Nouze (pracovní název)

Autorská inscenace zabývající se literárními i skutečnými příběhy outsiderů, žebráků, pobudů nebo pouličních zlodějíčků. Zve diváky k empatickému naslouchání lidem, kteří přišli o všechno nebo nikdy nic neměli. Lidem, které spojuje každodenní zápas o přežití na okraji společnosti. Vyprávění u hořícího barelu či nad miskou řídké polévky v noclehárně otevírá prostor k pochopení jejich stavu nouze. Jak se do něj dostali? A je vůbec možné z něj vystoupit? Vždyť chudoba a žebrota jsou s námi od chvíle, kdy jsme začali budovat města. Přesto si s nimi dodnes nevíme rady. Totalitní režimy je násilně potlačovaly a vytlačovaly z veřejného prostoru, zatímco v současné západní společnosti znovu vystupují na povrch a ostře kontrastují s obrazem blahobytu.  

Inscenaci Nouze připravuje autorský tým pod vedením scénografa a režiséra Antonína Šilara. Ten už s Divadlem Drak v minulosti opakovaně spolupracoval. Je spoluautorem konceptu a autorem scénického řešení oceňované inscenace Bílý tesák, jako scénograf také spolupracoval na čapkovské variaci R.U.R. 2.0. Ve své tvorbě často využívá principy live cinema a pracuje s dokumentárním filmovým materiálem. Tak je tomu i v případě inscenace Nouze. Jeviště se stává prostorem, kde se syrový dokument prolíná s výtvarnou stylizací, obrazem a vyprávěním. Vytváří tak mimo jiné setkání dvou světů, které existují vedle sebe, ale jen obtížně se navzájem prostupují. Hledá způsoby, jak přiblížit zkušenost lidí žijících na okraji společnosti. Soustředí se přitom především na postavy dětí, dospívajících a mladých dospělých.  

Na koho to slovo padne! (prac. název)

Na počátku byla radost ze hry. Pak přišlo slovo, rodiče, paní učitelka (která je jinak fajn) a pravidla, a „bylo po ptákách“. Najednou měl každý nějakou roli a často se hrálo dokonce podle návodu. Ve hře i v životě. Role se mnohdy opakovaly a z her se stávaly rituály, zvyky a tradice. A tak tu s námi jsou a my je dodržujeme, protože tak se to přece dělá. Co na tom, že nikdo přesně neví, proč vůbec existují? Stačí se smířit s tím, že se sem tam objeví nějaký ten obřad. Třeba svatba strejdy Karla s tetou Hedvikou nebo když jsme tančili po špičkách kolem bubliny v koupelně, aby nepraskla. Říkají nám: „Choď normálně! Kam zas koukáš? Nešťourej se v tom!“ A pak sami tančí kolem ohně, zdobí mrtvé stromy a píšou křídou po dveřích. Kdo se v tom má pak vyznat? Vážné rozhovory ve velkých budovách se vedou divnou řečí a slova najednou přestávají znamenat to, co mají. Jenže co to vlastně je a kdo a kdy to tak určil? 

Inscenace pro děti od tří let a jejich doprovod od stejného autorského týmu, který v Divadle Drak v roce 2024 s mimořádným úspěchem uvedl inscenaci Tichohoří Gumák, sleduje fenomén dětské hry i to, jak její počáteční euforie kamení, když se zabydluje v dospělých kalendářích. Nenarativní inscenace, jež mimo jiné čerpá i z poetiky absurdního divadla, zve diváky do světa, kde se ze hry stává obřad a z komunikace výzva pro každého, kdo nechce věci nechat jen tak plavat. S výrazným využitím výtvarné a hudební složky tři herečtí badatelé se svými zkušenými kolegy přes techniku společně objevují, jak se lidé propojují, jak vzniká blízkost a jak se rodí rituály, které bez prvotní hravosti mnohdy ztrácejí na svém původním významu. Společně se tak naši průzkumníci zabývají i slovy a jazykem, který je pro dorozumívání velmi důležitý, ale někdy lidem spíše překáží a klopýtá. Pokusy o komunikaci často končí více či méně komicky a někdy je doslova radost s úsměvem pozorovat, když řeč nefunguje tak, jak má. A ten úsměv bývá očistný. 

Akce G.N.O.M.E.

