Noc divadel 2017

V Noci divadel se většina divadel otevře svým věrným divákům i těm, kteří do divadla běžně nechodí. V tu jednu magickou noc mohou všichni nahlédnout do míst, kam normálně divák nemůže, nebo dokonce nesmí.

AUTOMAT DRAK
20:00 – 24:00
Divadlo, hudba a hutná divadelní polévka.
Vstupte do Automatu Drak a uvidíte utajovaný divadelní život, o kterém se vám nesnilo.
Ať už se cítíte být dítětem, nebo spíš dospělým, Automat Drak je pro vás to pravé.
vstup volný

www.nocdivadel.cz

(Pokračování textu…)

Sedmero krkavců

V jedné vesnici, nedaleko zámku ve skromném stavení, žila s rodiči dívenka, které dali jméno Bohdanka. Ta při jedné z mnoha výprav na starou půdu, objevila na dně zaprášené truhly sedm chlapeckých košil. A s nimi i strašnou pravdu, které se se zarputilostí sobě vlastní rozhodla čelit. Žádná oběť přece nemůže být tak velká, aby ji zastavila. Snad jen kdyby jí do cesty přišla láska?

Autorská inscenace na motivy klasické pohádky o hledání klidu v rozevláté mysli, o síle vůle a o neposedné duši, která může nalézt pokoj až s notnou dávkou sebezapření a odvahou obětovat se pro druhé, doplňuje řadu drakovských inscenací, které staví na osvědčených pohádkových titulech. Po úspěšné Šípkové Růžence se kmenový režisér divadla Jakub Vašíček vrací ke zpracování známého příběhu v inscenaci určené divákům již od šesti let.

Bílý tesák

Daleko na severu za časů zlaté horečky, v nehostinném místě a v drsné době, vyrůstá ze štěněte v dospělou šelmu Bílý tesák, kříženec psa a vlka. Od přírody má do vínku nadělenou divokost a nespoutanost, osud mu však staví do cesty překážky, které znamenají pro jeho svobodomyslnou povahu těžké zkoušky. Jak v nich obstojí? Podaří se mu neztratit na své cestě sama sebe? Inscenace na motivy slavného románu Jacka Londona pracuje s principy tzv. live cinema, tedy snímání dění na jevišti kamerou, které je živě přenášeno na plátno.

Ocenění a nominace

Cena Thálie pro Milana Hajna za herecký výkon v inscenaci „Bílý tesák” v kategorii Alternativní a loutkové divadlo. Cena ERIK 2018 za nejinspirativnější představení sezóny. Cena festivalu Skupova Plzeň za koncept inscenace Tomáši Jarkovskému, Jakubu Vašíčkovi a Antonínu Šilarovi. Nominace na Cenu Divadelních novin v kategorii Loutkové a výtvarné divadlo pro režiséra Jakuba Vašíčka.

Inscenace získala hlavní cenu poroty na Festivalu Radosti 2023 za brilantní koncepci a její řemeslně skvělé provedení v kombinaci s neodolatelným humorem a živou hudbou.

(Pokračování textu…)

Tichohoří Gumák

Tichohoří Gumák je nejvyšším pohořím na ostrově Velký Labuan. Uprostřed je stále činná sopka Mount Holin, jejíž sopouch bez přestání chrlí do nebe nehasnoucí lávu fantazie. Místní lid o celkovém počtu šesti obyvatel (z toho tři zajišťují obživu rybolovem zvuků a světel) zaměstnává především pastva vlastních nápadů na kruhovité ploše zhruba o velikosti dětského pokojíku. Když nápad uteče z kyblíku nebo ze sítě, nedá se nic dělat. Nastává krátké období Ticha. Ticho je krásné. V Tichu se nad ostrovem snášejí hejna hvězd a ananasů a jeho obyvatelé nedočkavě vyhlížejí nové malé osadníky, kteří se spolu s těmi většími vyloďují těsně před Břinkokobraním. Všichni obyvatelé Tichohoří Gumák jsou přívětiví, pošetilí, neměří dvojím metrem, nemalují čerta na zeď a hlavně nesoudí (sebe ani tebe). 

