Nedělání / Princ Bajaja a souboj s vlastním strachem

6. 11. 2016 v Labyrintu Divadla Drak

14:00 – 16:00 Hry a dílny v Labyrintu (přijďte a odejděte kdykoli budete chtít)
16:00 Studio DAMÚZA – Princ Bajaja / premiéra

Princové nedostávají štěstí zadarmo, musí splnit mnoho úkolů, utkat se s lidmi, draky i nadpřirozenými silami, ale hlavně se svým vlastním strachem. Nedělní odpoledne pro odvážné, kteří se nebojí se bát.

Princ Bajaja

Také vám někdy přijde, že máte doma místo dětí draky? Víte, jak se poznali vaši rodiče? Co se stane, když král přislíbí své tři dcery třem drakům? Proč Bajaja odjíždí do světa? A proč po boji vždy utíká?

Tři draci, dva herci, jeden muzikant, loutky a jedna otočná scéna.

Režie a dramatizace: Filip Jevič
Dramaturgie: Jeník Bubal
Scénografie: Kamil Bělohlávek
Kostýmy: Tereza Venclová
Hudba: Marek Bělohlávek
Hrají: Jiří Kohout a Mirka Bělohlávková

bajaja

Nedělání

Pravidelně jednou za měsíc ožívá Labyrint Divadla Drak originálním programem pro rodiny s dětmi s názvem Nedělání. V bludišti mezi starými loutkami čekají hry, pokusy, výtvarné dílny, ale i komorní divadelní představení či koncerty, to vše zastřešené vždy novým tématem. Děti s rodiči mohou tvořit, hrát si, nebo jen relaxovat u kávy a knížky. Vytváříme kolem nich pokaždé nový, svět, ze kterého se jim často vůbec nechce odejít.

 

Pelele – Katastrofální námluvy Dona Cristobala / Francie

Don Cristobal, starý osamocený misantrop, žije šťastně obklopený svým bohatstvím. Ale za jinak klidných noci se mu honí hlavou sen, v němž se mu objevuje tajemná žena. Kdo to je? Don Cristobal se soustředí a vydává se na zběsilou pouť za jejím vypátráním. Kam ho zavedou křivolaké cesty lásky? Najde štěstí? Bude schopen překonat nevyhnutelné pasti svého osudu?
Přijďte a zjistěte, co se stane v této nové epizodě Dona Cristobala!

DCF 1.0

Divadlo Lampion – Prevítovi

Pan Prevít byl prevít. Narodil se jako prevít. A teď, když mu bylo šedesát, byl ještě daleko větší prevít než předtím. Paní Prevítová na tom nebyla o moc lépe. Pan Prevít a paní Prevítová jsou neskutečně odporní. Nejen že páchnou, protože se vůbec nemyjí, ale hlavně se i odporně chovají. Tak dlouho se chodí se džbánkem pro vodu, až se ucho utrhne. A když tomu uchu trošku pomohou tři statečné opičky, pořádně zhořkne na jazyku i lahodný ptačí pudink, tolik oblíbený panem Prevítem a paní Prevítovou. Jen počkejte. Groteska s loutkami, opičkami, kouzelným pestrobarevným ptákem a spoustou zlomyslností.

Divadlo Lampion - Previtovi (4)Divadlo Lampion - Previtovi (2)Divadlo Lampion - Previtovi (1)

Nedělání / V černém lese

V lese je krásně… dokud nepadne tma. Nedělní odpoledne pro všechny, kteří se nebojí a tak smí do lesa.

Co se má dělat v neděli? Nedělat! A Nedělání v Labyrintu Divadla Drak je k tomu skvělou příležitostí. Spletité cesty mezi starými loutkami ožijí jednou za měsíc programem, který se nebude opakovat: výtvarné dílny, hrací koutky, čtení knížek, bojovky, krátká divadelní představení atd.

Program připravují lektoři Divadla Drak ve spolupráci se ZUŠ Střezina.

14:00 – 16:00      Hry a dílny v Labyrintu (přijďte a odejděte kdykoli budete chtít)
16:00                    Perníková Chaloupka (Damúza, hrají Mirka Bělohlávková a Marek Bělohlávek)

 

Řekl bych nějakej vtip a pak bych umřel smíchy

V komedii určené čerstvým „náctiletým“ i jejich rodičům pátrá skupina dospělých po svých ztracených dětech. Na kloub útěku svých ratolestí se snaží přijít v poradně u psychologa, který s jejich dětmi před časem absolvoval vědecký výzkum. Brzy se ukáže, že stopy vedou ze světa reálného do světa virtuálního…

Inscenace Řekl bych nějakej vtip a pak bych umřel smíchy (fear, uncertainty & doubt)vznikla na základě rozsáhlé sociologické analýzy dnešních „dvanácti-čtrnáctiletých“. Je o nich a pro ně. Pohybuje se na rozhraní světa dětského a dospělého; světa reálného, literárního i virtuálního; mezi fan fiction, role-playing games a hrozně dlouhou prázdnou černou školní chodbou.

