Nedělání

Co se má dělat v neděli? Nedělat! A Nedělání v Labyrintu Divadla Drak je k tomu skvělou příležitostí. Spletité cesty mezi starými loutkami ožijí jednou za měsíc programem, který se nebude opakovat: výtvarné dílny, hrací koutky, čtení knížek, bojovky, krátká divadelní představení atd. V neděli 7. 2. 2016 od 14:00 do 17:00 nás čeká Nedělání s podtitulem Možná přijde i Vinnetou.

Nedělání / Možná přijde i Vinnetou
7. 2. 2016
14:00 – 17:00 program v Labyrintu (přijďte i odejděte kdykoli budete chtít)
17:00 představení VINNETOU, Jiné jeviště

Šípková Růženka

(Pokračování textu…)

Vyšla hvězda nad Betlémem

Hra Pavla Vašíčka je montáží textů ze stejnojmenné knihy Josefa Voláka, písní Adama Michny z Otradovic, lidových vánočních zpěvů a fragmentů lidových vánočních her českého baroka. Adventní období je už neodmyslitelně spjato s přeplněnými hypermarkety a hektickými přípravami oslav, stejně jako záplavou novinových článků, které si toto třeštění berou na mušku a žehrají na vyprázdněný charakter současných Vánoc. Stalo se tradicí Divadla Drak uvádět v tomto čase jako protiváhu všemu výše zmíněnému hry s biblickou tématikou a namísto kárání je pozvat ke společnému estetickému zážitku opírajícímu se o základní příběhy naší křesťanské tradice a jejich humanistického poselství. Inscenace Vyšla hvězda nad Betlémem v tomto plně navazuje na předchozí Štědrej večer nastal a Hej, Mistře! Soustřeďuje se přímo na pasáže z Nového zákona, které se vážou k narození Ježíše (Zvěstování, Zrození, Pastýři, Tři králové, Vraždění neviňátek, Útěk do Egypta, Návrat do Galileje) a tvoří tak duchovní podklad vánočních svátků.

Do hajan!

Autorská inscenace režisérky Veroniky Poldauf Riedlbauchové určená dětem od tří let stojí na pomezí poetického fyzického divadla a klaunské grotesky. Vychází z všem dobře známé situace, kdy už by děti měly jít spát, ale najednou v sobě objeví netušenou zásobu energie a zjišťují, že se jim ještě ani trochu spát nechce. To vše k pramalé radosti tatínka, který si maloval, jak je bez problémů uloží do postele.

Riedlbauchová absolvovala režii na KALD DAMU pod vedením prof. Josefa Krofty a následně studovala fyzické herectví na Institut del Teatre v Barceloně. A právě poetické fyzické divadlo se stalo těžištěm její tvorby, v poslední době především ve spolupráci se skupinou Bratři v tricku, s nimiž vytvořila trio úspěšných a oceňovaných inscenací Plovárna, Funus a Lov. Vedle toho se věnuje také operní režii, choreografii či tvorbě komponovaných pořadů hudby a poezie.

ZEĎ aneb jak jsem vyrůstal za železnou oponou

Zeď je zcela ojedinělou světově ceněnou knihou, která dětem i jejich rodičům přibližuje léta 1948-1989, dobu komunismu a socialismu, kdy za „železnou oponou“ v Československu žili, pracovali a snili obyčejní lidé. Autobiografický příběh výtvarníka, ilustrátora a autora knih pro děti Petra Síse je o posedlosti hudbou a malováním, o vládě ideologie, tíze dějin a potřebě svobody.

Inscenace je hudebně vizuální groteskou a klade si za cíl přiblížit nejmladší generaci nelehkou dobu totality a vyvolat následnou diskusi s učiteli, rodiči nebo vrstevníky. Adaptuje celostránkové Sísovy ilustrace a černobílý komiks do mnohovrstevnaté scénická koláže, složené z animací, komiksu, dokumentárních filmových záznamů či originální hudby. Výsledkem je dynamický průřez čtyřicetiletou historií odkazující jak ke kruciálním dějinným mezníkům, tak i k hravým autobiografickým momentům nejen ze Sísova života, orámovaný autentickými rodinnými vzpomínkami obou protagonistů.

„Knížka Petra Síse je povinnou četbou pro děti (i jejich rodiče), které si myslí že svoboda je jednoznačně daná věc.” Václav Havel

„Je to má zpráva z minulosti a současně i varování, co by se mohlo opět stát. Zdi se stavějí pořád dál, ať je to v Izraeli, na mexické hranici nebo v Ústí nad Labem.” Petr Sís (Pokračování textu…)

Kašparův zvěřinec

Z tradičního lidového loutkářství čerpá inspiraci inscenace Blanky Luňákové, režisérky a autorky v jedné osobě, a přivádí na jeviště postavu slavnou a proslulou: Kašpara.

