Labyrint světa a ráj srdce

Labyrint světa a ráj srdce J. A. Komenského, stěžejní filozofické dílo českého humanismu, je i po dlouhých staletích podobenstvím překvapivě aktuálním. Poutník, který se vydává do světa, aby jej poznal a našel v něm své místo, jako by popisoval naši každodenní zkušenost.

V Komenského podobenství Labyrintu světa a ráje srdce se na pět týdnů promění celá budova Divadla Drak a přilehlého Labyrintu. Diváci se v tomto imaginativním světě budu moci svobodně pohybovat a stejně jako poutník na vlastí kůži poznávat a zažívat rozličné stavy a řády, hrad Fortuny a snad i Ráj srdce. Každý bude moci zvolit vlastní jedinečnou cestu Labyrintem se všemi jeho lákadly, pastmi, slepými uličkami i tajnými poklady. Inscenace spojí Komenského myšlenky s rysy naší současnosti. Mladým divákům tak nabídne nepřikrášlený pohled na dnešní svět dospělých, varuje je před jeho nástrahami, pomůže jim dívat se a vidět, rozpoznávat falešná znamení a nepřehlížet ta pravá.

Výjimečný interaktivní divadelní projekt Labyrint světa a ráj srdce spojuje divadlo, výtvarnou instalaci, výstavu a společenskou hru. Je určen především dospívajícím dětem, které jsou ve věku, kdy vydávání se na pouť světem, hledání uplatnění a místa ve společnosti, stojí poprvé před nimi jako velká otázka a důležité životní rozhodnutí, které může ovlivnit jejich další vývoj a směřování.

Zcela unikátní inscenaci bude možné navštívit pouze po dobu pěti týdnů od 21. 3. do 17. 4. 2015.

Podrobnosti o inscenaci, fotky a videa, audio prohlídku Hradcem Králové, kterou vytvořili studenti UHK i možnost poslat nám reakci, podněty, názory či sdílet své dojmy – to vše najdete na blogu www.labyrintsvetaarjsrdce.net 

Cesta

Inscenace o větru ve vlasech. Hudebně-divadelní jam session inspirovaná fenoménem iniciační cesty procházejícím historií americké literatury od Marka Twaina, přes Jacka Londona, Jacka Kerouaca až ke Cormacu McCarthymu.

Náš hrdina (pojmenovali jsme ho Jack na upomínku dvojice tuláků-litérátů London-Kerouac) je student literatury, který má ale teoretizujícího a od reality i tvorby odtrženého studia po krk. A stejně tak spořádaného života ve městě a výhledu na nalajnovaný život v duchu amerického snu. Tak se této přítomnosti a budoucnosti rozhodne utéct, sbalí se a vydá se na stop. U krajnice potkává svůj protiklad, Hucka (na upomínku Huckleberryho Finna, prvního slavného vagabunda americké literatury) tuláka bez domova, bez závazků, bez plánů. Jako třetí do party pak k nim ještě přibude Carolyne, která na cestu utekla před svým snoubencem a blížící se svatbou. Ti tři se tedy vydávají na cestu a za její cíl si volí San Francisco – nejzápadnější výspu a město s pověstí svobodného ráje. Ale o cíl tu zase tak moc nejde. Důležitější je cesta samotná a její smysl nespočívá v cíli, nýbrž v pohybu.

Ocenění a nominace:

Širší nominace na Cenu Thálie v kategorii Loutkové divadlo pro představitele hlavní role Dominika Linku. Porota ocenila jak „v kontrastu k poněkud drsně vyhlížejícímu zevnějšku herec poodhaluje křehké stránky melancholického hrdiny, který se učí poznávat hodnotu svobody.“

Napsali o nás:

“Navýsost hravá a herecky i muzikantsky znamenitá je Cesta, nová inscenace režiséra Jakuba Vašíčka a dramaturga Tomáše Jarkovského, jíž královéhradecké Divadlo Drak ve svém studiu cílí na náctileté. A cílí na ně s americkou literaturou, muzikou i jazzovou poezií beat generation.” “Sílu některých obrazů na scéně Kamila Bělohlávka, kde diváci sedí proti sobě, se nesluší prozrazovat a ani kouzlo překvapivých hudebních motivů Daniela Čámského. Cestu lze jen doporučit, a to nejen školám. Je sice zbožným přáním, aby hra zažehla u studentů zájem o četbu amerických klasiků 50. a 60. let, avšak určitě citlivé duše strhne k tomu, že nestačí zažít a užít, ale hlavně prožít. Každý moment a nést za to následky.” Petr Mareček, MF DNES, 30.11.2019 | hodnocení 80%