Zdánlivý klid malého východočeského města naruší série záhadných zmizení. Vyšetřovatelé přešlapují na místě. Obvyklí podezřelí z řad místní mládeže sice budí nedůvěru, důkazy ale chybí. Namísto pachatele tak vyšetřování odhalí, jak těžké je poznat sám sebe ve světě, kde se téměř nedá zastavit a prostě jen být. 

Autorská inscenace vznikla ve spolupráci souboru a lektorského oddělení s osmi teenagery, kteří do zkoušení vnesli vlastní témata i zkušenosti ze života na prahu dospělosti. Je to příběh, ve kterém se nejspíš najde ten, komu je patnáct, i ten, kdo na své dospívání už jen vzpomíná.  (Pokračování textu…)

To je hračka!

Co se stane, když do opuštěného dětského pokojíčku vstoupí taková docela malá holka? Tady noha, kuk! Támhle palička, bum! Něco na mě z rohu číhá. Co je to? Baf! Ejhle, zapomenutý svět hraček se znovu probouzí. Rozbitá baletka chce být zase krásná a točit se všem na odiv, utržený pérák skákat a lekat o sto šest a vojáček bez bubínku by nejraději bubnoval. Jenže jak se vyznat v té spleti rozpadlých hraček? To není hračka! A tak se začínají dít věci! Holčička skládá, propojuje – tak trochu naopak, tak trochu naruby a hračky ožívají v nečekaných, lehce potrhlých podobách. A právě v téhle hravé absurditě se rodí kouzlo i jemný chaos dětských her.

To je hračka! je v pořadí již třetí autorskou inscenací pro Divadlo Drak od osvědčeného tvůrčího tria Riedlbauchová – Stránská – Čtvrtník, která navazuje na úspěšné a cenami ověnčené inscenace Do hajan! a To je andělení! A opět se můžete nechat unést pohybovým umem i citem pro gag vaší oblíbené dračí akrobaticko-klaunské partičky. Hravý, rozpustilý a trochu popletený svět nové inscenace je určen pro děti od tří let a jejich fantazii, která dokáže spravit i to, co už se zdálo dávno rozbité.

Krabat

Kdysi dávno, jedné mrazivé tříkrálové noci, bloudil po nehostinné krajině osiřelý chlapec. Říkalo se mu Krabat. Sám nevěděl, kde ke svému jménu přišel. Na mámu ani tátu už si nepamatoval. Jakoby je ani nikdy neměl. Patřil k těm dětem, které musí rychle dospět. Jen občas při usínání slýchával laskavé šepoty a konejšení připomínající domov. Rád se proto nořil do bezpečí vlastních snů. Té noci však nechybělo málo, aby v jejich opojení uvízl navždy. Najednou se však známé hlasy rozpustily v mohutném pnutí něčeho mnohem silnějšího. Jeho tělo i mysl, jako na drátkách, hnala síla mocnější než matčin hlas, až se Krabat ocitl u starého mlýna… Povídá se, že by se tomu stavení měl každý vyhnout. Snad ho obývá černá magie a jisté je jedno: na nikoho tam nic dobrého nečeká. Ale copak má chlapec na výběr?

Inscenace na motivy temného pohádkového příběhu, jež podle staré lužicko-srbské legendy na začátku sedmdesátých let minulého století literárně zpracoval liberecký rodák Otfried Preußler, vypráví o osiřelém Krabatovi, který se na prahu dospělosti přiblíží temným silám. Ty se zpočátku jeví jako dokonalý únik před těžkostmi světa. Jak však chlapec brzy pozná, kouzla si vybírají krutou daň, a náš hrdina zjišťuje, že se ocitl uprostřed totality, které pevně vládne všudypřítomný, ale nikým neviděný Mistr. Tvůrčí tým Vašíček-Kamenická Pokorná-Czech-Čámský, který se poprvé potkal při tvorbě inscenace Sedmero krkavců, inscenací o čarodějném učni pokračuje ve zpracovávání známých pohádkových příběhů, v nichž láska nakonec poráží temnotu. A činí tak jazykem vlastním nejen loutkovému divadlu, ale třeba i detektivkám hitchcockovského ražení.

