To je hračka!

V pořadí již třetí autorská inscenace na pomezí poetického fyzického divadla a klaunské grotesky od osvědčeného tvůrčího tria Riedlbauchová – Stránská – Čtvrtník, která navazuje na úspěšné a cenami ověnčené inscenace Do hajan! a To je andělení! Tématem připravované inscenace je tentokrát samotná dětská hra a bezbřehá fantazie, s níž dětem pod rukama ožívají jejich kamarádi – hračky. Ty ale dost možná ve skutečnosti, když se zrovna nikdo nedívá, také žijí svým vlastním životem. Kdo ví? Vydejte se spolu s námi na průzkum kouzelného i nečekaně tajuplného světa dětských pokojíčků a zároveň se nechte unést akrobatickým umem i citem pro gag vaší oblíbené dračí akrobaticko-klaunské partičky.

Krabat

Kdysi dávno, jedné mrazivé tříkrálové noci, bloudil sám po nehostinné krajině malý chlapec. Říkalo se mu Krabat. Sám nevěděl, kde ke svému jménu přišel. Na mámu ani tátu už si nepamatoval. Jakoby je ani nikdy neměl. Patřil k těm dětem, které musí rychle dospět. Jen občas při usínání slýchával laskavé šepoty a konejšení připomínající domov. Rád se proto nořil do bezpečí vlastních snů. Té noci však nechybělo málo, aby v jejich opojení uvízl navždy. Najednou se však známé hlasy rozpustily v mohutném pnutí něčeho mnohem silnějšího. Jeho tělo i mysl, jako na drátkách, hnala síla mocnější než matčin zpěv, až se Krabat ocitl u starého mlýna… Povídá se, že by se stavení měl každý vyhnout. Povídá se, že ho obývá černá magie. Nic dobrého tam nikoho nečeká. Ale copak má chlapec na výběr?

Inscenace na motivy temného pohádkového příběhu, jež podle staré lužicko-srbské legendy na začátku sedmdesátých let minulého století literárně zpracoval liberecký rodák Otfried Preußler, vypráví o osiřelém Krabatovi, jež se na prahu dospělosti přiblíží temným silám. Ty se zpočátku jeví jako dokonalý únik před těžkostmi světa. Jak však chlapec brzy pozná, kouzla si vybírají krutou daň a náš hrdina zjišťuje, že se ocitl uprostřed totality, které pevně vládne všudypřítomný, ale nikým neviděný Mistr. Tvůrčí tým Vašíček-Kamenická Pokorná-Czech-Čámský, který se poprvé potkal při tvorbě inscenace Sedmero krkavců, inscenací o čarodějném učni pokračuje ve zpracovávání známých pohádkových příběhů, v nichž láska nakonec poráží temnotu. A činí tak jazykem vlastním nejen loutkovému divadlu, ale třeba i detektivkám Hitchcockovského ražení.

Škola Hron

Kdo byl Jakub Hron Metánovský? Výstřední učitel, podivínský vynálezce, nebo zapomenutý génius? Profesor hradeckého gymnázia, jehož badatelské, tvůrčí i pedagogické nadšení neznalo hranic, se stal skutečným předobrazem slavného Járy Cimrmana. Karel Čapek ho nazval „Donem Quijotem 19. století, jehož Dulcineou byla věda.“ Nová inscenace Divadla Drak se vydává na hravou cestu světem jeho nečekaných nápadů, bizarních objevů a nesmírné vášně pro poznání. Na výlet do duše člověka, jehož fantazie neznala mezí, pro něhož bádání a vynalézání bylo dobrodružstvím a který se nenechal odradit žádným neúspěchem. A že jich bylo!

Přijměte proto naše pozvání na jeho podivuhodnou, neobyčejnou hodinu přírodopisu. Za pomoci svých spoluzpytáků, fyzikálních veličin dluhy, hámoty, teploty, mluna a času, vám ukáže svět tak, jak jste ho ještě neviděli. Vysvětlí vám, co jste nevěděli a co jste ani nevěděli, že vědět chcete. Vyřeší vám problémy, o kterých jste ani nevěděli, že je máte. Pozve vás do svého všehomíru myšlenek a představ, ve kterých je metr metrem, ale také není. Nabídne vám k potěše i úžasu paletu svých vynálezů, které dělají svět lepším. Nebo aspoň veselejším. A především vás nakazí svou neutuchající vášní pro objevování, přemýšlení a poznávání. Vědění je totiž čirá radost! A kdo to neví, neví nic. Inu, ano!