Autorský projekt režiséra Jiřího Ondry, scénografky Veroniky Svobodové, hudebníka Marka Doubravy a dramaturgyně Barbory Kamenické Pokorné je vůbec první inscenací Divadla Drak, která je určená dětem již od šesti měsíců a jejich dospělému doprovodu. Nenarativní inscenace volně inspirovaná výtvarnou a grafickou poezií, tvorbou absurdní, surrealistickou, dadaistickou, výtvarným art brutem, nonsensem i dětskými říkankami nabízí příležitost pro prvotní setkání s uměním a jedinečnou možnost tak citlivě uvést miminka do světa divadelní imaginace po boku jejich nejbližších. Inscenace tak navazuje na celosvětový trend Divadla pro nejmenší diváky od tří měsíců do tří let (Theatre for Early Years), který se v posledních letech začíná etablovat i na českých jevištích, získává na oblibě u diváků a stává se vyhledávaným způsobem společného trávení času rodin s batolaty.

Napsali o nás:

„Mám vzkaz pro všechny, kteří přemýšlí nad návštěvou divadla s takto malými dětmi. Rozhodně doporučuji a můžete začít třeba inscenací Tichohoří Gumák. Pokud zvolíte divadelní tvar, který nejmenšího diváka nepodceňuje, tak jako tvůrci z Hradce, nabídnete divadelní zážitek nejen dětem. Věřím, že i pro rodiče, na něž jsou takto malé děti fixovány každý den, může být divadelní program vítaným narušením denní rutiny.”

Adéla Kalusová, Nikdy není příliš brzy na to začít chodit do divadla, ukazuje inscenace hradeckého Draku, 12.3.2024, art.ceskatelevize.cz

Reakce diváků:

“Dnes jsme měli možnost se synem navštívit divadlo a zhlédnout Vaše představení. Prvotní nejistota spojena s myšlenkou, jak celý průběh představení zvládneme s naším synem (1,5 roku) velmi rychle opadla. Syn strávil převážnou část představení s herci na jevišti a užíval si naplno celý průběh, a proto velký dík patří především hercům! Jejich osobitý přístup v kombinaci s nevšedním pojetím hry, včetně kulis a rekvizit vytvořil příjemné prostředí a nevšední zážitek!”

Andrea, Aleš a Mikuláš Kozlov

Jak návštěva divadla pro děti od 6 měsíců probíhá?

  • Představení jsou určena diváků od 6 měsíců do 3 let v doprovodu minimálně jednoho dospělého 
  • Vstupné je potřeba zakoupit pro všechny přítomné diváky, je rozděleno do dvou kategorií – děti a dospělí, aby byla udržena kapacita max 20 batolat na 1 reprízu.
  • Dospělý doprovod sedí spolu s malými diváky na zemi na polštářcích přímo na jevišti studiové scény Divadla Drak.
  • Ve foyeru studiové scény bude k dispozici prostor na odstavení kočárků. Z kapacitních důvodů však prosíme, abyste v případě možnosti dali přednost například šátkům či nosítkům.
  • V zázemí u sálu budou k dispozici přebalovací pulty a odpadkové koše na pleny.
  • V prostoru, kde představení probíhá se mohou malí diváci volně pohybovat. Z představení můžete kdykoliv v průběhu odejít a zase se vrátit.

 

Cesta

Inscenace o větru ve vlasech. Hudebně-divadelní jam session inspirovaná fenoménem iniciační cesty procházejícím historií americké literatury od Marka Twaina, přes Jacka Londona, Jacka Kerouaca až ke Cormacu McCarthymu.