„Je to kousek pěnivý jak sekt, a zároveň chvílemi čpící jak zvětralé pivo. Jarkovský s Vašíčkem ve spolupráci se skvělými muzikanty dokážou správně dávkovat situace (…) Baví to i interaktivitou, ale i tou svobodnou hravou atmosférou a následným smutkem, když se po eufórii najednou ukáže odvrácená strana tuláctví. A ještě něco – Jazmina Piktorová je doslova ztělesněním ženskosti, a krásně zpívá. Jo, viděla jsem podruhé a šla bych zas.” Jana Soprová, Zpravodaj 69. Loutkářská Chrudim

Sedmero krkavců

V jedné vesnici, nedaleko zámku ve skromném stavení, žila s rodiči dívenka, které dali jméno Bohdanka. Ta při jedné z mnoha výprav na starou půdu, objevila na dně zaprášené truhly sedm chlapeckých košil. A s nimi i strašnou pravdu, které se se zarputilostí sobě vlastní rozhodla čelit. Žádná oběť přece nemůže být tak velká, aby ji zastavila. Snad jen kdyby jí do cesty přišla láska?

Autorská inscenace na motivy klasické pohádky o hledání klidu v rozevláté mysli, o síle vůle a o neposedné duši, která může nalézt pokoj až s notnou dávkou sebezapření a odvahou obětovat se pro druhé, doplňuje řadu drakovských inscenací, které staví na osvědčených pohádkových titulech. Po úspěšné Šípkové Růžence se kmenový režisér divadla Jakub Vašíček vrací ke zpracování známého příběhu v inscenaci určené divákům již od šesti let.

Ocenění a nominace:

Edita Dohnálková Valášek byla nominován na Cenu Thálie za herecký výkon v kategorii Loutkové divadlo. Vyjádření poroty: „Edita Dohnálková Valášek využívá v roli Bohdanky mnoha vrstev svého hereckého talentu. Zpočátku je dětsky naivní, neuvěřitelně živelná a zvídavá, ale zejména v druhé polovině inscenace, v níž nesmí promluvit, dokáže plasticky ztvárnit celou škálu emocí zahrnujících láskyplnou náklonost k princi, ale i svůj strach, vyčerpání a bolest.”

Napsali o nás:

„Ohromující je, jak Vašíček dokáže neustále přepínat mezi vtipnou groteskou ze života a tajemnou, mystickou pohádkovou atmosférou. Strhující je ale i hudba, light design, herecké výkony, scénografie… takto ve všech složkách suverénní a vyvážený tvar se v českém divadle jen tak nevidí.“ 

Jitka Šotkovská, 2.7.2024, 73. Loutkářská Chrudim – Zpravodaj č. 4.

Fenomén Drak – Jan Borna

Komponovaný večer významných momentů, témat a osobností historie Divadla DRAK, tentokrát s divadelním režisérem, autorem, pedagogem, básníkem Janem Bornou.

Jan Borna absolvoval obor Teorie kultury na FF UK (1983) a režii na DAMU (1988). Byl členem Volného spojení režisérů (1987-1990), režíroval v brněnském HaDivadle (1985-1986), loutkovém divadle DRAK (1989-1992), Realistickém divadle v Praze (1991-1992). V letech 1993-1996 byl uměleckým šéfem a režisérem Dejvického divadla. Spoluzakládal divadlo Vizita. Od roku 1990 vedl ateliér herectví na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Od roku 1996 je režisérem a členem uměleckého vedení Divadla v Dlouhé. Před lety Jan Borna onemocněl roztroušenou sklerózou, která mu čím dál, tím více ztěžuje život a práci. Přesto každý rok připraví novou a vždy zaznamenáníhodnou inscenaci.

K významným inscenacím Jana Borny patří zejména: Bajky o lišákovi a Hry pro děti a s dětmi (HaDivadlo), Ubu spoutaný a Kuřecí hlava (Volné spojení režisérů), Mystéria Buffa (DRAK), Velvyslanec (Realistické divadlo), Dobrodružství dona Quijota a Tango (Dejvické divadlo), Kabaret Vian-Cami, Jak jsem se ztratil, Kabaret Prévert-Bulis (Divadlo v Dlouhé).

