Třetí gong aneb Loutky hrají divadlo
Maňásci, marionety, javajky, či snad raději stínové divadlo? Jaká loutkářská technika je ta pravá pro nově připravovanou inscenaci? V nejmenovaném loutkovém divadle se kvapem blíží premiéra, z čehož jde hlava kolem nejen ředitelce divadla a všem hercům, ale především režisérovi. Při zkoušení nestíhá, v noci hrůzou nespí a vlastně pořád netuší, co si s tím novým loutkovým kouskem počít… A navíc, čím více se premiéra blíží, tím víc se situace na zkušebně komplikuje a šmodrchá. Herci si nepamatují texty, scéna není vyrobená a k tomu ta nová, mladá, krásná herečka, které loutkové divadlo sice vůbec nic neříká, ale zato nadevše miluje zimní sporty…
S inscenací Třetí gong se do NDL opět vrátil tým plzeňské režiséra Tomáše Dvořáka, který je v NDL podepsán již pod celou řadou loutkových evergreenů (Alibaba a čtyřicet loupežníků, Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla, Labutí jezírko aj.). Tentokráte si vzal na mušku téma „divadlo na divadle“. Nebo přesněji – loutkové divadlo na loutkovém divadle!
Čistě iluzivní loutková komedie vznikla při příležitosti 65. výročí založení Naivního divadla a přála by si být oslavou loutkového divadla, jeho technických a uměleckých možností i jeho historie. A především by – v té nejlepší loutkářské tradici – chtěla bez výhrady bavit.
Stůl
BLIND SUMMIT THEATRE LONDON / GB
Londýnský divadelní spolek Blind Summit založený v roce 1997 platí za britské průkopníky moderního loutkového divadla. Jeho posláním je představit nové loutky v nových prostředích novými způsoby novým divákům. V loutkovém divadle spatřují zásadní způsob přerodu současného divadla. Jsou nezávislým společenstvím elitních loutkářů vedeným uměleckým ředitelem Markem Downem, který hraje a zkouší stylem nazývaným „Extreme Puppetry“ – kdy ke tradičnímu japonskému stylu Bunraku (tři herci vodící jednu loutku) přibývá ještě element improvizace. Uvádí nové texty současných autorů, klasická díla ale i autorskou tvorbu, vždy s důrazem na aktuální problémy. Cestují po divadlech, operních domech (např. Bulgakovo Psí srdce), hrají na ulicích, na stadionech (London 2012 Olympic Opening Ceremony) a v televizi.
Hlavním hrdinou jejich poslední inscenace The Table, se kterou momentálně sklízí úspěchy na divadelních festivalech po celém světě, je Mojžíš. Hašteřivý Mojžíš. S kartonovou hlavou by vám dnes večer rád pověděl příběh o sobě a o Bohu, o životě a o smrti, o loutkách… na stole. Jenže se nechá velmi snadno vyrušit. Tenhle filozof bude jistě ten nejvtipnější kus kartonu, jakého jste kdy viděli!
Zlatá husa
BUCHTY A LOUTKY – CZ
Ó ta zlatá husa, jak se leskne a jak je cenná, všechny si přivábí a přilepí. Jen nejmladší ze tří bratrů, kterého mají všichni za hloupého, ji raději vezme ukázat princezně. To proto, že se mu princezna líbí a chce ji rozesmát. A vlastně by si ji klidně i vzal za ženu. Jenže pan král je proti a tak musí přijít na pomoc i jedna hodná obryně. A dál… dál už raději přijďte do divadla, ať stihnete šťastný konec. Inscenace získala Cenu festivalu MATEŘINKA LIBEREC 2011 za scénář inscenace a vtipností povýšenou, současnou úpravu klasické pohádky. A na témže festivalu obdržela ještě Zvláštní cenu poroty v kategorii 5-7 let za vyváženost inscenace ve všech složkách a za komunikativnost pro všechny diváky/za humor.
Jazz goes to town – Inner Spaces (CZ/PL)
Mladý mezinárodní kvintet, který invenčně propojuje jazz, worldmusic i klasickou hudbu. Inner Spaces byl založen před šesti lety na Akademii múzických umění v Katovicích, kde jeho členové tehdy studovali. Kvintet je složen z mladých hudebníků, kteří patří ve své generaci k současné špičce a vedle technické virtuozity nepostrádají invenci, otevřenost a chuť experimentovat. Vedle trumpetistky Štěpánky Balcarové, která kapelu založila, ji dále tvoří pianista Vít Křišťan, Poláci Max Mucha (basa) a Grzegorz Masłowski (bicí) a v Dánsku působící saxofonista Luboš Soukup. Dřívější inspirace kvintetu především v kapelách z okruhu labelu ECM je v poslední době doplněna o vlivy hudby skandinávské, která je slyšitelná zejména ve volných improvizovaných pasážích a o motivy z hudby klasické a folklórní. Eponymní debutové album Inner Spaces vyšlo v roce 2010 pod záštitou polského časopisu Jazz Forum. Na podzim v roce 2012 vydala kapela svoji druhou desku Light Year, na které hostuje přední český kytarista David Dorůžka. Deska byla vydaná tentokrát u českého hudebního vydavatelství Animal Music a byla oceněna žánrovým Andělem jako nejlepší jazzová deska roku 2012.
