O bílé lani

Královskému páru se narodila dcerka, dali jí jméno Jitřenka. Byla hodná, hezká a rodičům by mohla dělat jen samou radost, kdyby se však nad ní nevznášela zvláštní hrozba. Do jejích šestnácti let na ní nesmí dopadnout jediný paprsek slunečního světla, jinak…A tak dal král vystavět zámek bez oken a dveří rozhodnut, že Jitřenku před paprsky uchrání. Jenomže beze světla se žít nedá…

Bílá je barva nevinnosti, neposkvrněnosti, čistoty. Z hlediska biologického je však bílá laň jedním z mnoha příkladů albinismu. Albíni jsou v živočišné říši (a ostatně i mezi lidmi) vzácností, ovšem za tuto výlučnost platí vysokou cenu. Jednak je jejich výrazné zbarvení činí samo o sobě bezbrannějšími a ve volné přírodě ohroženějšími, zároveň však jsou časté případy, kde je stádo nebo smečka pro jejich výlučnost odvrhne. Na druhou stranu jim bývají připisovány výjimečné, někdy až mystické vlastnosti. S bílou laní tomu není jinak. Stará myslivecká pověra například praví, že střelec, který uloví bílou laň, do roka zemře.

(Pokračování textu…)

NIE – We come from Far, Far Away / Přicházíme z daleka

Uvnitř velkého stanu je ještě jeden menší stan a v něm sedí chlapec. Má za sebou dlouhou cestu. Většinu času cestoval sám. Ukáže vám, co si vzal s sebou, poví vám, proč se na cestu vydal, a popíše, kudy putoval. Nemůže ale říct, jak jeho příběh skončí…

We Come from Far, Far Away je inscenace, která vychází z příběhů uprchlíků. Vznikla ve spolupráci s uprchlickým centrem v Askeru, zajišťujícím přijímání mladých běženců ve věku 13-18 let, kteří přicestovali sami, aby v Norsku požádali o azyl. Diváci usazení v jurtě sledují mladíky Omara a Rezana na jejich cestě ze syrského Aleppa až na Hlavní nádraží v Oslu. Rozdíl mezi hledištěm a jevištěm se stírá, hraje se i přímo mezi diváky.

Materiál, na jehož podkladu tvůrci z NIE tuto inscenaci vystavěli, má dokumentární charakter a soubor jej získal  prostřednictvím rozhovorů a workshopů, které pro mladé uprchlíky pořádal. Osudy těchto uprchlíků jsou jen těžko představitelné, oni sami jsou však, jako většina mladých lidí, plní energie, života a naděje na lepší budoucnost.

V inscenaci We Come from Far, Far Away vypráví NIE jeden z těchto příběhů prostým a zároveň podmanivým způsobem za použití živé hudby, vyprávění i stínového divadla. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru mongolské jurty.

„Měl jsem stan, koupil jsem ho v Řecku v supermarketu. Visela tam cedule, ze které jsem dokázal vyluštit jenom cenu – 100 €, ta byla přeškrtnutá a červeně přepsaná na 40 €! Sleva! Připravil  jsem si peníze a postavil se do fronty. Snažil jsem se vypadat normálně. Když jsem se dostal na řadu, z kapsy jsem vyndal 40 €, dal jsem je tomu pánovi, ten je strčil do pokladny a něco mi řekl. Nerozuměl jsem. A pak na mě začal křičet, křičel čím dál víc. Vytáhl jsem telefon a začal jsem ho natáčet…“

Po každém představení následuje krátká diskuse.

Představení vzniklo za podpory norského Ministerstva kultury a norského Ministerstva zahraničí.

NIE We come from Far, Far Away (7)NIE We come from Far, Far Away (5)NIE We come from Far, Far Away (3)

 

Cirkus nostalgie

Tajemné ležení zapomenutého cirkusu bez šapitó. Show plná podivných bytostí, bizarních příběhů a nevídaných čísel. Temný netvor, nejvyšší baletka světa, obří had, oboustranná žena, neuvěřitelný Dlouhorukáč, mořská panna a mnoho dalších podivností světa. Interaktivní divácká hra na kole štěstí o výběr další atrakce. Bláznivá obsluha cirkusové kavárny CirkCafé. Výtvarná dílna na výrobu loutkových hrdinů Cirkusu Nostalgie.

