi málo přístupné. Teprve v roce 1991, téměř dvacet let po jeho smrti v exilu ve Francii, vyšlo v Čechách jeho souborné vydání.

“Dvojí domov je stručně řečeno krásná a poetická inscenace. Má podobu divadelní eseje neokázale se zamýšlející nad životem a smrtí, setkáváním se a míjením, blízkostí i cizotou … činí to jemně, nepateticky, a ještě s humorem … “ – Jana Machalická (Lidové noviny, 13.10.2015)

Příběh Draku

Výstava vyprávějící příběh šedesátileté historie Divadla Drak. Prostřednictvím vystavených loutek, fotografií, ukázek z inscenací a dalších dobových materiálů zachycuje proměny drakovského divadelního jazyka a zároveň přibližuje nezaměnitelnou atmosféru divadla. Představuje Drak jako místo tvorby, ale také jako křižovatku osudů těch, kteří jeho příběh po šedesát let spoluvytvářeli.

Výstava byla realizována s finanční podporou Nadace ČEZ.

ENTRÉE K TANCI: WHERE

ENTRÉE K TANCI

Festival taneční a pohybové tvorby v rámci Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2024

13. června – čtvrtek od 19:00 hodin, Studiová scéna divadla DRAK

WHERE / Václav Kuneš & Helena Arenbergerová (ČR)

Nový projekt etablovaného tanečního souboru 420PEOPLE otevírá obávané a intimní téma všech profesionálních tanečníků – konec kariéry. Prostřednictvím mezigeneračního dialogu chce demonstrovat, že tanec není pouze pro mladé a fyzicky nejzdatnější tanečníky. Chce proto inspirovat a šířit myšlenku, že i „služebně starší“ tanečníci mají na scéně své místo.

Václav Kuneš, umělecký šéf souboru, se při tvorbě projektu inspiroval myšlenkou Nederlands Dans Theater 3 Jiřího Kyliána, jehož byl součástí při jeho jedenáctiletém působení v Holandsku.

Helena Arenbergerová za svou sólovou roli v představení získala Cenu Thálie 2023.

Délka trvání: 40 minut

Vstupné: 150,- Kč

Vyšla hvězda nad Betlémem

Hra Pavla Vašíčka je montáží textů ze stejnojmenné knihy Josefa Voláka, písní Adama Michny z Otradovic, lidových vánočních zpěvů a fragmentů lidových vánočních her českého baroka. Adventní období je už neodmyslitelně spjato s přeplněnými hypermarkety a hektickými přípravami oslav, stejně jako záplavou novinových článků, které si toto třeštění berou na mušku a žehrají na vyprázdněný charakter současných Vánoc.

Stalo se tradicí Divadla Drak uvádět v tomto čase jako protiváhu všemu výše zmíněnému hry s biblickou tématikou a namísto kárání je pozvat ke společnému estetickému zážitku opírajícímu se o základní příběhy naší křesťanské tradice a jejich humanistického poselství. Inscenace Vyšla hvězda nad Betlémem v tomto plně navazuje na předchozí Štědrej večer nastal a Hej, Mistře! Soustřeďuje se přímo na pasáže z Nového zákona, které se vážou k narození Ježíše (Zvěstování, Zrození, Pastýři, Tři králové, Vraždění neviňátek, Útěk do Egypta, Návrat do Galileje) a tvoří tak duchovní podklad vánočních svátků.

Šípková Růženka

Zlá sudička nedostala od královského páru pozvánku na křtiny jejich dcery Růženky. Protože je to ale sudička vytrvalá, nenechá se tím odradit a snaží se za každou cenu dostat dovnitř jinak. Podaří se jí to? Kdo zná tento staletími prověřený pohádkový příběh, ten dobře ví, že ano. Naše inscenace jej vypraví jako maňáskovou grotesku o neodbytnosti osudu, který když vyhodíte dveřmi, vrátí se vám oknem. A to doslova. Vedle sudiček zlých jsou ale naštěstí také sudičky hodné. A po světě se navíc potuluje spousta princů hledajících štěstí, kteří jsou připraveni zakleté princezny ve vhodnou chvíli vysvobodit.

Inscenace vycházející z klasických pohádkových námětů jsou nedílnou součástí dramaturgie Divadla Drak. Po úspěšné a oceňované inscenaci O bílé lani či novější O zlaté rybce se nyní na repertoáru Draku po dlouhých letech znovu objevuje také inscenace inspirovaná jednou z vůbec nejslavnějších klasických pohádek, Šípkovou Růženkou. Tento známý příběh o krásné královské dceři stižené kletbou se dočkal bezpočtu zpracování od nejrůznějších tvůrců, které provokuje svou metaforičností a obrazivostí, a pro loutkové divadlo je jako stvořený. Díky své vrstevnatosti navíc dokáže oslovit jak diváky v raně školním věku, tak i ty starší.

Ocenění a nominace

Jakub Vašíček získal na 19. ročníku Mezinárodního festivalu divadla pro děti Banja Luka 2020 v Bosně a Hercegovině ocenění za Nejlepší režii.