Slovníček Jakuba Hrona 
analfabet – bezabecedák 
důchodce – výslužník 
inspektor – pozorovák 
filozof – libomudrun 
klobouk – pokrývač pohlavní  
myšlení – čujba 
optimista – nejlepšišťan  
pohovka – hovník 
pesimista – horšišťan 
učitel – zpyták 
štrůdl – svinstvo jablečné 
student – bažák  

Chcete se o inscenaci dozvědět více? Poznámky k citlivému obsahu v inscenacích a informace týkající se zdraví

Škola Hron – foto Pavel Pljuskov

Napsali o nás:

„Jenže tady onen ‚nesmysl‘ v charakteristice má hluboce lidský přesah a takřka tragikomická inscenace, tedy spíše rozpoutaná hodina fyziky v rukou podivína, je ve výsledku oslavou divadelní fantazie. (…)

Škola Hron je pokornou poklonou dojemnému donkichotství a nakažlivé vášni pro otázky, vědu, svět a vůbec objevování – co na tom, že už objeveného.” Petr Mareček, MF Dnes, 24.10.2025

Sonety

Divadelní one-man show představuje aktualizovanou interpretaci Shakespearovy milostné poezie studentům středních škol, které navštěvuje přímo v jejich třídách.

Inscenace prezentuje 400 let staré básně divadelní formou, která zdůrazňuje nesmrtelnost okouzlení romantickou láskou, v Sonetech nachází současné paralely s hledáním a objevováním vlastní identity a tvorbu Williama Shakespeare zcivilňuje v dialogu jednoho herce s loutkovým manekýnem.

Sonety navazují dialog s mladou generací v situacích, které jsou jí blízké. Mluví o fyzické intimitě i sexualitě, o společenských očekávání okolí, o identitě pisatele a hledání adresáta milostné touhy. Inscenace dokazuje, že poezie napsaná před čtyřmi staletími řeší aktuální otázky milostného života dospívajících a nahlédnuta dnešníma očima může být daleko víc, než jen povinnou četbou.

Loutkou a partnerem do dialogu je živému herci manekýn, figurína v životní velikosti, jak ji známe z výloh módních obchodů. Neživý objekt se neiluzivní animací a manipulací stává cílem milostné touhy, adresátem neopětované lásky, ale také výtvarným prostředkem v širším slova smyslu, od školní pomůcky sloužící k akademickému výkladu, až po plastové, rozebíratelné tělo na jedno použití. Koláž animačních i hereckých stylů vytváří pestrou mozaiku, která náctiletému publiku tematizuje jednu z otázek maturitních okruhů, Shakespearovy Sonety.

Inscenace vznikla v koprodukci Divadla Drak a společensky užitečného divadla Krutý krtek. To si klade za cíl spojovat diváky s tématy, která sami řeší, která je obklopují a která se týkají jejich přítomnosti nebo nedávné minulosti.
Krutý krtek také spojuje s netradičními zážitky ty, kteří nemají čas ani chuť jít do kamenného divadla. Proto se vydává za svými diváky po celé České republice.

Chcete se o inscenaci dozvědět více? Poznámky k citlivému obsahu v inscenacích a informace týkající se zdraví

Projekt je realizován za finanční spoluúčasti EU a Ministerstva kultury ČR v rámci Národního plánu obnovy – Podpory projektů kreativního učení III, Státního fondu kultury a Nadace Život umělce. Děkujeme!

Proměna

Představte si, že se jednoho rána probudíte a vaše tělo vypadá jinak, divně. A taky se cítíte divně. A mluvíte divně. Ba dokonce se zdá, že vám najednou vůbec nikdo nerozumí. Okolí na vás kouká tak podiveně, že samo vypadá neméně divně. Věci, které ještě včera byly normální, jsou najednou pokřivené, vykloubené, možná snad až obludné. Je možné, že to tak bylo vždycky, a jen jste si toho až dodnes nevšimli? Nebo se opravdu přes noc stalo něco divného? A jak z toho ven? Co si s nastalou situací můžete počít a s kým byste ji mohli sdílet? S matkou? S otcem? Se sestrou? Jste koneckonců dost divný brouk!  

