Tři zlaté vlasy děda Vševěda

Pohádka o chudém chlapci, kterému je souzeno stát se příštím králem. O hodných sudičkách, které nad jeho životní poutí drží potřebnou ochrannou ruku. O zlém královi, který se sveřepě snaží sudbě vzdorovat. A o slunečném dědu Vševědovi, který na všechno to lidské potýkání shlíží každý den z jasné oblohy.

Hru na motivy klasické pohádky Karla Jaromíra Erbena napsala někdejší dvorní autorka Naivního divadla Iva Peřinová (např. Pohádka do dlaně, Vánoce s Kulišákem) pro Naivní divadlo již v roce 1990, kdy měla premiéru stejnojmenná inscenace v režii Markéty Schartové. Při příležitosti autorčiných nedožitých 80. narozenin si tuto pohádkovou adaptaci vybrala k novému nastudování současná umělecká šéfka NDL Michaela Homolová (Budulínek, Červený balónek atd). O výpravu se postarala výtvarnice Barbora Jakůbková, která je v Naivním divadle podepsána pod řadou krásných scénografií (například Čechy leží u moře, Proletět duhou a další).

Moment!

Stačí malý moment a obyčejné předměty ožívají. Skříp. Písk. Vrz. Rachtata. Přicházejí plechoví hrdinové od popelnic. Nenechte se zmást jejich možná trochu drsným zevnějškem, skrývá se za ním něžná duše. Vydejte se s námi do světa, kde i rezavé plechovky vyprávějí fascinující příběhy…

Zlatovláska

Byl jeden Jiřík a ten neměl nic. A byl jednou jeden král, ten měl všechno, a chtěl víc! A byl jednou jeden zlatý vlas a ten vším pořádně zamíchal!

Malá fuga

Všude, kudy projdete, se střetnete s příběhem druhých.

Ovlivnit něčí život nemusí být vůbec těžké.

Hra pro čtyři hráče, dva životy a jeden okamžik.

A kdyby se někdo ptal, fuga je, když se jeden hlas vydá na cestu a další ho následují, aby společně našly stejný smysl.

Příběh Stáni Kučerové … a Karla Šimka.

A …

Hrají: Anna Hammond, Filip Hejcman, Veronika Hovorková, Karel Vaňura

Vedoucí ateliéru: Klára Fidlerová, Jana Nechvátalová

Jazz Goes To Town – Grzegorz Tarwid Trio, Marek Pospieszalski EPTA

Grzegorz Tarwid Trio

Tento koncert vznikl ve spolupráci s Polským institutem a má za cíl představit českému publiku nové tváře  silné polské jazzové scény. Grzegorz Tarwid patří jistě mezi její největší talenty. Jeho klavírní trio, ač se jedná o tradiční jazzový formát, nabízí mimořádně kreativní přístup. Hudba se vyvíjí pozvolně s velkým klidem, formy skladeb jsou abstraktní, založené na drobných melodických motivech. Trio ve své interakci působí organicky a svobodně. Z tělesa je patrná návaznost na bohatou historii specifického polského jazzu (Krzysztof Komeda, Tomasz Stanko).

• pozn.: česká premiéra

Marek Pospieszalski EPTA

Minulý rok vytvořil Marek Pospieszalski na objednávku Sinfonietty Cracovia projekt založený na nových aranžích soundtracku ke kultovnímu anime Cowboy Bebop. Jedním z plodů této spolupráce byl vznik souboru sestaveného speciálně pro tuto příležitost.
Inspirace sérií Shinichirō Watanabe – mozaikou různých stylů a žánrů – vedla Pospieszalskeho k vytvoření kapely složené z výrazných osobností napříč hudebními scénami. Multiinstrumentalisté s bohatým jazykem a otevřeným přístupem se stali základem proměnlivého a žánrově pestrého tělesa.
Letos se Pospieszalski rozhodl v projektu pokračovat. Nový cyklus skladeb je oproti původní eklektické povaze soudržnější a klade větší důraz na improvizaci, dronové plochy a minimalismus. Záměr, který stál u zrodu projektu, však zůstává: hledání nové hudby v průsečíku osobních hlasů, stylů a vlivů.

• pozn.: česká premiéra

Jazz Goes To Town – ConTRIOlogy, Oùat

ConTRIOlogy
Cimbál, akordeon a zpěv, to je obsazení hudebního tria ConTRIOlogy, které vzniklo na podzim roku 2016 v prostředí brněnské Janáčkovy akademie múzických umění. 

