Knoflíková válka

Příběh o klukovské válce mezi dvěma vesnickými partami, která se však odehrává na pozadí války skutečné. Jak dětská hra zrcadlí svět dospělých a co o něm vypovídá? A co neustále živí vzájemnou nenávist, na jejíž kořeny už si nikdo ze zainteresovaných dávno nemůže pamatovat?

Pergaudův román „dvanáctého roku života“, jak své dílo autor sám tituluje, nabízí mnoho témat k reinterpretaci. Na metafoře malého klukovského světa plného bitev vedených na život a na smrt autor předkládá svědectví nejen své doby, ale v žabomyších sporech Loverňáků a Velraňáků vyjevuje obraz nesmyslnosti války, kterou ve skutečnosti nevedou generálové, ale obyčejná lidská slabost. Knoflík má ve světě Pergaudových hrdinů hodnotu života. A proto je také tou největší kořistí.

Skrze zdánlivě banální dětskou hru tak Pergaud svým čtenářům podává kritický obraz války, když pohledem naivního dětského válčení odhaluje oba její póly. Na jedné straně zarputilou touhu po identifikaci a obhajobě vlastních hodnot, na nichž stavíme představu o sobě samých a v konečném důsledku i svou identitu, na straně druhé však s ironickým nadhledem odhaluje její zbytečnost. Strefuje se do slabých míst ješitnosti člověka a pokouší hranice lidského ega. V tomto světle lze s trochou nadsázky Pergaudův román číst jako pacifistický manifest, jež s jistou podvratností hovoří jazykem svého největšího nepřítele, tedy jazykem války.

Domovským divadlem režiséra Šimona Spišáka je Nové divadlo Nitra, které se zaměřuje na tvorbu pro děti a mládež. Vytvořil zde od roku 2016 celou řadu oceňovaných inscenací a čtyři z nich měli v průběhu let příležitost zhlédnout i hradečtí diváci v rámci programu festivalu REGIONY (Kúpalisko, Anna Franková, Zlodejka kníh, Cisárove nové šaty), jehož se stalo Nové divadlo pravidelným hostem. Na přelomu let 2022 a 2023 pak Spišák poprvé spolupracoval s Divadlem Drak jako spolurežisér úspěšného koprodukčního projektu Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník. Divadelní adaptace Pergaudova románu bude první Spišákovou samostatnou režií v Draku, při níž bude moci plně projevit to, co jeho tvorbu dlouhodobě zdobí: smysl pro divadelnost a dar lehkosti, s níž dokáže ohledávat a nasvěcovat závažná, aktuální témata a paralely.