Náš hrdina (pojmenovali jsme ho Jack na upomínku dvojice tuláků-litérátů London-Kerouac) je student literatury, který má ale teoretizujícího a od reality i tvorby odtrženého studia po krk. A stejně tak spořádaného života ve městě a výhledu na nalajnovaný život v duchu amerického snu. Tak se této přítomnosti a budoucnosti rozhodne utéct, sbalí se a vydá se na stop. U krajnice potkává svůj protiklad, Hucka (na upomínku Huckleberryho Finna, prvního slavného vagabunda americké literatury) tuláka bez domova, bez závazků, bez plánů. Jako třetí do party pak k nim ještě přibude Carolyne, která na cestu utekla před svým snoubencem a blížící se svatbou. Ti tři se tedy vydávají na cestu a za její cíl si volí San Francisco – nejzápadnější výspu a město s pověstí svobodného ráje. Ale o cíl tu zase tak moc nejde. Důležitější je cesta samotná a její smysl nespočívá v cíli, nýbrž v pohybu.

Ocenění a nominace:

Širší nominace na Cenu Thálie v kategorii Loutkové divadlo pro představitele hlavní role Dominika Linku. Porota ocenila jak „v kontrastu k poněkud drsně vyhlížejícímu zevnějšku herec poodhaluje křehké stránky melancholického hrdiny, který se učí poznávat hodnotu svobody.“

Napsali o nás:

“Navýsost hravá a herecky i muzikantsky znamenitá je Cesta, nová inscenace režiséra Jakuba Vašíčka a dramaturga Tomáše Jarkovského, jíž královéhradecké Divadlo Drak ve svém studiu cílí na náctileté. A cílí na ně s americkou literaturou, muzikou i jazzovou poezií beat generation.” “Sílu některých obrazů na scéně Kamila Bělohlávka, kde diváci sedí proti sobě, se nesluší prozrazovat a ani kouzlo překvapivých hudebních motivů Daniela Čámského. Cestu lze jen doporučit, a to nejen školám. Je sice zbožným přáním, aby hra zažehla u studentů zájem o četbu amerických klasiků 50. a 60. let, avšak určitě citlivé duše strhne k tomu, že nestačí zažít a užít, ale hlavně prožít. Každý moment a nést za to následky.” Petr Mareček, MF DNES, 30.11.2019 | hodnocení 80%

„Je to kousek pěnivý jak sekt, a zároveň chvílemi čpící jak zvětralé pivo. Jarkovský s Vašíčkem ve spolupráci se skvělými muzikanty dokážou správně dávkovat situace (…) Baví to i interaktivitou, ale i tou svobodnou hravou atmosférou a následným smutkem, když se po eufórii najednou ukáže odvrácená strana tuláctví. A ještě něco – Jazmina Piktorová je doslova ztělesněním ženskosti, a krásně zpívá. Jo, viděla jsem podruhé a šla bych zas.” Jana Soprová, Zpravodaj 69. Loutkářská Chrudim

Válka světů

Herbert George Wells napsal svůj román Válka světů již v roce 1898. Přesto jej francouzský list Le Monde zařadil na svůj seznam 100 nejdůležitějších knih 20. století (jedná se tak o vůbec nejstarší dílo na seznamu). Což jen dokládá význam tohoto románu, který ovlivnil podobu vědecko-fantastické literatury na celé dekády dopředu, inspiroval řadu dalších tvůrců a oslovil několik generací čtenářů na celém světě. Wellsův dramatický příběh o invazi Marťanů se dočkal také řady filmových a televizních zpracování v čele s hollywoodským trhákem z roku 2005 v režii Stevena Spielberga.

