LiStOVáNí.cz: Gottland

Známý polský reportér vytěžil ze svých pobytů v Čechách “výbušnou” knihu o naší zemi. Témata, z nichž některá patří k “neuralgickým” bodům novodobých dějin českého národa a byla u nás zpracována v dlouhé řadě knih, shrnuje autor na několika stránkách a přináší v nich svůj pohled člověka odjinud, pohled neotřelý, nezatížený, který by mohl vést k reflexi opomíjených kapitol naší národní povahy. Kniha vypráví o ikonách českého kolektivního vědomí, fenoménech nedávné české historie (rodina Baťů, Lída Baarová, Jan Procházka, Marta Kubišová, Jaroslava Moserová), ale také o osudech postav, které nebyly zatím hlouběji zpracovány ani samými Čechy (sochař Otakar Švec, který projektoval největšího Stalina na Zemi; Karel Fabián, spisovatel, který po únoru 1948 odmítl svou minulost a orwellovským způsobem vymazal a nahradil sám sebe; neteř Franze Kafky, která nechce hovořit o svém strýci). Kniha byla v roce 2007 oceněna Cenou varšavských knihkupců, autor je za ni rovněž nominován na nejprestižnější polskou literární Cenu Niké. Knihu doprovázejí fotografie známého fotografa Pavla Štechy. Chystá se rovněž německé, francouzské a maďarské vydání.

Svět podle Fagi aneb křest podlé Fagi

DIVADLO DNO – CZ

Na začátku roku 2010 se na facebooku objevila komiksová postava „Fagi“. Divadlo Dno od té doby hraje kabaret o téhle potvoře a ten už má přez 270 repríz. Divoké písně, co nezařadíte, ale si na ně zařádíte. Ujeté loutky, co ujely a vás tu nechaly. Slovní smyčky, co se na nich jde oběsit. Kabaret, improvizace, písně, humor, zběsilost i v srdci. Plus tentokrát křtění zbrusu nové knížky FAGI!

Malé noční příběhy

V pozdních nočních hodinách, když všichni už dávno spí, hledá spisovatel vhodného hrdinu pro svou příští knihu. Jenže žádný z těch, kteří mu vytanuli na mysli, se autorovi nezdá dost dobrý. A tak se náš umělec po několika neúspěšných pokusech vzdává, zavírá knihu a jde spát jako všichni ostatní. Právě v tu chvíli se ale jeho zavržení hrdinové začínají probouzet k životu…

„Loutkář Matija Solce je virtuos v loutkovodičském umění. Spisovatel, dvouruční maňas, se v jeho rukou stal živou postavou a divák byl její živostí doslova okouzlen. Publikum se skvěle bavilo každým jeho pohybem, výrazem ve tváři, pootočením, gestem. V této inscenaci zkrátka vodič vše podřídil loutce a oživoval ji svým talentem a citem pro loutkovodičské umění. Herec Matija Solce se dokáže vyjadřovat skrze loutky a jeho myšlenky jdou přes loutku k divákům…“ Hana Galetková, Loutkář 4/2004

Cena za inscenaci a animaci na festivalu Loutkářská Chrudim 2004, nominace na cenu Erik – Přelet nad loutkářským hnízdem 2004, Mateřinka 2005, 1 místo Zlomvaz 2005, cena za animaci
– setkání Slovinských loutkářů 2005, cena za animaci a loutky PIF – Zagreb 2006, cena za Blessed Gift – Estonia –Treff 2007, cena za animace festival Subotica (Srbsko).

Sto roků Karkulky 4 – Červená Karkulka, den červeného čepečku

DIVADLO JEDNOHO EDY – CZ

Nastal den, kterého jsem se tolik obávala! Den červeného čepečku! Tímto tě, má dcero, křtím jménem Karkulka. Červená karkulka. Ve jménu babičky, matky a dcery… jdi přímo za nosem, nikde se nezastavuj, nesejdi z cesty a hlavně: Nedívej se mu do očí!!!

Kantoři – Svítání

Svítání – pásmo lidových  folkových písní různých národů.

Atmosféru koncertu dotvářejí stylizované historické kostýmy a zejména hra na velice zajímavé historické nástroje.

Folková skupina Kantoři působí na české hudební scéně od listopadu 1970.
Kombinují housle, příčné flétny, klávesy, akordeon, akustické a elektrické kytary s historickými nástroji. Vystupují v historických kostýmech.

Divadlo ALFA – Kolíbá se velryba

I ve velrybím břiše může být nakonec jako v pokojíčku…A ani strašní piráti nemusí zůstat strašnými piráty navždycky…

V Bibli skončil v břiše velryby prorok Jonáš. V naší hře skončí tamtéž dva piráti – Žvanda a Planda. Ale i ta velryba i ti piráti jsou plodem hravosti a fantazie 2 herců – klaunů, a ty všechny si ovšem vymyslela paní autorka. („Kolíbá se velryba“ je její sedmou hrou v repertoáru Divadla Alfa.)