Za umělecký rozvoj divadla pro děti a mládež získal Cenu Českého střediska ASSITEJ a na rok se stal Králem dětského divadla (2002). Zároveň byl jedním z pětice nominovaných na světovou Cenu čestných prezidentů ASSITEJ (Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež)

Za celoživotní umělecké zásluhy v oblasti divadla dostal Cenu ministerstva kultury ČR (2008).

Faust

V barokních kontrastech, rozkročené mezi fraškou a tragédií, pokleslostí a moralitou, představíme malé i velké divadlo světa, a stejně tak i malý a velký svět divadla.

V této unikátní inscenaci vytvořené u příležitosti šedesátého výročí založení Divadla Drak se představuje celý soubor divadla, který připomene kočovnické, jarmareční kořeny našeho divadla. A jaké jiné téma se více hodí pro oslavu loutkářského jubilea, než téma faustovské, které je s loutkovým divadlem neodmyslitelně spjato? Příběh doktora Fausta, který upsal svou duši ďáblu, se za staletí dočkal bezpočtu lidových loutkářských variací. K těm nejslavnějším – s úctyhodnými 273 reprízami – patří představení Johanes doktor Faust, které na prknech divadla Drak zinscenoval legendární Matěj Kopecký. Právě verze, jak ji podle loutkářských tradic, starých rukopisů a Matěje Kopeckého obnovil Prof. Dr. Jindřich Veselý, se nám stala východiskem pro inscenaci, která se odkazuje nejen k našim předchůdcům z řad kočovných lidových loutkářů, ale i k nejvlastnějším tradicím našeho divadla. Stylově v divadelním šapitó!

Napsali o nás:

 ,,A největší zážitky z festivalu? …………….a samozřejmě premiérový Faust z Draku: totální, mnohovrstevné divadlo, paměť i inovace jedné tradice, víc po duchu i liteře dle Goetha než očekávaného Matěje Kopeckého, to vše z dílny Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka. “

Vladimír Just,  Poznámky k DER 2018, 4 -17.9.2018, ročník 25,  Divadelní noviny, on line

 ,,Otevřená oslava jubilea a divadla-hry vůbec se tu organicky spájí s drakovskou parafrází Goethova světa zbaveného mystéria – příběh vlastně už dnes nikoho nezajímá, protože se chceme bavit, mít rozlet, prachy a vliv, když už máme a známe všechno. Jen pozor, Marlow Faustovi nepřipsal happy-end, a tak se inscenace (teď už lakonicky) vrací k populární tradici.”

Šárka Švábová, Letem světem Hradcem ( No.1), 4 -17.9.2018, ročník 25, Divadelní noviny, on line

Tichohoří Gumák

Reakce diváků:

Princezna Turandot

Princezna Turandot – dcera čínského císaře – neví, co je láska, a za žádnou cenu se nechce vdávat. Vymíní si proto na otci, aby uzákonil krutou podmínku pro všechny její nápadníky. Kdo chce princezninu ruku, ten musí uhodnout tři její hádanky, jinak bude o hlavu kratší. A hlavy padají a padají, protože Turandot je zatraceně chytrá. Je však také moudrá? A co může vzejít z jejího setkání s českým Honzou, který se také zařadil do zástupu nápadníků a tím i čekatelů na (téměř) jistou smrt?

Příběh kruté a pyšné princezny Turandot zřejmě jako první zpracoval perský básník Nízámí již ve 12. století. Prostřednictvím sbírky pohádek Tisíce a jedné noci se pak dostal i do Evropy, kde jej typickými prvky commedie dell’arte okořenil Carlo Gozzi. Po něm se tímto příběhem nechala inspirovat i řada dalších evropských autorů v čele s Friedrichem Schillerem či Bertoldem Brechtem. Nejvíce ho však zřejmě proslavil Giacomo Puccini, který na jeho motivy zkomponoval věhlasnou stejnojmennou operu. I české loutkové divadlo ovšem již má na kontě přinejmenším jednu jeho originální verzi, a sice legendární libereckou inscenaci Markéty Schartové Turandot Ukrutnice z osmdesátých let minulého století. A nyní se příběh čínské princezny objevuje i na prknech Divadla Drak.