Škola Hron

Kdo byl Jakub Hron Metánovský? Výstřední učitel, podivínský vynálezce, nebo zapomenutý génius? Profesor hradeckého gymnázia, jehož badatelské, tvůrčí i pedagogické nadšení neznalo hranic, se stal skutečným předobrazem slavného Járy Cimrmana. Karel Čapek ho nazval „Donem Quijotem 19. století, jehož Dulcineou byla věda.“ Nová inscenace Divadla Drak se vydává na hravou cestu světem jeho nečekaných nápadů, bizarních objevů a nesmírné vášně pro poznání. Na výlet do duše člověka, jehož fantazie neznala mezí, pro něhož bádání a vynalézání bylo dobrodružstvím a který se nenechal odradit žádným neúspěchem. A že jich bylo!

Přijměte proto naše pozvání na jeho podivuhodnou, neobyčejnou hodinu přírodopisu. Za pomoci svých spoluzpytáků, fyzikálních veličin dluhy, hámoty, teploty, mluna a času, vám ukáže svět tak, jak jste ho ještě neviděli. Vysvětlí vám, co jste nevěděli a co jste ani nevěděli, že vědět chcete. Vyřeší vám problémy, o kterých jste ani nevěděli, že je máte. Pozve vás do svého všehomíru myšlenek a představ, ve kterých je metr metrem, ale také není. Nabídne vám k potěše i úžasu paletu svých vynálezů, které dělají svět lepším. Nebo aspoň veselejším. A především vás nakazí svou neutuchající vášní pro objevování, přemýšlení a poznávání. Vědění je totiž čirá radost! A kdo to neví, neví nic. Inu, ano!

Slovníček Jakuba Hrona 
analfabet – bezabecedák 
důchodce – výslužník 
inspektor – pozorovák 
filozof – libomudrun 
klobouk – pokrývač pohlavní  
myšlení – čujba 
optimista – nejlepšišťan  
pohovka – hovník 
pesimista – horšišťan 
učitel – zpyták 
štrůdl – svinstvo jablečné 
student – bažák  

Chcete se o inscenaci dozvědět více? Poznámky k citlivému obsahu v inscenacích a informace týkající se zdraví

Napsali o nás:

„Jenže tady onen ‚nesmysl‘ v charakteristice má hluboce lidský přesah a takřka tragikomická inscenace, tedy spíše rozpoutaná hodina fyziky v rukou podivína, je ve výsledku oslavou divadelní fantazie. (…)

Škola Hron je pokornou poklonou dojemnému donkichotství a nakažlivé vášni pro otázky, vědu, svět a vůbec objevování – co na tom, že už objeveného.” Petr Mareček, MF Dnes, 24.10.2025

Sonety

Divadelní one-man show představuje aktualizovanou interpretaci Shakespearovy milostné poezie studentům středních škol, které navštěvuje přímo v jejich třídách.

Inscenace prezentuje 400 let staré básně divadelní formou, která zdůrazňuje nesmrtelnost okouzlení romantickou láskou, v Sonetech nachází současné paralely s hledáním a objevováním vlastní identity a tvorbu Williama Shakespeare zcivilňuje v dialogu jednoho herce s loutkovým manekýnem.

Sonety navazují dialog s mladou generací v situacích, které jsou jí blízké. Mluví o fyzické intimitě i sexualitě, o společenských očekávání okolí, o identitě pisatele a hledání adresáta milostné touhy. Inscenace dokazuje, že poezie napsaná před čtyřmi staletími řeší aktuální otázky milostného života dospívajících a nahlédnuta dnešníma očima může být daleko víc, než jen povinnou četbou.

Loutkou a partnerem do dialogu je živému herci manekýn, figurína v životní velikosti, jak ji známe z výloh módních obchodů. Neživý objekt se neiluzivní animací a manipulací stává cílem milostné touhy, adresátem neopětované lásky, ale také výtvarným prostředkem v širším slova smyslu, od školní pomůcky sloužící k akademickému výkladu, až po plastové, rozebíratelné tělo na jedno použití. Koláž animačních i hereckých stylů vytváří pestrou mozaiku, která náctiletému publiku tematizuje jednu z otázek maturitních okruhů, Shakespearovy Sonety.

Inscenace vznikla v koprodukci Divadla Drak a společensky užitečného divadla Krutý krtek. To si klade za cíl spojovat diváky s tématy, která sami řeší, která je obklopují a která se týkají jejich přítomnosti nebo nedávné minulosti.
Krutý krtek také spojuje s netradičními zážitky ty, kteří nemají čas ani chuť jít do kamenného divadla. Proto se vydává za svými diváky po celé České republice.