Jakub Vašíček a Tomáš Jarkovský získali nominaci na Výroční cenu města Hradec Králové tzv. Hradeckou múzu.

Loutkoherec Jan Popela získal cenu za ztvárnění zlé sudičky na 54th International Puppet Theatre Festival – PIF v chorvatském Záhřebu. K té pak následně přidal i ocenění za svůj výkon na 28th Children’s Theater Festival v srbské Subotici. Zároveň netradiční loutkovou grotesku Šípková Růženka ocenila porota Subotického festivalu Grand Prix pro nejlepší inscenaci. Jan Popela byl nominován odbornou porotou pro obor Loutkového divadla za mimořádný herecký výkon v inscenaci Šípková Růženka na divadelní Cenu Thálie 2022.

Inscenace získala Cenu Jana Borny na festivalu Dítě v Dlouhé 2023.

Napsali o nás

„Když se něco obzvlášť povede, říkáváme i my v církvi neorganizovaní, že „byl zrovna pánbůh doma“. To u nové inscenace pohádky Šípková Růženka v královéhradeckém Divadle Drak jsem měl neodbytný pocit, že nad vším drží ochrannou ruku snad sám Josef Krofta, velkorysý divadelník světové pověsti. Nad vším profesionálním loutkářským umem totiž vládla samozřejmost, souhra a humor bez stopy podbízení. (…) A co teprve hlasové a loutkářské výkony herců Pavly Lustykové, Jana Popely a Milana Žďárského! (…) Pokud existuje spravedlnost, patří už teď Šípková Růženka – model 2020 vedle inscenací O bílé lani, Zeď, A na noze pevnina, Jak si hrají tatínkové či Bílý tesák mezi evergreeny, tedy mezi dračí stříbro, ne-li zlato.” Petr Mareček, MF DNES, 15.10.2020

„Výrazná dětská odezva zněla sálem i u Šípkové Růženky, která představuje vrchol loutkářského řemesla. Dokonalé práci s maňásky dominuje precizní zpracování (především hlasové) zlé sudičky Jana Popely. Využití sudičky jako hlavní postavy se navíc i v narativu pohádky v podstatě nabízí. Ona je hlavní hybatelem děje, od ní vzniká základní situace, na které je příběh vystavěný. Vašíček s Jarkovským dokázali ze sudičky udělat přesně ten typ vtipné, nemotorné a neschopné záporné postavy, které diváci celou dobu fandí a přejí si, aby se přes vodní příkopy a zavřená okna dostala do hradu.“ Alexandra Ratajová, Zpravodaj Loutkářská Chrudim – 70. ročník, 3.7.2021

„Právě autorská inscenace Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského, kteří díky ní opět obhájili svou právoplatnou pozici ve vedení předního loutkového divadla, mi totiž zachutnala nejvíce. Její (zlé sudičky) čtvrthodinové entrée působí, jako by vzniklo čistou hereckou improvizací, a je radostnou oslavou divadelnosti. Jindy ryze záporná babice se v tomto pojetí stává dokonce hlavní postavou a svým vtipem a roztomilým smolařstvím si paradoxně získává veškeré sympatie diváků.“ Kateřina Kykalová, www.divadelni-noviny.cz, Divadlo Plzeň na ex! (No. 3), 18.9.2021

Virtual Ritual

Virtual Ritual je originální gamingová performance, jež své diváky přivádí do paralelního světa online videoher (MMOG), do kterých se každý den po celém světě logují miliony lidí. Je průzkumem digitálních měst, jejich obyvatel, zákonitostí a rituálu, které formují zdánlivě beztížný svět, ve kterém je možné téměř cokoliv.

Urbanista Osamu Okamura, YouTuber Atlet, fotografka a gamerka Adéla Vosičková – tři performeři vytvoří expertní gamingový panel, aby otestovali potenciál herního města. Co všechno může být předmětem hry? Jaké normy, pravidla chování je možné překročit ve virtuálním prostoru? A v realitě? Jakou roli hrají herní principy v naší společnosti? Za pomoci originálního použití live videa, 3D animací a YouTube formátu, poukazuje performance Virtual Ritual na skryté souvislosti mezi realitou a virtuálním prostorem.

Nedělání / Princ Bajaja a souboj s vlastním strachem

6. 11. 2016 v Labyrintu Divadla Drak

14:00 – 16:00 Hry a dílny v Labyrintu (přijďte a odejděte kdykoli budete chtít)
16:00 Studio DAMÚZA – Princ Bajaja / premiéra

Princové nedostávají štěstí zadarmo, musí splnit mnoho úkolů, utkat se s lidmi, draky i nadpřirozenými silami, ale hlavně se svým vlastním strachem. Nedělní odpoledne pro odvážné, kteří se nebojí se bát.

Princ Bajaja

Také vám někdy přijde, že máte doma místo dětí draky? Víte, jak se poznali vaši rodiče? Co se stane, když král přislíbí své tři dcery třem drakům? Proč Bajaja odjíždí do světa? A proč po boji vždy utíká?

Tři draci, dva herci, jeden muzikant, loutky a jedna otočná scéna.