(Pokračování textu…)

MIMOŇ

Planeta Mimo má jediného obyvatele. Ten tu žije spokojeně sám se sebou ve světě, který mu dokonale vyhovuje. Až do okamžiku, kdy se planeta začne z neznámého důvodu přehřívat, a jemu nezbyde než si hledat jiné útočiště. A jaké to bude dobrodružství, netuší v tu chvíli nejspíš ani on sám.
Inscenace vypráví příběh o chlapci trpícím Aspergerovým syndromem, ale jejím tématem je obecně jinakost a bohatství i nedostupnost vnitřního vesmíru, který si každý neseme v sobě a do něhož se dá zvenčí proniknout jen obtížně. A leckdy i zevnitř, vždyť největší záhadou jsme často sami sobě. Vnitřní vesmír hrdiny přibližuje inscenace divákům pomocí jeho deníkových záznamů, jejichž prostřednictvím lze nahlédnout do způsobu jeho uvažování. A také pomocí atmosférické, živě produkované elektronické hudby nebo velkoplošných projekcí vytvořených na základě dětských výtvarných děl.

„Mám rád modrou barvu. Uklidňuje mě. Dává mi pocit jistoty. Modrý svět je svět, který je v pořádku. Klidný, vyrovnaný, bezpečný. Modrá je dokonalá barva. Má tolik podob, tolik odstínů, k čemu bych vůbec potřeboval jiné? Tak například radost má barvu světle modrou jako obloha, smutek je tmavě modrý jako měsíční svit. Ale ne ten zlý, znepokojující smutek, který se zalyká. Modrý smutek je klidný, smířený. Vyvěrá z hloubek a v těch hloubkách zase mizí. A modrá radost zní tiše, nekřičí rušivými tóny, nedere se neurvale na povrch, netřeští, nejuchá. Drží se pěkně uvnitř a jemně se chvěje. Můj svět je modrý, protože je jenom můj. A je jenom můj, protože je modrý.“

Roku 1943 publikoval rakouský profesor medicíny Hans Asperger první studii vycházející z jeho pozorování „psychicky abnormálních“ dětí. Jeho práce však byla zapomenuta a pozornosti se jí znovu začalo dostávat až v 80. letech 20.století. Od té doby se používá termín „Aspergerův syndrom“.

Napsali o nás:

„S postavou Mimoně se úspěšně vypořádal Dominik Linka, který spojuje vedení loutky s promyšleným činoherním výkonem, kdy velmi přesně zobrazuje typickou autistickou řeč těla – tedy motorickou neobratnost, roztěkanost, potřebu uhýbat pohledem a mnohé další… V každém případě je inscenace dalším skvělým příspěvkem k porozumění autistické duši.“

Pavla Bergmannová, Hadrián, zpravodaj festivalu Divadlo evropských regionů, 2019

„Celá inscenace je prostoupena fascinující vesmírnou stylizací. Koho by neuchvátila galaktická hudba vznikající přímo na jevišti za pomoci nejmodernějších elektronických hudebních nástrojů, blikající modul na hlavě Mimoně nebo projekce, toho určitě osloví start rakety s prskajícími zářícími rachejtlemi… Královéhradecká inscenace tedy rozhodně není pouhým didaktickým podobenstvím o tom, jak se chovat k autistům.“

Veronika Švecová, časopis Loutkář 4/2018

„Inscenace, která se ze začátku jevila jako klimatická parafráze Malého prince s Gretou Thunbergovou v hlavní roli (té je mimochodem Aspergerův syndrom diagnostikován), se naštěstí vyvinula v kouzelnou odyseu o hledání bezpečného útočiště a porozumění. Drak přináší báječný příklad nenásilného edukativního divadla, které snad dětským divákům ukázalo, že bychom se ke všem lidem měli chovat trpělivě, chápavě a přátelsky.“

Věra Halamásková, zpravodajství z festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem, www.loutkar.eu

Válka světů

Herbert George Wells napsal svůj román Válka světů již v roce 1898. Přesto jej francouzský list Le Monde zařadil na svůj seznam 100 nejdůležitějších knih 20. století (jedná se tak o vůbec nejstarší dílo na seznamu). Což jen dokládá význam tohoto románu, který ovlivnil podobu vědecko-fantastické literatury na celé dekády dopředu, inspiroval řadu dalších tvůrců a oslovil několik generací čtenářů na celém světě. Wellsův dramatický příběh o invazi Marťanů se dočkal také řady filmových a televizních zpracování v čele s hollywoodským trhákem z roku 2005 v režii Stevena Spielberga.

