Vesmírné putování s hrdinou, který je tak trochu jiný. Autorská inscenace inspirovaná osudy dětí s Aspergerovým syndromem.

Scénář: Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček
Režie: Jakub Vašíček
Výprava: Tereza Venclová
Hudba: Daniel Čámský
Dramaturgie: Tomáš Jarkovský

Premiéra: 20. 10. 2018

délka představení: 45 minut

  • 6+ Určeno divákům od 6 let.

Planeta Mimo má jediného obyvatele. Ten tu žije spokojeně sám se sebou ve světě, který mu dokonale vyhovuje. Až do okamžiku, kdy se planeta začne z neznámého důvodu přehřívat, a jemu nezbyde než si hledat jiné útočiště. A jaké to bude dobrodružství, netuší v tu chvíli nejspíš ani on sám.

„Mám rád modrou barvu. Uklidňuje mě. Dává mi pocit jistoty. Modrý svět je svět, který je v pořádku. Klidný, vyrovnaný, bezpečný. Modrá je dokonalá barva. Má tolik podob, tolik odstínů, k čemu bych vůbec potřeboval jiné? Tak například radost má barvu světle modrou jako obloha, smutek je tmavě modrý jako měsíční svit. Ale ne ten zlý, znepokojující smutek, který se zalyká. Modrý smutek je klidný, smířený. Vyvěrá z hloubek a v těch hloubkách zase mizí. A modrá radost zní tiše, nekřičí rušivými tóny, nedere se neurvale na povrch, netřeští, nejuchá. Drží se pěkně uvnitř a jemně se chvěje. Můj svět je modrý, protože je jenom můj. A je jenom můj, protože je modrý.“

Roku 1943 publikoval rakouský profesor medicíny Hans Asperger první studii vycházející z jeho pozorování „psychicky abnormálních“ dětí. Jeho práce však byla zapomenuta a pozornosti se jí znovu začalo dostávat až v 80. letech 20.století. Od té doby se používá termín „Aspergerův syndrom“.

Napsali o nás:

Cesta kolem našich světů za hodinku

Jiří P. Kříž

(Právo, Severovýchod)

Chtějte ale v Draku jen prvoplánový příběh. Sál plný dětí z mateřinek a malých školáků se už na poslední generálce dobře bavil. Zbloudilý teatrolog mohl pochvalovat výpravu Terezy Venclové, sférickou muziku Daniela Čámského, dialogy i kupu režijních nápadů. Hlavní je ale cosi nad tím.

Všechno v tom meziplanetárním prostoru je tajemný svět mezi námi a ozvláštněným, jakoby trochu zakletým, pro mnohé zamlženým královstvím lidiček s Aspergerovým syndromem, zjednodušeně – autistů.

Je to území těžko dostupné. S převisy a vodními víry, barevně i tvarově jiné, plaché, introvertní. Něco o tom vím. Celé půlstoletí se 5. prosince věnuji čertování a nejméně jednu pětiletku jsme se bariéry ke kolektivu asi pěti autistů pokoušeli zdolat. Stačilo někdy jen hlasitější slovo, prudké gesto a oni se na své planetce, kde se cítí nejlépe, uzavřeli, a už nás na ni nepustili.“

 

Mimoň 9.10.2018