Zveme vás k návštěvě jednoho neobyčejného, nebo možná naopak docela obyčejného pokoje, kde si tyto otázky můžete klást společně s naším hrdinou. Jen nesmíte očekávat, že vám na ně odpoví. Je dost divný. 

„Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“ Jedna z nejslavnějších prvních vět světové literatury uvozuje jak legendární novelu Franze Kafky, tak stejnojmennou inscenaci Divadla Drak. Ale co vlastně znamená? Je to jen výplod fantazie jednoho spisovatele, který je už beztak sto let po smrti? Nebo je to příhoda, která může potkat každého z nás? Nebo dokonce musí?  

Po Cestě (na repertoáru od roku 2019) a Antigoně (2022) je Proměna v pořadí třetí inscenací Draku určenou výhradně publiku od 13 let. Tentokrát navíc vzniká v rámci mezinárodního evropského projektu 3Place: Performing arts as the Third Place for the young audience. Ten je zaměřen právě na výzkum a rozvoj divadla pro mladé publikum a Divadlo Drak na něm spolupracuje s kolegy z německého divadla Junges Ensemble Stuttgart a norské produkční organizace Norsk Scenekunstbruket.

Chcete se o inscenaci dozvědět více? Poznámky k citlivému obsahu v inscenacích a informace týkající se zdraví

(Pokračování textu…)

Čertova babička

Co svět světem stojí, vládnou mu dobro a zlo. Jednou má navrch to, podruhé zase ono, záleží na těch, kteří jim zrovna slouží nejvěrněji. 

Loutková inscenace vychází z jedné z Pohádek bratří Grimmů Čert a jeho babička (někdy také Ďáblova babička). Faustovský příběh německých sběratelů lidových pohádek vypráví o třech dezertujících vojácích, kteří, aby unikli jistému trestu, podepíšou smlouvu se samotným čertem. Ten jim na oplátku přislíbí sedm let bezstarostného života plného těch nejsladších pozemských radovánek. A jak známo, čas rychle letí, když se člověk dobře baví… Sedm let uplyne jako voda a než se mládenci nadějí, mají jejich duše propadnout peklu. Jedinou možností záchrany před ďábelskými osidly je uhádnout tři hádanky. Ale copak lze přelstít bytost ze všech nejmazanější? 

Inscenace v režii Marka Bečky — loutkoherce, režiséra a člena souboru Buchty a loutky, jenž se hrdě hlásí k postmodernímu loutkářskému punku — svou inspirací v klasických pohádkách navazuje na úspěšné drakovské tituly pro děti od tří let. Společně s loutkami a scénografií Radky Mizerové a živou hudbou, kterou pro inscenaci složil Marek Doubrava, přináší do Studia Divadla Drak příběh plný nadsázky a poťouchlé podvratnosti, jenž hravě odkrývá hloupost a omezenost zla. V ďábelském lunaparku, kterému šéfuje samotný pan Mefisto, budou muset naši tři hrdinové obstát ve velké zkoušce. Čert je totiž mazaný a umí na sebe brát mnoho podob, a tak dokáže pekelně zamotat hlavu nejednomu smrtelníkovi. Naštěstí však na světě existují babičky! Dokonce i čert jednu má. A když se taková babička připlete do rohatých záležitostí, můžete si být jisti, že nic neskončí tak, jak si peklo naplánuje. 

Knoflíková válka

Příběh o klukovské válce mezi dvěma vesnickými partami, která se však odehrává na pozadí války skutečné. Jak dětská hra zrcadlí svět dospělých a co o něm vypovídá? A co neustále živí vzájemnou nenávist, na jejíž kořeny už si nikdo ze zúčastněných dávno nemůže pamatovat?

Ačkoliv se příběh Knoflíkové války odehrává před více než sto let lety, jeho poselství je stále nanejvýš aktuální. Skrze převedení dospělých konfliktů do dětského světa autor románu Louis Pergaud vnímavě upozorňuje na absurditu války i důvodů, které k ní vedou. Dal tak vzniknout miniatuře světa, v jehož malém měřítku zřetelně vynikají společenské problémy: strach z jinakosti a potřeba vytvářet nepřítele, sociální i genderová (ne)rovnost, napodobování a nekritické přebírání zažitých vzorců, výchova dětí ve starých křivdách, domácí násilí a mnoho dalšího. To vše jsou otázky velmi aktuální, jež nabízí skvělý výchozí materiál pro citlivé rozpoutání diskuze s dětmi.