Na svém novém albu Minulo se ConTRIOlogy inspiruje lidovými písněmi sesbíranými Leošem Janáčkem do cyklu Moravská lidová poezie v písních. Trio spojuje lidové nápěvy s vlastním kompozičním přístupem a improvizací. Vzniká tak plynulé hudební pásmo plné témbrů a zvukových ploch s výrazným emočním zabarvením. Jednotlivé kompozice zachovávají jednoduchost a přirozenost lidových písní, kterými prostupuje silný prvek improvizace a zvukovosti. Celým pásmem citlivě prostupuje elektronika Tomáše Vtípila.

Oùat
Se zvukem připomínajícím akustická klavírní tria 50. a 60. let se Oùat (Once Upon a Time) vydává zkoumat standardní formát písní současnosti. Jejich formy jsou pružné, otevřené improvizaci a rozprostřené mezi širokou paletu technik. Esteticky hudba Oùat místy evokuje expresionismus a romantismus v klasické hudbě, ale plynule přechází mezi žánry a kulturními vlivy z celého světa. Různorodé inspirace působí jako suché cihly – pečlivě naskládané, aby mohly narušit a zpochybnit samotnou dobu, v níž žijeme. Zvuky a tempa se proplétají ve zvláštní směsi rozpoznatelného nepořádku a nerozpoznatelného řádu.

pozn.: česká premiéra

Bajaja

Také vám někdy přijde, že máte doma místo dětí draky? Víte jak se poznali vaši rodiče? Co se stane, když král přislíbí své tři dcery třem drakům? Proč Bajaja odjíždí do světa? A proč po boji vždy utíká?

Rytířská pohádka, která vypráví o skryté lásce a neskrývané udatnosti, o nutnosti a schopnosti se správně rozhodovat, o poslušnosti, o vzbouření, o prostém lidu i královské rodině.

Tři draci, dva herci, jeden muzikant, loutky a jedna otočná scéna.

Repríza v 15:00 je tlumočena do českého znakového jazyka:

Napsali o nás:

„Přečtěte si Prince Bajaju a dojděte si na Bajaju, ať na vlastní oči vidíte, jak se dá pracovat s obyčejnou lidovou pohádkou, obyčejnou dřevěnou deskou a pár loutkami. Budete koukat.“
Nicol Škvarová, blog studentů Divadelní vědy FF UK divedove.blogspot.cz, 9. 2. 2017

„Oceněníhodná jsou budování vývoje postav ve vztahu k tématu, jasné motivace jejich jednání. Ale stejně je nejvýraznější celistvost mého zážitku. A jak jsem vnímal z potlesku a nadšených reakcí diváků, nebyl jsem zdaleka sám. Kvůli obrovskému zájmu o představení jsem ho dal celé ve stoje a rozhodně bych to vydržel klidně znovu.“
František Kaska, Festivalový zpravodaj, Loutkářská Chrudim, 3. 7. 2017

Projekt vznikl s laskavou podporou Hlavního města Praha a MKČR.

To je hračka!

V pořadí již třetí autorská inscenace na pomezí poetického fyzického divadla a klaunské grotesky od osvědčeného tvůrčího tria Riedlbauchová – Stránská – Čtvrtník, která navazuje na úspěšné a cenami ověnčené inscenace Do hajan! a To je andělení! Tématem připravované inscenace je tentokrát samotná dětská hra a bezbřehá fantazie, s níž dětem pod rukama ožívají jejich kamarádi – hračky. Ty ale dost možná ve skutečnosti, když se zrovna nikdo nedívá, také žijí svým vlastním životem. Kdo ví? Vydejte se spolu s námi na průzkum kouzelného i nečekaně tajuplného světa dětských pokojíčků a zároveň se nechte unést akrobatickým umem i citem pro gag vaší oblíbené dračí akrobaticko-klaunské partičky.

