Vyšla hvězda nad Betlémem
Hra Pavla Vašíčka je montáží textů ze stejnojmenné knihy Josefa Voláka, písní Adama Michny z Otradovic, lidových vánočních zpěvů a fragmentů lidových vánočních her českého baroka. Adventní období je už neodmyslitelně spjato s přeplněnými hypermarkety a hektickými přípravami oslav, stejně jako záplavou novinových článků, které si toto třeštění berou na mušku a žehrají na vyprázdněný charakter současných Vánoc.
Stalo se tradicí Divadla Drak uvádět v tomto čase jako protiváhu všemu výše zmíněnému hry s biblickou tématikou a namísto kárání je pozvat ke společnému estetickému zážitku opírajícímu se o základní příběhy naší křesťanské tradice a jejich humanistického poselství. Inscenace Vyšla hvězda nad Betlémem v tomto plně navazuje na předchozí Štědrej večer nastal a Hej, Mistře! Soustřeďuje se přímo na pasáže z Nového zákona, které se vážou k narození Ježíše (Zvěstování, Zrození, Pastýři, Tři králové, Vraždění neviňátek, Útěk do Egypta, Návrat do Galileje) a tvoří tak duchovní podklad vánočních svátků.
O bílé lani
Královskému páru se narodila dcerka, dali jí jméno Jitřenka. Byla hodná, hezká a rodičům by mohla dělat jen samou radost, kdyby se však nad ní nevznášela zvláštní hrozba. Do jejích šestnácti let na ní nesmí dopadnout jediný paprsek slunečního světla, jinak…A tak dal král vystavět zámek bez oken a dveří rozhodnut, že Jitřenku před paprsky uchrání. Jenomže beze světla se žít nedá… Bílá je barva nevinnosti, neposkvrněnosti, čistoty.
Z hlediska biologického je však bílá laň jedním z mnoha příkladů albinismu. Albíni jsou v živočišné říši (a ostatně i mezi lidmi) vzácností, ovšem za tuto výlučnost platí vysokou cenu. Jednak je jejich výrazné zbarvení činí samo o sobě bezbrannějšími a ve volné přírodě ohroženějšími, zároveň však jsou časté případy, kde je stádo nebo smečka pro jejich výlučnost odvrhne. Na druhou stranu jim bývají připisovány výjimečné, někdy až mystické vlastnosti. S bílou laní tomu není jinak. Stará myslivecká pověra například praví, že střelec, který uloví bílou laň, do roka zemře.
Expedice: Má láska!
Bílý ostrov září. Ztracený uprostřed ledového oceánu vydává světlo, přestože to nikdo nevidí. Právě teď, když sedím ve Stockholmu a píšu tyto řádky, obklopuje Bílý ostrov záře. Nikdo to nevidí. Ale ostrov září dál.
Inscenace vychází z knihy Expedice: Můj milostný příběh švédské autorky Bey Uusmy. Vydává se po stopách tříčlenné pionýrské expedice inženýra Andréého z roku 1897, která se neúspěšně pokusila dobýt severní pól s pomocí horkovzdušného balónu. Tento dobrodružný příběh se dočkal řady zpracování včetně toho filmového ve snímku Let Orla, který byl nominovaný na Oscara. Na českých jevištích se však objevuje vůbec poprvé. Skrývá v sobě romantického ducha objevování a objevitelství, tragiku lidských osudů, které se předčasně završily kdesi v polární pustině, nenaplněnou osudovou lásku i řadu úsměvných, groteskních momentů souvisejících se samotným záměrem expedice. Vždyť koho by napadlo chtít dosáhnout severního pólu zrovna v balonu?
Tvůrcům inscenace, hostujícímu režiséru Filipu Homolovi a scénografu Robertu Smolíkovi, se tragikomická povaha příběhu stala inspirací pro vznik konceptu založeného na výrazné vizualitě kombinující prvky klauniády s obrazivostí loutkového a objektového divadla, který společně s dominantní hudební kompozicí slibuje sugestivní divadelní zážitek.