Režie a dramatizace: Filip Jevič
Dramaturgie: Jeník Bubal
Scénografie: Kamil Bělohlávek
Kostýmy: Tereza Venclová
Hudba: Marek Bělohlávek
Hrají: Jiří Kohout a Mirka Bělohlávková

Nedělání

Pravidelně jednou za měsíc ožívá Labyrint Divadla Drak originálním programem pro rodiny s dětmi s názvem Nedělání. V bludišti mezi starými loutkami čekají hry, pokusy, výtvarné dílny, ale i komorní divadelní představení či koncerty, to vše zastřešené vždy novým tématem. Děti s rodiči mohou tvořit, hrát si, nebo jen relaxovat u kávy a knížky. Vytváříme kolem nich pokaždé nový, svět, ze kterého se jim často vůbec nechce odejít.

Do hajan!

Autorská inscenace režisérky Veroniky Poldauf Riedlbauchové určená dětem od tří let stojí na pomezí poetického fyzického divadla a klaunské grotesky. Vychází z všem dobře známé situace, kdy už by děti měly jít spát, ale najednou v sobě objeví netušenou zásobu energie a zjišťují, že se jim ještě ani trochu spát nechce. To vše k pramalé radosti tatínka, který si maloval, jak je bez problémů uloží do postele. Riedlbauchová absolvovala režii na KALD DAMU pod vedením prof. Josefa Krofty a následně studovala fyzické herectví na Institut del Teatre v Barceloně. A právě poetické fyzické divadlo se stalo těžištěm její tvorby, v poslední době především ve spolupráci se skupinou Bratři v tricku, s nimiž vytvořila trio úspěšných a oceňovaných inscenací Plovárna, Funus a Lov. Vedle toho se věnuje také operní režii, choreografii či tvorbě komponovaných pořadů hudby a poezie.

(Pokračování textu…)

#Burn #IAmHere #Herostratos

V roce 356 př. n. l. muž zvaný Hérostratos údajně zapálil Artemidin chrám v Efesu, jeden ze sedmi divů světa. Učinil tak za jediným účelem, zapsat se navždy do historie. A jak vidno, podařilo se mu to. Dal tak vzniknout pojmu herostratismus, jímž se v psychologii označuje patologická touha stát se za každou cenu slavným.

V roce 1980 zastřelil Mark Chapman svůj idol, hudebníka Johna Lennona. V roce 2017 trojice mladíků zapálila dřevěný kostel Božího Těla v Gutech u Třince, chráněnou kulturní památku. V roce 2018 položil Vladimír Putin otázku: „K čemu potřebujeme svět, když v něm nebude Rusko?“ Ti všichni – a mnozí další – se stali svým způsobem slavnými. Za jakou cenu? A přineslo jim to v životě štěstí? Nebo aspoň uspokojení?

A jak by si asi Hérostratos počínal dnes, v době sociálních sítí? Streamoval by svůj čin online na Instagramu? Nebo by zvolil spíš Snapchat? Nebo TikTok? Kolik lajků by posbíral? A byl by s konečným skóre spokojen? V každém případě se zdá, že žijeme v době, která herostratismu v jeho všelijakých podobách přeje víc než kterákoli předchozí…

Po inscenaci Řekl bych nějakej vtip a pak bych umřel smíchy je #burn #iamhere #herostratos dalším titulem v repertoáru Naivního divadla, který je primárně určen dospívajícímu publiku. V Liberci ho připravuje tvůrčí tým z nejpovolanějších, podepsaný pod celou řadou oceňovaných titulů pro teenagery v Divadle ALFA v Plzni, v pražském divadle Minor a v jejich domovském Divadle Drak v Hradci Králové. A ani libereckému publiku nebude tvorba autorsko-režijního dua Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček a jejich týmu zcela neznámá. V Naivním divadle již v minulosti nastudovali několik úspěšných titulů (například Velbloud, ryba, slepice či Neklan.cz) a spolupracovali rovněž s Divadlem F. X. Šaldy.

Nedělání / S knihou

14:00 – 16:00  Hry a dílny v Labyrintu (přijďte a odejděte kdykoli budete chtít)
16:00 Houpací pohádky (Damúza, hrají Diana Čičmanová a Dominik Linka)

K čemu jsou knížky na světě? A k čemu je knihtisk a knihovna a knihkupectví? A co je knihvazač a zaknihování? A jak to že si čtete, když se vás na něco ptám?

Projekt je realizován za podpory 

Studio DAMÚZA – Houpací pohádky 

Na motivy pohádek ze stejnojmenné knihy Aloise Mikulky
Co všechno může vidět malé růžové velblouďátko, podívá-li se na svět z výšky? Co může zažít během jedné nečekané noční jízdy po obloze, vyhoupne-li se na rožek měsíce? Možná se stane svědkem děsivé loupeže ukrutného Jollyho Jokera. Možná uslyší rolničku bledě modrého autíčka cililink, stojícího právě na startu velikého závodu… Možná. Kdo ví. Cesta po obloze je dlouhá a velblouďátko je přeci jen maličké a tuze unavené…

délka představení: 50minut
určeno pro děti od 4 let a jejich rodiče

(Pokračování textu…)