Cirkus Nostalgie (7)Cirkus Nostalgie (3)

Medová královna

Dědeček včelař pošle svou malou vnučku do úlu pro med. To ale není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Na cestě k sladkému pokladu je třeba překonat řadu překážek, naučit se pokoře a trpělivosti. Vnučka se postupně dozvídá, kde se takový med vůbec bere a jak jej získat. Dědeček jí pomáhá překonat strach a učí ji mluvit se včelami jejich řečí tak, aby si získala jejich náklonnost a snad i přátelství. Díky jeho moudrým radám, vlastní odvaze a pomoci jedné ztracené včely v nesnázích nakonec děvčátko přece jen pozná tajemství úlu, získá důvěru včelí královny a stane se dobrou včelařkou.

Faust

V barokních kontrastech, rozkročené mezi fraškou a tragédií, pokleslostí a moralitou, představíme malé i velké divadlo světa, a stejně tak i malý a velký svět divadla.

V této unikátní inscenaci vytvořené u příležitosti šedesátého výročí založení Divadla Drak se představuje celý soubor divadla, který připomene kočovnické, jarmareční kořeny našeho divadla. A jaké jiné téma se více hodí pro oslavu loutkářského jubilea, než téma faustovské, které je s loutkovým divadlem neodmyslitelně spjato? Příběh doktora Fausta, který upsal svou duši ďáblu, se za staletí dočkal bezpočtu lidových loutkářských variací. K těm nejslavnějším – s úctyhodnými 273 reprízami – patří představení Johanes doktor Faust, které na prknech divadla Drak zinscenoval legendární Matěj Kopecký. Právě verze, jak ji podle loutkářských tradic, starých rukopisů a Matěje Kopeckého obnovil Prof. Dr. Jindřich Veselý, se nám stala východiskem pro inscenaci, která se odkazuje nejen k našim předchůdcům z řad kočovných lidových loutkářů, ale i k nejvlastnějším tradicím našeho divadla. Stylově v divadelním šapitó!

Napsali o nás:

 ,,A největší zážitky z festivalu? …………….a samozřejmě premiérový Faust z Draku: totální, mnohovrstevné divadlo, paměť i inovace jedné tradice, víc po duchu i liteře dle Goetha než očekávaného Matěje Kopeckého, to vše z dílny Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka. “

Vladimír Just,  Poznámky k DER 2018, 4 -17.9.2018, ročník 25,  Divadelní noviny, on line

 ,,Otevřená oslava jubilea a divadla-hry vůbec se tu organicky spájí s drakovskou parafrází Goethova světa zbaveného mystéria – příběh vlastně už dnes nikoho nezajímá, protože se chceme bavit, mít rozlet, prachy a vliv, když už máme a známe všechno. Jen pozor, Marlow Faustovi nepřipsal happy-end, a tak se inscenace (teď už lakonicky) vrací k populární tradici.”

Šárka Švábová, Letem světem Hradcem ( No.1), 4 -17.9.2018, ročník 25, Divadelní noviny, on line

 

Dvojí domov

Prozaik a esejista Jan Čep ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří „budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství, a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy“. Brány této druhé reality se skrze texty Jana Čepa v nové inscenaci s názvem Dvojí domov pokusí otevřít tvůrci Lucie Trmíková, David Prachař a Alois Švehlík v režii Jana Nebeského. Všechny jemné pocity i bouřlivá dramata duše Čepových textů skrze hudbu zvnitřní Martin Dohnal. Výtvarně inscenaci oživí Igor Korpaczewski.

Inscenace je na programu v rámci Předplatného na únor-květen 2016. Rezervace ZDE

IMG_0164

Název Dvojí domov je též velmi výstižným pro Čepovu celoživotní situaci. V roce 1948 opustil komunistické Československo a až do své smrti žil ve svém druhém domově, ve Francii. Celý život ale nepřestal toužit po Čechách, svém prvním domově, do kterého se po své emigraci už nikdy nevrátil. Jeho dílo bylo po čtyřicet let komunismu jen velmi málo přístupné. Teprve v roce 1991, téměř dvacet let po jeho smrti v exilu ve Francii, vyšlo v Čechách jeho souborné vydání.