Chcete se o inscenaci dozvědět více? Poznámky k citlivému obsahu v inscenacích a informace týkající se zdraví

Projekt je realizován za finanční spoluúčasti EU a Ministerstva kultury ČR v rámci Národního plánu obnovy – Podpory projektů kreativního učení III, Státního fondu kultury a Nadace Život umělce. Děkujeme!

Proměna

Představte si, že se jednoho rána probudíte a vaše tělo vypadá jinak, divně. A taky se cítíte divně. A mluvíte divně. Ba dokonce se zdá, že vám najednou vůbec nikdo nerozumí. Okolí na vás kouká tak podiveně, že samo vypadá neméně divně. Věci, které ještě včera byly normální, jsou najednou pokřivené, vykloubené, možná snad až obludné. Je možné, že to tak bylo vždycky, a jen jste si toho až dodnes nevšimli? Nebo se opravdu přes noc stalo něco divného? A jak z toho ven? Co si s nastalou situací můžete počít a s kým byste ji mohli sdílet? S matkou? S otcem? Se sestrou? Jste koneckonců dost divný brouk!  

Zveme vás k návštěvě jednoho neobyčejného, nebo možná naopak docela obyčejného pokoje, kde si tyto otázky můžete klást společně s naším hrdinou. Jen nesmíte očekávat, že vám na ně odpoví. Je dost divný. 

„Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“ Jedna z nejslavnějších prvních vět světové literatury uvozuje jak legendární novelu Franze Kafky, tak stejnojmennou inscenaci Divadla Drak. Ale co vlastně znamená? Je to jen výplod fantazie jednoho spisovatele, který je už beztak sto let po smrti? Nebo je to příhoda, která může potkat každého z nás? Nebo dokonce musí?  

Po Cestě (na repertoáru od roku 2019) a Antigoně (2022) je Proměna v pořadí třetí inscenací Draku určenou výhradně publiku od 13 let. Tentokrát navíc vzniká v rámci mezinárodního evropského projektu 3Place: Performing arts as the Third Place for the young audience. Ten je zaměřen právě na výzkum a rozvoj divadla pro mladé publikum a Divadlo Drak na něm spolupracuje s kolegy z německého divadla Junges Ensemble Stuttgart a norské produkční organizace Norsk Scenekunstbruket.

Chcete se o inscenaci dozvědět více? Poznámky k citlivému obsahu v inscenacích a informace týkající se zdraví

(Pokračování textu…)

Čertova babička

Co svět světem stojí, vládnou mu dobro a zlo. Jednou má navrch to, podruhé zase ono, záleží na těch, kteří jim zrovna slouží nejvěrněji. 

Loutková inscenace vychází z jedné z Pohádek bratří Grimmů Čert a jeho babička (někdy také Ďáblova babička). Faustovský příběh německých sběratelů lidových pohádek vypráví o třech dezertujících vojácích, kteří, aby unikli jistému trestu, podepíšou smlouvu se samotným čertem. Ten jim na oplátku přislíbí sedm let bezstarostného života plného těch nejsladších pozemských radovánek. A jak známo, čas rychle letí, když se člověk dobře baví… Sedm let uplyne jako voda a než se mládenci nadějí, mají jejich duše propadnout peklu. Jedinou možností záchrany před ďábelskými osidly je uhádnout tři hádanky. Ale copak lze přelstít bytost ze všech nejmazanější? 

Inscenace v režii Marka Bečky — loutkoherce, režiséra a člena souboru Buchty a loutky, jenž se hrdě hlásí k postmodernímu loutkářskému punku — svou inspirací v klasických pohádkách navazuje na úspěšné drakovské tituly pro děti od tří let. Společně s loutkami a scénografií Radky Mizerové a živou hudbou, kterou pro inscenaci složil Marek Doubrava, přináší do Studia Divadla Drak příběh plný nadsázky a poťouchlé podvratnosti, jenž hravě odkrývá hloupost a omezenost zla. V ďábelském lunaparku, kterému šéfuje samotný pan Mefisto, budou muset naši tři hrdinové obstát ve velké zkoušce. Čert je totiž mazaný a umí na sebe brát mnoho podob, a tak dokáže pekelně zamotat hlavu nejednomu smrtelníkovi. Naštěstí však na světě existují babičky! Dokonce i čert jednu má. A když se taková babička připlete do rohatých záležitostí, můžete si být jisti, že nic neskončí tak, jak si peklo naplánuje. 