Nejslavnější a také nejkontroverznější adaptace románu však nevznikla ani pro televizi, ani pro filmové plátno, nýbrž pro rozhlas. Na svědomí ji měl autorův téměř jmenovec – režisér Orson Welles. Ten pro americkou stanici CBS připravil rozhlasovou inscenaci odvysílanou 30. října 1938, což je zároveň den, který je v samotné knize uváděn jako den počátku invaze. Tato skutečnost spolu se sugestivním Wellesovým zpracováním, které bylo celé stylizováno do podoby živého zpravodajství z invaze (sám režisér v něm účinkoval v roli fiktivního reportéra), vedla k tomu, že mezi posluchači na řadě míst USA vznikla panika, protože uvěřili, že k invazi skutečně právě dochází.

Wellesovi tato rozhlasová inscenace přinesla jak řadu potíží s úřady, tak celosvětový věhlas a popularitu. Jednalo se o první zpracování fenoménu moci nově vznikajících masových médií, jejich schopnosti vytvářet klamné sugestivní obrazy, manipulovat realitu a ovlivňovat jednání a smýšlení velkých skupin obyvatel. Tedy fenoménu, který je nám dnes po téměř sto letech na jednu stranu již více než dobře známý, vůči kterému se ovšem na druhou stranu s rozvojem sociálních sítí či umělé inteligence zdáme jako společnost čím dál bezbrannější.

Pojďte s námi prozkoumat svět, v němž už skoro není možné odlišit fikci od reality. Svět, ve kterém nic nemusí být tak, jak se zdá. Náš svět.

Napsali o nás:

„Tvůrci války světů si se sci-fi žánrem poradili kreativně a poutavou formou se jim daří otevřít spoustu aktuálních otázek. Nechávají je ale bez jednoznačných odpovědí a spíše vybízí k jejich diskusi – ať už jde o téma technologického pokroku, nebo mediální gramotnosti, které je třeba i mladých diváků klíčové rozvíjet. Záleží tak hlavně na nich a dospělých, zda nad nimi budou i po opuštění sálu dále diskutovat.“

Dominik Rathan, Loutkář 2-2024, Válka mezi fikcí a realitou

„Co pamatuju, hradecké Divadlo Drak ve svých vrcholných momentech dokázalo do hodiny vtěsnat – metaforicky – celý vesmír, aniž by se vzdalo samozřejmého hračičkářství a výsostného umění překvapovat všechny divácké adresy. K vrcholným momentům patří i novinka, jež měla v sobotu premiéru: strhující mnohovrstevnatá Válka světů.” 

Petr Mareček, MF DNES, 13.5.2024

„Na drakovské inscenaci je sympatické, že se dotýká docela podstatných otázek, přitom se ale netváří karatelsky ani kazatelsky, spíš popostrkuje publikum k tomu, aby si věc přebralo samo.” 

Vladimír Mikulka, 22.6.2024, nadivadlo.cz

Čert a Bára

Kdysi dávno poslali čerta Matlase na svět, aby dělal to, co čerti na světě obvykle dělají. Strašit lidi, sbírat duše hříšníků, škodit, kde se dá…Jenže Matlas není zrovna vzorný čert. Do práce se mu dvakrát nechce, a tak si v lese najde opuštěné stavení, kde se skryje, aby měl pokoj od pekla i od lidí. Jenže tam ho jednoho dne najde Bára, která je tak trochu jiná než ostatní. A navíc je tak mladá a hezká! Žádný div, že okouzlený Matlas si na peklo už ani nevzpomene. Jenže peklo si vzpomene na něj a chce si ho vzít zpět. Dokáže ho Bára zachránit? Nebo skončí v pekle i s ním? Nebo už se nikdy neuvidí? Jak tohle celé dopadne?

Autor, režisér a herec Jiří Jelínek je zakladatelem divadla Dno, čtyři roku působil v brněnském Divadle Husa na provázku, v současnosti je na volné noze. Spolupracuje například s pražským Divadlem Minor, s brněnskou Redutou nebo s Městským divadlem Zlín. Za svou tvorbu získal řadu prestižních ocenění (cena Divadelních novin za alternativní divadlo, ceny Erik za nejlepší loutkovou inscenaci roku, ceny mezinárodních festivalů Skupova Plzeň, Mateřinka a Next wave).