Kašpar je „známá firma“, ví se o něm, že kamkoli zavítá, tam není nouze o legraci. Protože je to však nejenom chlapík veselý, ale taky vykuk a filuta, je jasné, že to s tou legrací nebude jen tak. Tentokrát má namířeno do lesa, aby zvířátkům, která tu žijí, nabídl spoustu lákavé zábavy. Medvěd Brtník je šťastný, že má konečně kamaráda, všichni se radují a dovádějí. Nikoho nenapadne, že Kašparovy úmysly možná nejsou tak úplně čisté…

Říká se, že v nejlepším se má přestat – to se ale zajíčkovi, lišce, krtkovi ani dalším rozdováděným lesním obyvatelům vůbec nechce, a tak se dostanou do pořádné šlamastyky. Taky se ale říká, že všechno zlé je pro něco dobré. Díky prožitému dobrodružství zvířátka pochopí, že nemusí být všecko takové, jak se na první pohled zdá, a že pravý kamarád je ten, komu na nás doopravdy upřímně záleží.

Výprava Ireny Marečkové vychází z klasických maňáskových veseloher, umožňujících hercům a jejich loutkám pořádně se vyřádit způsobem zdánlivě neslučitelným – drsně a něžně zároveň.

Fenomén Drak – Jiří Vyšohlíd

Komponovaný večer významných momentů, témat a osobností historie Divadla DRAK, tentokrát s hercem, režisérem, skladatelem, držitelem ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oblasti loutkového divadla a dlouholetým členem souboru Divadla Drak Jiřím Vyšohlídem. (Pokračování textu…)

A do třetice všeho…

Po výletech mezi indiány či do cirkusového zvěřince se Divadlo Drak obrací zpět k lidové klasice. Z inscenace A do třetice všeho… se dozvíte, že bez práce nejsou svatební koláče, že kdo přespříliš rozmazluje svoje děti, ten riskuje, že jimi bude sněden, a že krást se opravdu, ale opravdu nevyplácí. Moudrost a půvab klasických pohádek se tu navíc snoubí s magií loutkového divadla, romantikou starých hracích skříní a nenahraditelnou energií živé hudby.

Inscenace A do třetice všeho… je určena nejmenším divákům a vychází z klasických pohádek, jak je zaznamenali Karel Jaromír Erben, Božena Němcová a další. Inspiruje se slavnou tradicí lidového loutkového a jarmarečního divadla či fenoménem kramářské písně a hledá pro ně nové, současné výrazové prostředky. Trojici příběhů, ve kterých magická trojka hraje trojnásobnou roli, tak budeme vyprávět podobně, jak to lidoví loutkáři dělají už po staletí. A přece jinak…

Kabaret Drak

Naše divadlo se blíží k významnému milníku své existence, neboť v roce 2018 oslaví 60. výročí založení. Za tu dobu má na kontě mnoho legendárních inscenací, dosáhlo světového věhlasu a působila v něm celá řada mimořádných osobností. Tyto skutečnosti nás inspirovaly k vytvoření cyklu komponovaných vzpomínkových večerů, který jsme nazvali Fenomén Drak a který vyvrcholí oslavami během 22. ročníku festivalu Divadlo evropských regionů. Po čtyřech komorních setkáních v klubu Divadla Drak, která byla postupně věnována Libuši Bogostové, tématu sametové revoluce a jejího průběhu v královéhradeckých divadlech, působení režiséra Jana Borny na přelomu osmdesátých a devadesátých let a naposledy čerstvému držiteli ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla Jiřímu Vyšohlídovi, tentokrát připravujeme pro festival mimořádné vydání. Otevřeme plechová vrata našeho Labyrintu a pozveme všechny naše příznivce i náhodné kolemjdoucí k příjemnému posezení pod otevřeným nebem, během kterého zazní průřez historií písňové tvorby v Divadle Drak. Můžete se těšit na písně ještě docela čerstvé i letité, nezapomenutelné i pozapomenuté, na ukázky videozáznamů legendárních inscenací i letmý průlet naším fotoarchivem.

Účinkuje: Soubor Divadla Drak a jeho přátelé.

Tik Tak Tik Tak

Pojem času používáme takřka bez ustání. Naříkáme si, že se nám ho nedostává, že moc letí, nebo se naopak vleče, přepočítáváme ho na sekundy, na minuty, ale také třeba na peníze. Vnímání času je individuální záležitost závisející na povaze, věku či prostě jen momentálním rozpoložení. Například malé děti vnímají čas docela určitě jinak než dospělí už proto, že neznají hodiny. Sekunda, minuta, hodina, měsíc, neřkuli rok jsou pro ně abstraktními pojmy, pod nimiž si nedokážou nic představit, neboť se nijak neodrážejí v jejich dosavadní zkušenosti. Ale i my dospělí na vlastní kůži zažíváme, že není minuta jako minuta. Že když na to přijde, umí taková minuta trvat k neuvěření dlouho, nebo se naopak smrsknout v pouhý okamžik.

Zbývá však jedna zásadní otázka: Co to ten čas vůbec je? My ji pochopitelně nezodpovíme. Zato vás ale zveme ke groteskní hře s tímto tajuplným fenoménem. Divadlo se totiž k jeho zkoumání báječně hodí, protože v divadle si na čas téměř můžete sáhnout…