Napsali o nás:
„Režijně nápaditá a koncepčně přesná, vtipná a svými výtvarnými nápady nebývale zábavná inscenace Expedice: Má láska hostujícího režiséra Filipa Homoly a scénografa Roberta Smolíka je doplněna všudypřítomnou atmosférickou hudbou Kora et le Mechanix a vyznačuje se velmi vyrovnanými hereckými výkony.“ Veronika Bednářová, reflex.cz, 16. března 2022
“Citlivost je definujícím prvkem zachycující esenci inscenace. (…) Kromě precizně utvářené atmosféry se stejně citlivě zachází i s loutkovým ansámblem. Dominantou jsou primárně dřevěné loutky a objekty, přičemž každá proprieta funguje jako čitelný, zástupný symbol – ať už jde o mileneckou dvojici, několik verzí horkovzdušného balonu, tři hlavní hrdiny nebo třeba i polárního medvěda. Královehradecká inscenace Expedice: Moje láska kromě toho, že senzitivním způsobem oživila vzpomínku na tuto událost, tak ji obohatila o půvabný obraz toho, jak opojnou moc umí mít láska, za níž jsou lidé ochotni nejen jít světa kraj, ale položit vlastní život.” Veronika Holečková,17. ledna 2023, divadelni-noviny.cz
Sedmero krkavců
V jedné vesnici, nedaleko zámku ve skromném stavení, žila s rodiči dívenka, které dali jméno Bohdanka. Ta při jedné z mnoha výprav na starou půdu, objevila na dně zaprášené truhly sedm chlapeckých košil. A s nimi i strašnou pravdu, které se se zarputilostí sobě vlastní rozhodla čelit. Žádná oběť přece nemůže být tak velká, aby ji zastavila. Snad jen kdyby jí do cesty přišla láska?
Autorská inscenace na motivy klasické pohádky o hledání klidu v rozevláté mysli, o síle vůle a o neposedné duši, která může nalézt pokoj až s notnou dávkou sebezapření a odvahou obětovat se pro druhé, doplňuje řadu drakovských inscenací, které staví na osvědčených pohádkových titulech. Po úspěšné Šípkové Růžence se kmenový režisér divadla Jakub Vašíček vrací ke zpracování známého příběhu v inscenaci určené divákům již od šesti let.
Ocenění a nominace:
Edita Dohnálková Valášek byla nominován na Cenu Thálie za herecký výkon v kategorii Loutkové divadlo. Vyjádření poroty: „Edita Dohnálková Valášek využívá v roli Bohdanky mnoha vrstev svého hereckého talentu. Zpočátku je dětsky naivní, neuvěřitelně živelná a zvídavá, ale zejména v druhé polovině inscenace, v níž nesmí promluvit, dokáže plasticky ztvárnit celou škálu emocí zahrnujících láskyplnou náklonost k princi, ale i svůj strach, vyčerpání a bolest.”
Napsali o nás:
„Ohromující je, jak Vašíček dokáže neustále přepínat mezi vtipnou groteskou ze života a tajemnou, mystickou pohádkovou atmosférou. Strhující je ale i hudba, light design, herecké výkony, scénografie… takto ve všech složkách suverénní a vyvážený tvar se v českém divadle jen tak nevidí.“
Jitka Šotkovská, 2.7.2024, 73. Loutkářská Chrudim – Zpravodaj č. 4.
Šípková Růženka
Zlá sudička nedostala od královského páru pozvánku na křtiny jejich dcery Růženky. Protože je to ale sudička vytrvalá, nenechá se tím odradit a snaží se za každou cenu dostat dovnitř jinak. Podaří se jí to? Kdo zná tento staletími prověřený pohádkový příběh, ten dobře ví, že ano. Naše inscenace jej vypraví jako maňáskovou grotesku o neodbytnosti osudu, který když vyhodíte dveřmi, vrátí se vám oknem. A to doslova. Vedle sudiček zlých jsou ale naštěstí také sudičky hodné. A po světě se navíc potuluje spousta princů hledajících štěstí, kteří jsou připraveni zakleté princezny ve vhodnou chvíli vysvobodit.
Inscenace vycházející z klasických pohádkových námětů jsou nedílnou součástí dramaturgie Divadla Drak. Po úspěšné a oceňované inscenaci O bílé lani či novější O zlaté rybce se nyní na repertoáru Draku po dlouhých letech znovu objevuje také inscenace inspirovaná jednou z vůbec nejslavnějších klasických pohádek, Šípkovou Růženkou. Tento známý příběh o krásné královské dceři stižené kletbou se dočkal bezpočtu zpracování od nejrůznějších tvůrců, které provokuje svou metaforičností a obrazivostí, a pro loutkové divadlo je jako stvořený. Díky své vrstevnatosti navíc dokáže oslovit jak diváky v raně školním věku, tak i ty starší.
Ocenění a nominace
Jakub Vašíček získal na 19. ročníku Mezinárodního festivalu divadla pro děti Banja Luka 2020 v Bosně a Hercegovině ocenění za Nejlepší režii.
Jakub Vašíček a Tomáš Jarkovský získali nominaci na Výroční cenu města Hradec Králové tzv. Hradeckou múzu.