Krabat

Kdysi dávno, jedné mrazivé tříkrálové noci, bloudil sám po nehostinné krajině malý chlapec. Říkalo se mu Krabat. Sám nevěděl, kde ke svému jménu přišel. Na mámu ani tátu už si nepamatoval. Jakoby je ani nikdy neměl. Patřil k těm dětem, které musí rychle dospět. Jen občas při usínání slýchával laskavé šepoty a konejšení připomínající domov. Rád se proto nořil do bezpečí vlastních snů. Té noci však nechybělo málo, aby v jejich opojení uvízl navždy. Najednou se však známé hlasy rozpustily v mohutném pnutí něčeho mnohem silnějšího. Jeho tělo i mysl, jako na drátkách, hnala síla mocnější než matčin zpěv, až se Krabat ocitl u starého mlýna… Povídá se, že by se stavení měl každý vyhnout. Povídá se, že ho obývá černá magie. Nic dobrého tam nikoho nečeká. Ale copak má chlapec na výběr?

Inscenace na motivy temného pohádkového příběhu, jež podle staré lužicko-srbské legendy na začátku sedmdesátých let minulého století literárně zpracoval liberecký rodák Otfried Preußler, vypráví o osiřelém Krabatovi, jež se na prahu dospělosti přiblíží temným silám. Ty se zpočátku jeví jako dokonalý únik před těžkostmi světa. Jak však chlapec brzy pozná, kouzla si vybírají krutou daň a náš hrdina zjišťuje, že se ocitl uprostřed totality, které pevně vládne všudypřítomný, ale nikým neviděný Mistr. Tvůrčí tým Vašíček-Kamenická Pokorná-Czech-Čámský, který se poprvé potkal při tvorbě inscenace Sedmero krkavců, inscenací o čarodějném učni pokračuje ve zpracovávání známých pohádkových příběhů, v nichž láska nakonec poráží temnotu. A činí tak jazykem vlastním nejen loutkovému divadlu, ale třeba i detektivkám Hitchcockovského ražení.

Škola Hron

Kdo byl Jakub Hron Metánovský? Výstřední učitel, podivínský vynálezce, nebo zapomenutý génius? Profesor hradeckého gymnázia, jehož badatelské, tvůrčí i pedagogické nadšení neznalo hranic, se stal skutečným předobrazem slavného Járy Cimrmana. Karel Čapek ho nazval „Donem Quijotem 19. století, jehož Dulcineou byla věda.“ Nová inscenace Divadla Drak se vydává na hravou cestu světem jeho nečekaných nápadů, bizarních objevů a nesmírné vášně pro poznání. Na výlet do duše člověka, jehož fantazie neznala mezí, pro něhož bádání a vynalézání bylo dobrodružstvím a který se nenechal odradit žádným neúspěchem. A že jich bylo!

Přijměte proto naše pozvání na jeho podivuhodnou, neobyčejnou hodinu přírodopisu. Za pomoci svých spoluzpytáků, fyzikálních veličin dluhy, hámoty, teploty, mluna a času, vám ukáže svět tak, jak jste ho ještě neviděli. Vysvětlí vám, co jste nevěděli a co jste ani nevěděli, že vědět chcete. Vyřeší vám problémy, o kterých jste ani nevěděli, že je máte. Pozve vás do svého všehomíru myšlenek a představ, ve kterých je metr metrem, ale také není. Nabídne vám k potěše i úžasu paletu svých vynálezů, které dělají svět lepším. Nebo aspoň veselejším. A především vás nakazí svou neutuchající vášní pro objevování, přemýšlení a poznávání. Vědění je totiž čirá radost! A kdo to neví, neví nic. Inu, ano!

Slovníček Jakuba Hrona 
analfabet – bezabecedák 
důchodce – výslužník 
inspektor – pozorovák 
filozof – libomudrun 
klobouk – pokrývač pohlavní  
myšlení – čujba 
optimista – nejlepšišťan  
pohovka – hovník 
pesimista – horšišťan 
učitel – zpyták 
štrůdl – svinstvo jablečné 
student – bažák  

Chcete se o inscenaci dozvědět více? Poznámky k citlivému obsahu v inscenacích a informace týkající se zdraví

Škola Hron – foto Pavel Pljuskov

Napsali o nás:

„Jenže tady onen ‚nesmysl‘ v charakteristice má hluboce lidský přesah a takřka tragikomická inscenace, tedy spíše rozpoutaná hodina fyziky v rukou podivína, je ve výsledku oslavou divadelní fantazie. (…)

Škola Hron je pokornou poklonou dojemnému donkichotství a nakažlivé vášni pro otázky, vědu, svět a vůbec objevování – co na tom, že už objeveného.” Petr Mareček, MF Dnes, 24.10.2025