Nejslavnější a také nejkontroverznější adaptace románu však nevznikla ani pro televizi, ani pro filmové plátno, nýbrž pro rozhlas. Na svědomí ji měl autorův téměř jmenovec – režisér Orson Welles. Ten pro americkou stanici CBS připravil rozhlasovou inscenaci odvysílanou 30. října 1938, což je zároveň den, který je v samotné knize uváděn jako den počátku invaze. Tato skutečnost spolu se sugestivním Wellesovým zpracováním, které bylo celé stylizováno do podoby živého zpravodajství z invaze (sám režisér v něm účinkoval v roli fiktivního reportéra), vedla k tomu, že mezi posluchači na řadě míst USA vznikla panika, protože uvěřili, že k invazi skutečně právě dochází.

Wellesovi tato rozhlasová inscenace přinesla jak řadu potíží s úřady, tak celosvětový věhlas a popularitu. Jednalo se o první zpracování fenoménu moci nově vznikajících masových médií, jejich schopnosti vytvářet klamné sugestivní obrazy, manipulovat realitu a ovlivňovat jednání a smýšlení velkých skupin obyvatel. Tedy fenoménu, který je nám dnes po téměř sto letech na jednu stranu již více než dobře známý, vůči kterému se ovšem na druhou stranu s rozvojem sociálních sítí či umělé inteligence zdáme jako společnost čím dál bezbrannější.

Pojďte s námi prozkoumat svět, v němž už skoro není možné odlišit fikci od reality. Svět, ve kterém nic nemusí být tak, jak se zdá. Náš svět.

Napsali o nás:
„Co pamatuju, hradecké Divadlo Drak ve svých vrcholných momentech dokázalo do hodiny vtěsnat – metaforicky – celý vesmír, aniž by se vzdalo samozřejmého hračičkářství a výsostného umění překvapovat všechny divácké adresy. K vrcholným momentům patří i novinka, jež měla v sobotu premiéru: strhující mnohovrstevnatá Válka světů.”

Petr Mareček, MF DNES, 13.5.2024

A na noze pevnina

Autorská inscenace o nezdolné touze hýbat se a tančit. Malá holčička Jazmína nejraději ze všeho skáče a tančí. Jednoho dne se však něco přihodí a ona najednou tančit nemůže. Začne si všímat, co se hýbe a tančí kolem ní.

Dobrodružství imaginace a radosti ze hry, ve které se prolíná fantazie s realitou, může začít! Něžně dravý a skutečný příběh o radosti z pohybu pro děti a děti v nás.

Napsali o nás:

„Jazmína Piktorová se s publikem osobně seznámí ve foyer a odvede si ho do studia, díky svému kouzlu a důvěryhodnosti je okamžitě jejich, až má člověk strach, že se jí děti v dobré víře přimotají do akce. Inscenaci otvírá televizní šot, v němž se malá tanečnice svěří, že chce být baletkou. Scénou je pokoj se záclonami, všechno v ní má svou funkci a smysl. Pevnina v poetickém názvu je sádra na zlomené noze, což roztančené dívce brání nejen v tanci. Pohybové a taneční divadlo se potkává s lyrickou klauniádou, beze slov, přesto srozumitelnou. Pohotová výtvarnice několika tahy oživí degasovskou baletku, zaplaví scénu hmyzem, když Jazmínu trápí mravenčení pod sádrou, nebo z barev kouzelně rozpíjí světy vesmíru i fantazie. Zdánlivě jednoduchý nápad, ale s ohromným účinkem, tanečnice i malířka na sebe slyší, vnímají rytmus. Kdyby existoval měřič žasnutí, věřím, že malí i velcí by vykazovali stejnou hodnotu. Špalková a spol. sáhli do vlastních vzpomínek, a aniž by odkazovali na jakéhosi Tuláka po hvězdách pro nejmenší, v inspirované miniatuře, která šetří slovy, otevřeli vzpomínky i dospělým. A ve čtyřiceti minutách oslavili pohyb, tanec, divadlo a fantazii, na kterou může být handicap krátký.“ Petr Mareček, MF DNES, 25. 2. 2019