ProFitArt & Studio Matejka & NoD – BOI
Fúze tance, fyzického divadla a tradičních lidových písní z různých regionů Slovenska. Jak se z chlapce stává muž v dnešní postmoderní společnosti? Inscenace BOI poskytuje vhled do mužského světa a tradičních rituálů spjatých s dospíváním chlapce v muže. Představení propojuje tanec a zpěv a akcentuje napětí mezi lidovým a současným. Původního konceptu se ujal Matej Matejka, slovenský režisér a performer žijící v Polsku. V minulosti působil ve Farmě v jeskyni, diváci ho mohou znát z hlavních rolí v inscenacích Sonety temné lásky a SCLAVI/Emigrantova píseň. K týmu se také připojila Cécile da Costa, talentovaná francouzská herečka, tanečnice a zpěvačka žijící v Česku, a bubenice Kateřina Eva Lanči, známá z formace Loco:Motion Company.
Hanka Voříšková – Pohyblivé obrázky
Co se děje na poli, na moři, v nebi ?
Kdo hýbe hvězdami? Kdo sluncem?
Jak se rodí motýli? Odkud pocházejí ptáci?
A kam všichni odlétáme?
Malé události mezi nebem a zemí.
Obrázky, které HanaVoříšková kreslí a maluje, se rozhodla uvést do pohybu a předvést je divákům jako divadelní minipříběhy. Využívá techniky kresby, plošných loutek, stínohry a létajících předmětů. Hraje na stole, uvnitř papírové krabice i venku ve volném prostoru okolo.
Hudebně a režijně s výtvarnicí spolupracují Helena a Jiří Vedralovi, kteří oživlé obrazy doprovázejí hrou na kytaru, housle, hrací strojky a perkuse.
Divadelní Hydepark – Katedra alternativního a loutkového divadla
Sobota 25. červen má téma Formy, formáty a divoká karta.
Studenti katedry alternativního divadla DAMU přinášejí svoje představy forem a různých formátů, jak podle nich má vypadat současné divadlo.
Hostem Hydeparku je vedoucí katedry Jiří Havelka.
Divadlo ALFA – Tři mušketýři
První část Dumasovy trilogie o třech mušketýrech již více než 160 let (1844) poutá zájem čtenářů na celém světě a patří i mezi díla, jež jsou často dramatizována a filmována. Patrně nejoriginálnější z filmových verzí je půlhodinová němá groteska Maxe Lindera z r. 1922. Právě ona – samozřejmě vedle románu – nám posloužila jako inspirační východisko k „maňáskové grotesce“ na dané téma, nikoli ovšem k nápodobě (to by ani nebylo možné), ale pouze k získání odvahy k „přečtení“ notoricky známého příběhu s potřebným nadhledem a v žádoucí zkratce. A inspirovala nás i po formální stránce – ve výsledném „scénickém komiksu“ je důraz kladen na vizuální složku a akci, text má „esemeskový“ charakter a rozměr, zatímco funkci filmových mezititulků přebraly písničky, zpívané za živého doprovodu harmoniky, dud a bicích.
Mezi cenami, které inscenace doma i po světě od své premiéry nasbírala, jsou ceny z loutkářského festivalu Skupova Plzeň, cena Erik, velmi prestižní nominace výroční divadelní Ceny Alfréda Radoka (2006) nebo pomyslný titul Inscenace roku 2006 v anketě Divadelních novin. V roce 2011 bylo představení oceněno, jako nejlepší inscenace na festivalu Dítě v Dlouhé. V cizině pak ceny z festivalů v Srbsku, Polsku, Maďarsku, Slovensku, Chorvatsku nebo Slovinsku.
Inscenace Divadla Alfa „Tři mušketýři“, která má na svém kontě 21 cen a 2 nominace z tuzemských i zahraničních divadelních přehlídek, se 4. dubna 2011 dočkala 300. reprízy.
Buchty a loutky – Sůl nad zlato
“Ty mě máš ráda jako zlato, ty jako stříbro a ty jako sůl? Tak na to bych se podíval, fuj fuj fuj.” Pohádka o pozlátku, dobrém jídle, nedobrém jídle a čisté lásce. Hrané s loutkami, vtipem a chutí. Na motivy klasické pohádky Boženy Němcové.
Naivní divadlo Liberec – Pohádka do dlaně
Už je to tak. I letos Jaro Zimu rozplakalo. A poté Léto dohřálo zas Jaro! A jen co Podzim Zimu roztesknil, tak opět Zima praští ze všech sil…
Veršovaná pohádka o koloběhu ročních dob v přírodě je vlastně živým snem jednoho užaslého člověka, před kterým náhle začnou defilovat personifikované roční doby. A jak všichni dobře vědí, každé období je úplně jiné. Paní Zima je třeskutá a pěkně od rány, deštivé Jaro je osobnost o poznání citlivější, horké Léto se umí pěkně rozpálit, zatímco malíř Podzim pořád lítá s hlavou někde v oblacích… Roční doby spolu postupně svádějí souboj o nadvládu nad světem, ale ať dělají, co dělají, ten boj má stejně vždycky dopředu známý výsledek.
Zato příběh dvou sněhových vloček, který se odehrává v průběhu celého roku, svůj konec ještě nezná. Vločky (obě se jmenují Anežky), které v zimě přistály na zemi, na jaře totiž roztály a v létě se pak vypařily kamsi do vzduchu. Že by smutný konec pohádky? Ale kdeže… Vždyť zima už je zase na spadnutí a s ní padají na zem opět i dvě staré známé sněhové vločky.
Pohádka do dlaně, kterou Naivní divadlo uvádí u příležitosti loňských nedožitých sedmdesátých narozenin své někdejší dvorní autorky, Ivy Peřinové, patří k nejlepším textům pro děti z pera této „první dámy české loutkové hry“. Hra byla s úspěchem inscenována v řadě českých i zahraničních divadel (poprvé v NDL Pavlem Polákem v roce 1991). Tentokráte se jí ujal režisér Martin Tichý, který je v NDL podepsán například pod oceňovanou inscenací Pohádka o Raškovi).