“Dvojí domov je stručně řečeno krásná a poetická inscenace. Má podobu divadelní eseje neokázale se zamýšlející nad životem a smrtí, setkáváním se a míjením, blízkostí i cizotou … činí to jemně, nepateticky, a ještě s humorem … “ – Jana Machalická (Lidové noviny, 13.10.2015)

IMG_0144IMG_0116

Píchlé duše / koncert

Kapela Píchlé duše hraje písně Jiřího Bulise. Písně, které se měly stát majetkem miliónů. Nekonečné valčíky, které stojí za to zpívat za vůně kávy a žloutkových věnečků. Podzimní popěvky i dubnové inventury pro hosty na Zemi.

 

Nejhodnější medvídci – Poincarého domněnka

Příběh muže, který byl společně s Leonardem da Vincim největším univerzalistou v dějinách a to nejspíše jen proto, že cíleně pracoval jen dopoledne od devíti do jedenácti a zbytek vědecké činnosti nechával výlučně na svém podvědomí. Příběh jeho přítele, o sto let mladšího, který vyřešil problém vzdorující celé století, odmítl cenu ve výši milionu dolarů a nikdy nepochopil, čemu se ostatní diví. Příběh ženy, která byla svou vlastní prababičkou a oba tyto muže spojila láskou, přestože nejvíce ze všeho milovala topologii.

Nejhodnejsi medvidci - Poincareho domnenka (2)Nejhodnejsi medvidci - Poincareho domnenka (1)Nejhodnejsi medvidci - Poincareho domnenka (4)

Luboš Pospíšil a 5P

Matador české hudební scény s hlasem, který si nespletete prožívá jedno z nejšťastnějších období své více než čtyřicetileté kariéry. Po turné k zásadnímu albu Soukromá elegie (které před třemi lety získalo zlatou desku!) a po retrospektivním turné Route 66 k supraphonskému 13CD kompletu předloni vstoupil doBeatové síně slávy… a teď sklízí všechny ty plody a ocenění v sálech od Šumavy po Ostravu, stále častěji vyprodaných. “V předvečer” sedmdesátin si pak v říjnu 2019 nadělil své první živé albumv kariéře s názvem Ostrava !!! Live. V jeho duchu a v duchu blížících se sedmdesátin se nese aktuální šňůra, která nabízí průřez celou protagonistovou kariérou – publikum se samozřejmě dočká osvědčených písniček ze zlaté éry (Tenhle vítr jsem měl rád, Soukromá cesta do nikam), včetně exkurzů do prehistorie (m.j. Doky, vlaky, hlad a boty), ale i novinek z posledního CD Soukromá elegie.

Pospíšilův tenor za bicími jistí hvězda mezi tuzemskými bubenicemi Pája Táboříková (též Jasná páka), elektrickou kytaru krotí Mirek Linhart (YoYo Band, Žáha…), klávesy kapelníka Ondřeje Fencla (Schodiště, Vladimír Merta, Marsyas…) tmelí, rytmiku dotváří zkušený baskytarista Martin Štec (ex-Vltava, I. Hlas). Unikátem na scéně jsou sehrané pětihlasy jako další poznávací znamení současných 5P, semknutých kolem Pospíšila. Generační bariéry rozmetává síla kolektivu, kapela hraje s radostí, byť některé písně jsou starší než někteří účinkující muzikanti. A možná právě proto. Alba aktuálních 5P ověnčují pozitivní novinářské ohlasy, ale i na svou dobu slušné prodeje, v souvislosti s CD Soukromá elegie mnoho recenzentů psalo o „nejlepším albu od dob A nestřílejte na milence“. Turné střídá turné, ročně odehraje L.P. kolem stovky koncertů… Jako by těch křížků nebylo 68, ale dvakrát méně.

 

Monstra v ZOO Obří loutky

Nori Sawa projel s kufry plnými loutek celý svět a spolu s Honzou Bažantem, který se gigantickými loutkami ve veřejném prostoru zabývá již mnoho let, vytváří dvojici spojující loutkovou tradici Česka a Japonska. Společně se sedmnácti studenty pražské DAMU zvou na jedinečný zážitek Industriální zoo.

Blízké setkání s loutkami v nadživotní velikosti. Studenti scénografie, herectví, režie a dramaturgie společně vytvořili organismy, jejíchž existence a interakce s prostředím nastolí pravidla ekosystému.

Návštěvník zoo bude v situaci pozorovatele – výzkumníka, který musí odhalit pravidla „hry“, ve které budou mít hlavní roli obří loutky, výtvarné, ohňové, zvukové a světelné instalace.

 

Nákupní košík
Košík je prázdný!
Pokračovat v nákupu