„A nakonec nejkrásnější, nejnevinnější, nejnajivnější a nejsmyslnější ve své kráse – naděje. Nevyčerpatelná, nezlomná, neomezená, čistá naděje dítěte. Žádné obavy, pochybnosti a omezení. Naděje, kterou jsme my dospělí mívali. Při sledování inscenací nabýváme dojmu, že není důvod, proč bychom v nás znovu neměli důvěřovat dítěti. Jedna silná připomínka, že divadlo a představivost přesahují jakýkoliv handicap.” Úryvek z recenze našeho vystoupení od dramaturgyně Stely Mišković na Mezinárodním festivalu alternativního divadla FIAT v Černé Hoře, srpen 2020

 

Gorila a já

“Když mi bylo devět, adoptovala mě Gorila.”

Jednoho dne si to do děcáku přiharasí polorozbité Volvo a vystoupí z něj… Gorila. Malou Jonnu si odsud odveze k sobě domů – do sběrného dvora.

Žere Gorila děti? A jak má vlastně vypadat správná maminka?

Příběh o tom, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. O tom, že za paznehty a opičím šklebem se dost možná skrývá láskyplné srdce. O ostychu, strachu, důvěře a o tom, že sběrný dvůr může být ten nejlepší domov na světě.
A když o ten domov náhodou přijdete, pořád ještě existuje jedno místo, kam se dá jít. Kde to je? Přece tam, kde na vás někdo čeká.

 

Vítání občánků

Tradiční rituál, ve kterém jsou nově narození občánci slavnostně uvedeni do života ve společnosti našeho města. Přivítají je herci Divadla Drak spolu ze zástupcem města a kromě domovského listu a pamětní medaile jim předají také jejich první – čestnou – vstupenku do našeho divadla. Kapacita sálu je dostatečná, a proto krom miminek a jejich rodičů srdečně zveme i sourozence, babičky, dědečky, prababičky, pradědečky, strýčky, tetičky i další, kteří by si tuhle výjimečnou událost neměli nechat ujít!

Vítání probíhá v blocích se začátkem v celou hodinu dle času uvedeného na pozvánce.

 

O zlaté rybce

Kde jsou ta přání? Voda je vzala!

Autorská baladická inscenace vypráví pohádkový příběh o rybce, která výměnou za svobodu dokáže plnit přání, a o pošetilosti těch, kteří neví, co by si tak ještě mohli přát. Příběh, který už staletí děti i dospělé varuje před silou přírodních živlů, k nimž je radno se chovat s úctou. Vždyť voda dokáže obdarovávat i brát. A moře, to je hodně, hodně vody…

Scénograf a režisér Kamil Bělohlávek pro inscenaci vytvořil působivou minimalistickou výpravu inspirovanou přístavy a rybářskými bárkami, která je schopna bezpočtu proměn a dává vyniknout řezbovaným loutkám Jiřího Bareše.

Napsali o nás:

„Novinka O zlaté rybce, kterou v Draku coby debutant režíroval scénograf Kamil Bělohlávek, je přímočarou, úhlednou a úhledně odvyprávěnou potemnělou námořnickou baladou, kde podvědomě cítíme až v desáté řadě vůni přístavu, bídy a moře. Bělohlávek se spoluautorem, dramaturgem Tomášem Jarkovským, a skladatelem a textařem Markem Bělohlávkem vše točí kolem jednoduchého scénického nápadu s ohromnou průsvitnou polokoulí a čtyřmi stožáry s lany a plachtou. Od kapky vody se úsporně čaruje až k bouři, slaná voda je osudem starému rybáři a jeho ženě – semetrice, jimž veškerý zbídačený úděl vtiskl do každé vrásky řezbářský mistr Jiří Bareš. Ve dřevě ožívají neštěstí, krutost, pošetilost, citová bezbrannost, ale i hloupost, pýcha a lakota.“ Petr Mareček, MF DNES

Nákupní košík0
Košík je prázdný!
Pokračovat v nákupu
Divadlo Drak
Right Menu IconEN