Režisér Šimon Spišák ve své inscenaci vychází ze základní metafory knižní předlohy, v níž je síla reprezentována obyčejným knoflíkem. Absence knoflíku, symbolizujícího válečný kapitál, vede přirozeně k nahotě, a jak obrazně, tak i doslovně odhaluje nepřítele na kost a znemožňuje boj. Síla je ve světě našich dětských hrdinů, po vzoru otců, poměřována tím nejpřízemnějším možným způsobem, a to na základě fyzických dispozic. Inscenace si s notnou dávkou nadsázky a humoru klade otázku, zdali je z tohoto koloběhu vůbec úniku.

Dovolujeme si vás upozornit, že v inscenací několikrát zazní z úst dětských hrdinů vulgární výrazy. Jejich použití v inscenaci není prvoplánové či bezúčelné, ale slouží tvůrcům k autentickému a věrohodnému ztvárnění zápalu malých hrdinů v rámci světa dětské hry.

Chcete se o inscenaci dozvědět více? Poznámky k citlivému obsahu v inscenacích a informace týkající se zdraví

Napsali o nás:

„Šimon Spišák s Barborou Kamenickou Pokornou přišli s kombinací velmi zábavné, hravé a zcizující podívané s přímočaře didaktickými vsuvkami. Kdyby mi to někdo takto popsal, nejspíš bych byl nedůvěřivý, ale vyšlo jim to výborně. (…) Didaktičnost je v Knoflíkové válce přiznaná, zároveň ale natolik chytře dávkovaná, že nezačne působit protivně a násilně. Samosebou i díky tomu, že s pobavenou nadsázkou odkazuje k právě viděné divadelní situaci, která by jinak mohla prošumět jen jako jednoduchá legrácka. Lze to vidět i trochu šířeji: pokud se správně orientuji, v Draku se tomuto typu inscenací věnují soustavně a vypadá to, že velmi dobře vědí, co dělají.“

Vladimír Mikulka, 13. 10. 2024, nadivadlo.blogspot.com

“Autoři adaptace, režisér Šimon Spišák a dramaturgyně Barbora Kamenická Pokorná, sice zachovávají základní obrysy příběhu, spíše než o přímočaré vyprávění se však skrze klasickou látku snaží říci cosi podstatného o současném světě a o tématech, se kterými se dnes nevyhnutelně setkávají jejich diváci.”

” Nouzí o nápady tvůrčí tým rozhodně netrpí, což z představení dělá – společně se svižným tempem – velmi zábavnou podívanou.”

“Knoflíková válka je však v každém případě inscenace, kterou je příjemné a zábavné sledovat, ať už se toužíte poučit nebo ne. Což je, myslím, úplně nejpodstatnější.”

Vladimír Mikulka, Svět a divadlo 2024 – 6

(Pokračování textu…)

Válka světů

Herbert George Wells napsal svůj román Válka světů již v roce 1898. Přesto jej francouzský list Le Monde zařadil na svůj seznam 100 nejdůležitějších knih 20. století (jedná se tak o vůbec nejstarší dílo na seznamu). Což jen dokládá význam tohoto románu, který ovlivnil podobu vědecko-fantastické literatury na celé dekády dopředu, inspiroval řadu dalších tvůrců a oslovil několik generací čtenářů na celém světě. Wellsův dramatický příběh o invazi Marťanů se dočkal také řady filmových a televizních zpracování v čele s hollywoodským trhákem z roku 2005 v režii Stevena Spielberga.

Nejslavnější a také nejkontroverznější adaptace románu však nevznikla ani pro televizi, ani pro filmové plátno, nýbrž pro rozhlas. Na svědomí ji měl autorův téměř jmenovec – režisér Orson Welles. Ten pro americkou stanici CBS připravil rozhlasovou inscenaci odvysílanou 30. října 1938, což je zároveň den, který je v samotné knize uváděn jako den počátku invaze. Tato skutečnost spolu se sugestivním Wellesovým zpracováním, které bylo celé stylizováno do podoby živého zpravodajství z invaze (sám režisér v něm účinkoval v roli fiktivního reportéra), vedla k tomu, že mezi posluchači na řadě míst USA vznikla panika, protože uvěřili, že k invazi skutečně právě dochází.

