Vyšla hvězda nad Betlémem

Hra Pavla Vašíčka je montáží textů ze stejnojmenné knihy Josefa Voláka, písní Adama Michny z Otradovic, lidových vánočních zpěvů a fragmentů lidových vánočních her českého baroka. Adventní období je už neodmyslitelně spjato s přeplněnými hypermarkety a hektickými přípravami oslav, stejně jako záplavou novinových článků, které si toto třeštění berou na mušku a žehrají na vyprázdněný charakter současných Vánoc. Stalo se tradicí Divadla Drak uvádět v tomto čase jako protiváhu všemu výše zmíněnému hry s biblickou tématikou a namísto kárání je pozvat ke společnému estetickému zážitku opírajícímu se o základní příběhy naší křesťanské tradice a jejich humanistického poselství. Inscenace Vyšla hvězda nad Betlémem v tomto plně navazuje na předchozí Štědrej večer nastal a Hej, Mistře! Soustřeďuje se přímo na pasáže z Nového zákona, které se vážou k narození Ježíše (Zvěstování, Zrození, Pastýři, Tři králové, Vraždění neviňátek, Útěk do Egypta, Návrat do Galileje) a tvoří tak duchovní podklad vánočních svátků.

 

O bílé lani

Královskému páru se narodila dcerka, dali jí jméno Jitřenka. Byla hodná, hezká a rodičům by mohla dělat jen samou radost, kdyby se však nad ní nevznášela zvláštní hrozba. Do jejích šestnácti let na ní nesmí dopadnout jediný paprsek slunečního světla, jinak…A tak dal král vystavět zámek bez oken a dveří rozhodnut, že Jitřenku před paprsky uchrání. Jenomže beze světla se žít nedá…

Bílá je barva nevinnosti, neposkvrněnosti, čistoty. Z hlediska biologického je však bílá laň jedním z mnoha příkladů albinismu. Albíni jsou v živočišné říši (a ostatně i mezi lidmi) vzácností, ovšem za tuto výlučnost platí vysokou cenu. Jednak je jejich výrazné zbarvení činí samo o sobě bezbrannějšími a ve volné přírodě ohroženějšími, zároveň však jsou časté případy, kde je stádo nebo smečka pro jejich výlučnost odvrhne. Na druhou stranu jim bývají připisovány výjimečné, někdy až mystické vlastnosti. S bílou laní tomu není jinak. Stará myslivecká pověra například praví, že střelec, který uloví bílou laň, do roka zemře.

(Pokračování textu…)

Expedice: Má láska!

Bílý ostrov září. Ztracený uprostřed ledového oceánu vydává světlo, přestože to nikdo nevidí. Právě teď, když sedím ve Stockholmu a píšu tyto řádky, obklopuje Bílý ostrov záře.

Nikdo to nevidí. Ale ostrov září dál.

Inscenace vychází z knihy Expedice: Můj milostný příběh švédské autorky Bey Uusmy. Vydává se po stopách tříčlenné pionýrské expedice inženýra Andréého z roku 1897, která se neúspěšně pokusila dobýt severní pól s pomocí horkovzdušného balónu. Tento dobrodružný příběh se dočkal řady zpracování včetně toho filmového ve snímku Let Orla, který byl nominovaný na Oscara. Na českých jevištích se však objevuje vůbec poprvé. Skrývá v sobě romantického ducha objevování a objevitelství, tragiku lidských osudů, které se předčasně završily kdesi v polární pustině, nenaplněnou osudovou lásku i řadu úsměvných, groteskních momentů souvisejících se samotným záměrem expedice. Vždyť koho by napadlo chtít dosáhnout severního pólu zrovna v balonu? Tvůrcům inscenace, hostujícímu režiséru Filipu Homolovi a scénografu Robertu Smolíkovi, se tragikomická povaha příběhu stala inspirací pro vznik konceptu založeného na výrazné vizualitě kombinující prvky klauniády s obrazivostí loutkového a objektového divadla, který společně s dominantní hudební kompozicí slibuje sugestivní divadelní zážitek.

Napsali o nás:

„Režijně nápaditá a koncepčně přesná, vtipná a svými výtvarnými nápady nebývale zábavná inscenace Expedice: Má láska hostujícího režiséra Filipa Homoly a scénografa Roberta Smolíka je doplněna všudypřítomnou atmosférickou hudbou Kora et le Mechanix a vyznačuje se velmi vyrovnanými hereckými výkony.“ 

Veronika Bednářová, reflex.cz, 16. března 2022

 

Šípková Růženka

Zlá sudička nedostala od královského páru pozvánku na křtiny jejich dcery Růženky. Protože je to ale sudička vytrvalá, nenechá se tím odradit a snaží se za každou cenu dostat dovnitř jinak. Podaří se jí to? Kdo zná tento staletími prověřený pohádkový příběh, ten dobře ví, že ano. Naše inscenace jej vypraví jako maňáskovou grotesku o neodbytnosti osudu, který když vyhodíte dveřmi, vrátí se vám oknem. A to doslova. Vedle sudiček zlých jsou ale naštěstí také sudičky hodné. A po světě se navíc potuluje spousta princů hledajících štěstí, kteří jsou připraveni zakleté princezny ve vhodnou chvíli vysvobodit.

(Pokračování textu…)

ZEĎ aneb jak jsem vyrůstal za železnou oponou

Zeď je zcela ojedinělou světově ceněnou knihou, která dětem i jejich rodičům přibližuje léta 1948-1989, dobu komunismu a socialismu, kdy za „železnou oponou“ v Československu žili, pracovali a snili obyčejní lidé. Autobiografický příběh výtvarníka, ilustrátora a autora knih pro děti Petra Síse je o posedlosti hudbou a malováním, o vládě ideologie, tíze dějin a potřebě svobody.

Inscenace je hudebně vizuální groteskou a klade si za cíl přiblížit nejmladší generaci nelehkou dobu totality a vyvolat následnou diskusi s učiteli, rodiči nebo vrstevníky. Adaptuje celostránkové Sísovy ilustrace a černobílý komiks do mnohovrstevnaté scénická koláže, složené z animací, komiksu, dokumentárních filmových záznamů či originální hudby. Výsledkem je dynamický průřez čtyřicetiletou historií odkazující jak ke kruciálním dějinným mezníkům, tak i k hravým autobiografickým momentům nejen ze Sísova života, orámovaný autentickými rodinnými vzpomínkami obou protagonistů.

„Knížka Petra Síse je povinnou četbou pro děti (i jejich rodiče), které si myslí že svoboda je jednoznačně daná věc.” Václav Havel

„Je to má zpráva z minulosti a současně i varování, co by se mohlo opět stát. Zdi se stavějí pořád dál, ať je to v Izraeli, na mexické hranici nebo v Ústí nad Labem.” Petr Sís

Ocenění a nominace:

Výroční cena města Hradec Králové tzv. Hradecká múza za kulturní počin roku pro autorky inscenace Miřenku Čechovou a Dominiku Špalkovou.

Širší nominace na Cenu Thálie v kategorii Loutkové divadlo pro Jazmínu Piktorovou a Milana Hajna za herecký výkon. (Pokračování textu…)

Nákupní košík
Košík je prázdný!
Pokračovat v nákupu