Loutkoherec Jan Popela získal cenu za ztvárnění zlé sudičky na 54th International Puppet Theatre Festival – PIF v chorvatském Záhřebu. K té pak následně přidal i ocenění za svůj výkon na 28th Children’s Theater Festival v srbské Subotici. Zároveň netradiční loutkovou grotesku Šípková Růženka ocenila porota Subotického festivalu Grand Prix pro nejlepší inscenaci. Jan Popela byl nominován odbornou porotou pro obor Loutkového divadla za mimořádný herecký výkon v inscenaci Šípková Růženka na divadelní Cenu Thálie 2022.
Inscenace získala Cenu Jana Borny na festivalu Dítě v Dlouhé 2023.
Napsali o nás
„Když se něco obzvlášť povede, říkáváme i my v církvi neorganizovaní, že „byl zrovna pánbůh doma“. To u nové inscenace pohádky Šípková Růženka v královéhradeckém Divadle Drak jsem měl neodbytný pocit, že nad vším drží ochrannou ruku snad sám Josef Krofta, velkorysý divadelník světové pověsti. Nad vším profesionálním loutkářským umem totiž vládla samozřejmost, souhra a humor bez stopy podbízení. (…) A co teprve hlasové a loutkářské výkony herců Pavly Lustykové, Jana Popely a Milana Žďárského! (…) Pokud existuje spravedlnost, patří už teď Šípková Růženka – model 2020 vedle inscenací O bílé lani, Zeď, A na noze pevnina, Jak si hrají tatínkové či Bílý tesák mezi evergreeny, tedy mezi dračí stříbro, ne-li zlato.” Petr Mareček, MF DNES, 15.10.2020
„Výrazná dětská odezva zněla sálem i u Šípkové Růženky, která představuje vrchol loutkářského řemesla. Dokonalé práci s maňásky dominuje precizní zpracování (především hlasové) zlé sudičky Jana Popely. Využití sudičky jako hlavní postavy se navíc i v narativu pohádky v podstatě nabízí. Ona je hlavní hybatelem děje, od ní vzniká základní situace, na které je příběh vystavěný. Vašíček s Jarkovským dokázali ze sudičky udělat přesně ten typ vtipné, nemotorné a neschopné záporné postavy, které diváci celou dobu fandí a přejí si, aby se přes vodní příkopy a zavřená okna dostala do hradu.“ Alexandra Ratajová, Zpravodaj Loutkářská Chrudim – 70. ročník, 3.7.2021
„Právě autorská inscenace Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského, kteří díky ní opět obhájili svou právoplatnou pozici ve vedení předního loutkového divadla, mi totiž zachutnala nejvíce. Její (zlé sudičky) čtvrthodinové entrée působí, jako by vzniklo čistou hereckou improvizací, a je radostnou oslavou divadelnosti. Jindy ryze záporná babice se v tomto pojetí stává dokonce hlavní postavou a svým vtipem a roztomilým smolařstvím si paradoxně získává veškeré sympatie diváků.“ Kateřina Kykalová, www.divadelni-noviny.cz, Divadlo Plzeň na ex! (No. 3), 18.9.2021
ZEĎ aneb jak jsem vyrůstal za železnou oponou
Zeď je zcela ojedinělou světově ceněnou knihou, která dětem i jejich rodičům přibližuje léta 1948-1989, dobu komunismu a socialismu, kdy za „železnou oponou“ v Československu žili, pracovali a snili obyčejní lidé.
Autobiografický příběh výtvarníka, ilustrátora a autora knih pro děti Petra Síse je o posedlosti hudbou a malováním, o vládě ideologie, tíze dějin a potřebě svobody. Inscenace je hudebně vizuální groteskou a klade si za cíl přiblížit nejmladší generaci nelehkou dobu totality a vyvolat následnou diskusi s učiteli, rodiči nebo vrstevníky. Adaptuje celostránkové Sísovy ilustrace a černobílý komiks do mnohovrstevnaté scénická koláže, složené z animací, komiksu, dokumentárních filmových záznamů či originální hudby. Výsledkem je dynamický průřez čtyřicetiletou historií odkazující jak ke kruciálním dějinným mezníkům, tak i k hravým autobiografickým momentům nejen ze Sísova života, orámovaný autentickými rodinnými vzpomínkami obou protagonistů.
„Knížka Petra Síse je povinnou četbou pro děti (i jejich rodiče), které si myslí že svoboda je jednoznačně daná věc.” Václav Havel
„Je to má zpráva z minulosti a současně i varování, co by se mohlo opět stát. Zdi se stavějí pořád dál, ať je to v Izraeli, na mexické hranici nebo v Ústí nad Labem.” Petr Sís
Ocenění a nominace:
Výroční cena města Hradec Králové tzv. Hradecká múza za kulturní počin roku pro autorky inscenace Miřenku Čechovou a Dominiku Špalkovou. Širší nominace na Cenu Thálie v kategorii Loutkové divadlo pro Jazmínu Piktorovou a Milana Hajna za herecký výkon.