Wellesovi tato rozhlasová inscenace přinesla jak řadu potíží s úřady, tak celosvětový věhlas a popularitu. Jednalo se o první zpracování fenoménu moci nově vznikajících masových médií, jejich schopnosti vytvářet klamné sugestivní obrazy, manipulovat realitu a ovlivňovat jednání a smýšlení velkých skupin obyvatel. Tedy fenoménu, který je nám dnes po téměř sto letech na jednu stranu již více než dobře známý, vůči kterému se ovšem na druhou stranu s rozvojem sociálních sítí či umělé inteligence zdáme jako společnost čím dál bezbrannější.

Pojďte s námi prozkoumat svět, v němž už skoro není možné odlišit fikci od reality. Svět, ve kterém nic nemusí být tak, jak se zdá. Náš svět.

Chcete se o inscenaci dozvědět více? Poznámky k citlivému obsahu v inscenacích a informace týkající se zdraví

Ocenění a nominace:

Inscenace získala hlavní cenu poroty na Festivalu Radosti 2025 za dialog mezi tradičním a současným divadelním jazykem. (Pokračování textu…)

Tichohoří Gumák

(Pokračování textu…)

Sedmero krkavců

V jedné vesnici, nedaleko zámku ve skromném stavení, žila s rodiči dívenka, které dali jméno Bohdanka. Ta při jedné z mnoha výprav na starou půdu, objevila na dně zaprášené truhly sedm chlapeckých košil. A s nimi i strašnou pravdu, které se se zarputilostí sobě vlastní rozhodla čelit. Žádná oběť přece nemůže být tak velká, aby ji zastavila. Snad jen kdyby jí do cesty přišla láska?

Autorská inscenace na motivy klasické pohádky o hledání klidu v rozevláté mysli, o síle vůle a o neposedné duši, která může nalézt pokoj až s notnou dávkou sebezapření a odvahou obětovat se pro druhé, doplňuje řadu drakovských inscenací, které staví na osvědčených pohádkových titulech. Po úspěšné Šípkové Růžence se kmenový režisér divadla Jakub Vašíček vrací ke zpracování známého příběhu v inscenaci určené divákům již od šesti let.

Chcete se o inscenaci dozvědět více? Poznámky k citlivému obsahu v inscenacích a informace týkající se zdraví

Ocenění a nominace:

Edita Dohnálková Valášek byla nominován na Cenu Thálie za herecký výkon v kategorii Loutkové divadlo. Vyjádření poroty: „Edita Dohnálková Valášek využívá v roli Bohdanky mnoha vrstev svého hereckého talentu. Zpočátku je dětsky naivní, neuvěřitelně živelná a zvídavá, ale zejména v druhé polovině inscenace, v níž nesmí promluvit, dokáže plasticky ztvárnit celou škálu emocí zahrnujících láskyplnou náklonost k princi, ale i svůj strach, vyčerpání a bolest.”

Napsali o nás:

„Ohromující je, jak Vašíček dokáže neustále přepínat mezi vtipnou groteskou ze života a tajemnou, mystickou pohádkovou atmosférou. Strhující je ale i hudba, light design, herecké výkony, scénografie… takto ve všech složkách suverénní a vyvážený tvar se v českém divadle jen tak nevidí.“ 

Jitka Šotkovská, 2.7.2024, 73. Loutkářská Chrudim – Zpravodaj č. 4.

„Byla jsem se synem na vašem představení Sedmero krkavců ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. A bylo to nádherné! Vtipné, strhující. Moderní, ale zároveň drželo dojem staré pohádky. Herecké výkony parádní. Prostě krása! Moc dík! Nechápu, jak jste to zvládli sehrát během jedné hodiny. I když závěr byla na mě moc rychlý. Ještě jsem byla v příběhu a už byla děkovačka:) Vaše představení mě zcela pohltilo a naplnilo nadšením.“            

Světla Jálová, divačka