Původní hru napsal přímo pro Naivní divadlo Šimon Olivětín, vlastním jménem René Levínský. Uznávaný český dramatik (a zároveň teoretický fyzik), jehož hry s úspěchem hrají jak soubory amatérské, tak věhlasná divadla kamenná (včetně Národního divadla v Praze), se v NDL neobjevuje zdaleka poprvé (v minulosti Marbuel a Kratinoha aProletět duhou). I tentokrát se režie ujala kmenová režisérka Naivního divadla Michaela Homolová (např.O beránkovi, který spadl z nebe, Budulínek).

 

Ostře sledované vlaky

Inscenaci podle slavného románu vytvořilo Divadlo Alfa v roce 2014 k výročí uplynutí 100 let od narození Bohumila Hrabala. Co je tedy vlastně dospělost? Jaká změna postojů a míry odpovědnosti z ní vyplývá? Kdo jsou Ti mnozí směšní, nemožní, mnohdy za živa zmrtvělí dospělí? Ohledávání dospělosti z pohledu mladého člověka, jemuž chybí už jen krůček, aby do ní vstoupil a který ho nakonec skutečně udělá, bude tedy klíčovým tématem této „iniciační“ inscenace, s odstupem 50 let asi o něco syrovější a zároveň grotesknější, než poetizující Menzelův film. Sex, vlaky a… smrt!

762408034

David Espinoza – Mnoho povyku pro nic / Španělsko

Je možné hrát Hamleta, Macbetha, Othella, Krále Leara, Romea a Julii, Antonia a Kleopatru, Bouři, Jindřicha V., Richarda III., Jak se vám líbí či Sen noci svatojánské v jednom večeru? David Espinoza a jeho souputníci z El Local se o to snaží v nejběžnějším, nejmodernějším, nejumělečtějším a čistém provedení nashromážděných děl Williama Shakespeara. Blouznivé vizuální dílo, které si pohrává s konvencemi, postavami a objekty, je plné dobrodružství, romantiky, touhy, války, tragédie a moci. Ironická hra světla a stínů s mnoha odkazy na filmy, komiksy, umění a dějiny divadla.

David Espinoza se ve své práci soustavně zabývá myšlenkou vystupování prostřednictvím prozkoumávání divadelních mezí a manipulace s prvky “scénické rovnice“. Udržením kritického ducha, plného ironie na společnost a umělecký svět, se snaží v každém výtvoru rozvíjet formální hru, která překvapí publikum a přiměje ho k účasti na shlédnutém díle, vystavuje hrubé mechanismy a přístupy k dílu, vždy v samém středu mezi výtvarným uměním, tancem a divadlem.

David Espinoza foto (1)David Espinoza foto (7)

Ústavu Úžasu – Usnula jsem, ale nespím

Rodinná podívaná za hranice života… Hra o živých a mrtvých, jejichž světy odděluje tajemná hranice smrti. Nebo má se snad říci strašidelná hranice? Děsivá!?! Jak učíme vnímat smrt naše děti? Jako přirozenou součást života a nebo jen nevědomě vyjadřovanými obavami a strachem z jeho konce?

Černá komedie o cestě do říše mrtvých, kam se podle mexické legendy živý človek dostane tak, že usne na hrobě. Obyvateli onoho hrobu pak musí navěky sloužit. Strašidelné a poetické dobrodružství malé hrdinky, jejímž prostřednictvím bychom rádi nahlodali jedno z největších tabu našich mezigeneračních dialogů…otvíráme téma umírání, odcházení, loučení a rituálu a předkládáme je dětem ve společnosti jejich rodičů a prarodičů.

Usnula jsem, ale nespim(2Usnula jsem, ale nespim_12Usnula jsem, ale nespim8

 

Studio DAMÚZA – Momotaró

Momotaró je tradiční japonský příběh. Stejně jako naše představení vypráví příběh sirotka, kterého jednoho dne z vody vyloví bezdětný pár. Připluje schovaný v broskvi, japonsky momo. Odtud dostane i své jméno – Momotaró. Když vyroste, vydává se bojovat s démony, kteří sídlí na dalekém ostrově. Cestou potkává své spojence a přátele, kraba, úhoře a velrybu. Momotaró s jejich pomocí démona přemůže a vrací se domů za svými rodiči.

Inscenace vznikla jako semestrální/absolventská práce studentů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze.

Napsali o nás: Recenze Barbory Etlíkové z 15. 5. 2017: „ Inscenace dokázala příběh převyprávět beze slov, neiluzivně, a navíc tak, aby mu rozuměly i tříleté děti. Soudě podle soustředění dětského publika se to dařilo skvěle. Žádné výkřiky ani otrávené zlobení. Zdálo se, že všichni v šapitó napjatě sledují dění. Myslím, že se to povedlo díky tomu, že se tvůrci vyjadřují skrze situace, které děti důvěrně znají z každodenní zkušenosti.“

Příběh Draku

Výstava vyprávějící příběh šedesátileté historie Divadla Drak. Prostřednictvím vystavených loutek, fotografií, ukázek z inscenací a dalších dobových materiálů zachycuje proměny drakovského divadelního jazyka a zároveň přibližuje nezaměnitelnou atmosféru divadla. Představuje Drak jako místo tvorby, ale také jako křižovatku osudů těch, kteří jeho příběh po šedesát let spoluvytvářeli.

Výstava byla realizována s finanční podporou Nadace ČEZ.

Nákupní košík
Košík je prázdný!
Pokračovat v nákupu