Knoflíková válka

Příběh o klukovské válce mezi dvěma vesnickými partami, která se však odehrává na pozadí války skutečné. Jak dětská hra zrcadlí svět dospělých a co o něm vypovídá? A co neustále živí vzájemnou nenávist, na jejíž kořeny už si nikdo ze zúčastněných dávno nemůže pamatovat?

Ačkoliv se příběh Knoflíkové války odehrává před více než sto let lety, jeho poselství je stále nanejvýš aktuální. Skrze převedení dospělých konfliktů do dětského světa autor románu Louis Pergaud vnímavě upozorňuje na absurditu války i důvodů, které k ní vedou. Dal tak vzniknout miniatuře světa, v jehož malém měřítku zřetelně vynikají společenské problémy: strach z jinakosti a potřeba vytvářet nepřítele, sociální i genderová (ne)rovnost, napodobování a nekritické přebírání zažitých vzorců, výchova dětí ve starých křivdách, domácí násilí a mnoho dalšího. To vše jsou otázky velmi aktuální, jež nabízí skvělý výchozí materiál pro citlivé rozpoutání diskuze s dětmi.

Režisér Šimon Spišák ve své inscenaci vychází ze základní metafory knižní předlohy, v níž je síla reprezentována obyčejným knoflíkem. Absence knoflíku, symbolizujícího válečný kapitál, vede přirozeně k nahotě, a jak obrazně, tak i doslovně odhaluje nepřítele na kost a znemožňuje boj. Síla je ve světě našich dětských hrdinů, po vzoru otců, poměřována tím nejpřízemnějším možným způsobem, a to na základě fyzických dispozic. Inscenace si s notnou dávkou nadsázky a humoru klade otázku, zdali je z tohoto koloběhu vůbec úniku.

Dovolujeme si vás upozornit, že v inscenací několikrát zazní z úst dětských hrdinů vulgární výrazy. Jejich použití v inscenaci není prvoplánové či bezúčelné, ale slouží tvůrcům k autentickému a věrohodnému ztvárnění zápalu malých hrdinů v rámci světa dětské hry.

Chcete se o inscenaci dozvědět více? Poznámky k citlivému obsahu v inscenacích a informace týkající se zdraví

Napsali o nás:

„Šimon Spišák s Barborou Kamenickou Pokornou přišli s kombinací velmi zábavné, hravé a zcizující podívané s přímočaře didaktickými vsuvkami. Kdyby mi to někdo takto popsal, nejspíš bych byl nedůvěřivý, ale vyšlo jim to výborně. (…) Didaktičnost je v Knoflíkové válce přiznaná, zároveň ale natolik chytře dávkovaná, že nezačne působit protivně a násilně. Samosebou i díky tomu, že s pobavenou nadsázkou odkazuje k právě viděné divadelní situaci, která by jinak mohla prošumět jen jako jednoduchá legrácka. Lze to vidět i trochu šířeji: pokud se správně orientuji, v Draku se tomuto typu inscenací věnují soustavně a vypadá to, že velmi dobře vědí, co dělají.“

Vladimír Mikulka, 13. 10. 2024, nadivadlo.blogspot.com

“Autoři adaptace, režisér Šimon Spišák a dramaturgyně Barbora Kamenická Pokorná, sice zachovávají základní obrysy příběhu, spíše než o přímočaré vyprávění se však skrze klasickou látku snaží říci cosi podstatného o současném světě a o tématech, se kterými se dnes nevyhnutelně setkávají jejich diváci.”

” Nouzí o nápady tvůrčí tým rozhodně netrpí, což z představení dělá – společně se svižným tempem – velmi zábavnou podívanou.”

“Knoflíková válka je však v každém případě inscenace, kterou je příjemné a zábavné sledovat, ať už se toužíte poučit nebo ne. Což je, myslím, úplně nejpodstatnější.”

Vladimír Mikulka, Svět a divadlo 2024 – 6

(Pokračování textu…)