Všechno začíná tím, že si dva klauni vyrobí papírovou čepici, která by vlastně docela dobře mohla být i lodí, ale ouhá – i pirátskou lodí, na níž plují již zmínění Žvanda a Planda. Ti nakonec skončí ve velrybím břiše, Ale naštěstí „jde kolem velryby“ i hvězdička spadlá z nebe, jež – jak známo – umí plnit přání… A právě z jejího, zcela nenápadného podnětu se dva „oškliví“ piráti „jaksi mimochodem“ napraví a „jaksi mimoděk“ v nehostinných velrybích útrobách zbudují vlastními silami útulný pokojíček.

KALD DAMU – Tisíc tuctů

Autorská adaptace několika povídek Jacka Londona s loutkami a kartony.

Divoká karta z letních klauzur KALD DAMU.

Petr Nikl – Švábí arabesky

Performance, při které vytvoří vystavený obraz pomocí jednoho pastevce a barevných pigmentů hejno robotických švábů.

Pastevectví: Petr Nikl

Hudební doprovod: Jaroslav Mugrauer – africká kora

foto: archiv Petra Nikla

Mechaničtí brouci pohánění baterií budou pod laskavým dohledem Petra Nikla v Draku vytvářet obraz z barevných pigmentů, které jim „pastevec“ sype do jejich nepředvídatelných cest.  Mechanické šváby Petr Nikl poprvé představil v roce 2013 na své retrospektivní výstavě Hra o čas, pořádané Galerií hlavního města Prahy a o rok později v projektu Švábení/Broučí práce v pražské Ville Pellé. K tvorbě svých mechanických spoluautorů podotkl: „Když sleduju, jak kreslí, mohu přímo sledovat nárůst stop, vnímat čas.“

Vizuální umělec, performer, divadelník a hudebník Petr Nikl představuje jednu z nejvýraznějších osobností českého výtvarného umění současnosti. Ve své tvorbě se vyjadřuje prostřednictvím tradičních výtvarných technik, ale i autorských knih (Pohádka o rybitince, O rybabě a mořské duši, Záhádky, Jělěňovití), interaktivních projektů a improvizačních akcí na bázi performance, divadla a hudebních vystoupení. Petr Nikl je nositelem Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 1995, několikanásobným laureátem ceny Ministerstva kultury za nejkrásnější knihu a za knihu Záhádky získal v roce 2008 ocenění Magnesia Litera v kategoriích „kniha roku“ a „kniha pro děti a mládež“.

NIE – We come from Far, Far Away / Přicházíme z daleka

Uvnitř velkého stanu je ještě jeden menší stan a v něm sedí chlapec. Má za sebou dlouhou cestu. Většinu času cestoval sám. Ukáže vám, co si vzal s sebou, poví vám, proč se na cestu vydal, a popíše, kudy putoval. Nemůže ale říct, jak jeho příběh skončí…

We Come from Far, Far Away je inscenace, která vychází z příběhů uprchlíků. Vznikla ve spolupráci s uprchlickým centrem v Askeru, zajišťujícím přijímání mladých běženců ve věku 13-18 let, kteří přicestovali sami, aby v Norsku požádali o azyl. Diváci usazení v jurtě sledují mladíky Omara a Rezana na jejich cestě ze syrského Aleppa až na Hlavní nádraží v Oslu. Rozdíl mezi hledištěm a jevištěm se stírá, hraje se i přímo mezi diváky.

Materiál, na jehož podkladu tvůrci z NIE tuto inscenaci vystavěli, má dokumentární charakter a soubor jej získal  prostřednictvím rozhovorů a workshopů, které pro mladé uprchlíky pořádal. Osudy těchto uprchlíků jsou jen těžko představitelné, oni sami jsou však, jako většina mladých lidí, plní energie, života a naděje na lepší budoucnost.

V inscenaci We Come from Far, Far Away vypráví NIE jeden z těchto příběhů prostým a zároveň podmanivým způsobem za použití živé hudby, vyprávění i stínového divadla. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru mongolské jurty.

„Měl jsem stan, koupil jsem ho v Řecku v supermarketu. Visela tam cedule, ze které jsem dokázal vyluštit jenom cenu – 100 €, ta byla přeškrtnutá a červeně přepsaná na 40 €! Sleva! Připravil  jsem si peníze a postavil se do fronty. Snažil jsem se vypadat normálně. Když jsem se dostal na řadu, z kapsy jsem vyndal 40 €, dal jsem je tomu pánovi, ten je strčil do pokladny a něco mi řekl. Nerozuměl jsem. A pak na mě začal křičet, křičel čím dál víc. Vytáhl jsem telefon a začal jsem ho natáčet…“

Po každém představení následuje krátká diskuse.

Představení vzniklo za podpory norského Ministerstva kultury a norského Ministerstva zahraničí.

Nejhodnější medvídci – Poincarého domněnka

Příběh muže, který byl společně s Leonardem da Vincim největším univerzalistou v dějinách a to nejspíše jen proto, že cíleně pracoval jen dopoledne od devíti do jedenácti a zbytek vědecké činnosti nechával výlučně na svém podvědomí. Příběh jeho přítele, o sto let mladšího, který vyřešil problém vzdorující celé století, odmítl cenu ve výši milionu dolarů a nikdy nepochopil, čemu se ostatní diví. Příběh ženy, která byla svou vlastní prababičkou a oba tyto muže spojila láskou, přestože nejvíce ze všeho milovala topologii.