Kolotoč pohádek
Dvě klasické (lidové) pohádky (O Jeníčkovi a Mařence, O velké řepě) a třetí na požádání (O kohoutkovi a slepičce:) propojené a v celku tradičně zpracované divadlem ,,Já to jsem“ (námi) Vás přivedou do světa loutek (marionet) hrajících své příběhy na našem kolotoči.
Pojďme se vrátit k pouličnímu divadlu a starým kolotočům! Živá hudba je, tím pádem, samozřejmostí.
Představení je vhodné pro všechny, ale všechny představy asi neuspokojíme.
Karneval zvířat
BARBORA LÁTALOVÁ & KOL. – CZ
Ve spolupráci s festivalem TANEC PRAHA 2015
Interaktivní taneční představení pro děti a mládež, které vzniklo na motivy stejnojmenné hudební suity francouzského skladatele Camille Saint-Saënse. Inscenace propojuje pohyb a tanec s videoprojekcemi, originální hudbou, zvuky a v neposlední řadě akcentuje i hru světla a stínu, ticha a nehybnosti. Tvůrci se nechali inspirovat rozmanitým světem živočišné říše, vydali se pod zem, vzlétli na nebe, potopili se do hlubin i ztratili v trávě, a zároveň vytvořili mnohá nová, roztodivná stvoření.
A díky dětským divákům, kteří jsou přítomni na jevišti od počátku do konce, vznikají pokaždé další nové bytosti. Přijďte se s námi ponořit do světa velké zvířecí fantazie!
„….probouzí dětskou představivost, podněcuje dětské diváky k přímé účasti, a zároveň je Karneval zvířat velmi zajímavým tanečním představením reflektujícím klasickou hudbu a současný svět dětí. Moje děti velice bavily projekce a možnost zapojit se do dění přímo jako tanečníci…..“ Sakuma Sota, umělecký loutkář a performer žijící v Praze
„Karneval zvířat je divadlo, které děti vnímají všemi smysly a hlavně zapojují vlastní fantazii. Oceňuji, že jsou děti s tanečnicemi přítomny na jevišti od počátku do konce a jsou motivovány se na představení podílet. Jde o velmi zajímavé představení, které v dětech zanechalo vzpomínky.“ Z dopisu paní učitelky.
Don Šajn
BUCHTY A LOUTKY – CZ
Jestli mně však don Lorenzo ruky mé drahé donny Anny odepře, pak ta hodina bude pro mne hodinou osudnou… Láska, vášeň, záhrobí.
Buchty a loutky
Nezávislé alternativní loutkové divadlo, hrající pro děti i dospělé. Bylo založeno v roce 1991 absolventy loutkářské katedry pražské DAMU. Od té doby má za sebou přes padesát divadelních titulů pro děti i dospělé, mnoho jednorázových projektů v oblasti netradičního divadla, loutkového a animovaného filmu, výtvarných akcí, i projekty propojující divadlo s hudbou (např. barokní opera Calisto s Collegiem Marianum). Buchty a loutky svým neobvyklým způsobem tvorby vytvářejí unikátní divadelní poetiku.
Jazz Goes to Town – Hang em high (CH/PL/A)
Mezinárodní trio švýcarského basklarinetisty Luciena Dubuis, polského hráče na dvoustrunnou bezpražcovou basu a elektroniku Bonda a rakouského bubeníka Alfreda Vogela. Velmi propracovaný, přitom však energický a místy až hardcoreově syrový power jazz s prvky blues, punku, noise, freejazzu i ambientu. Trio překypuje instrumentální bravurou, inteligencí, živelností a lehkostí, s níž se pohybují na hraně jednotlivých stylů. Zároveň jim ale nechybí jistá dávka rebelství, se kterým tyto hranice nabourávají. Jejich progresivní jazzový crossover, v němž se potkávají geny Johna Coltranea a Ornette Colemana s DNA Beastie Boys, se vyznačuje neobyčejným drivem a obrovským pódiovým nasazením. Švýcarský dechař Lucien Dubuis střídá tenorsaxofon, na který hraje velmi expresivně, s basklarinetem a především kontrabasklarinetem. Právě tento nástroj se svými hutnými, temně chrčivými ultrabasovými frekvencemi spolu s hutnými basovými glissandy Bondovy dvoustrunné bezpražcovky dodávají skupině nezaměnitelný zvuk. Momenty, kde se linky těchto basových nástrojů proplétají a pronásledují, jsou obzvlášť působivé. Rytmika tria je dokonale sehraná a dokáže bez problémů přecházet ze zběsilého hardcoreového tempa k rytmu reggae a po swingovém intermezzu, bebopové zastávce a špetce drum´n´bass se rázem proměnit v odvázanou garážovou kapelu.
ProFitArt & Studio Matejka & NoD – BOI
Fúze tance, fyzického divadla a tradičních lidových písní z různých regionů Slovenska. Jak se z chlapce stává muž v dnešní postmoderní společnosti? Inscenace BOI poskytuje vhled do mužského světa a tradičních rituálů spjatých s dospíváním chlapce v muže. Představení propojuje tanec a zpěv a akcentuje napětí mezi lidovým a současným. Původního konceptu se ujal Matej Matejka, slovenský režisér a performer žijící v Polsku. V minulosti působil ve Farmě v jeskyni, diváci ho mohou znát z hlavních rolí v inscenacích Sonety temné lásky a SCLAVI/Emigrantova píseň. K týmu se také připojila Cécile da Costa, talentovaná francouzská herečka, tanečnice a zpěvačka žijící v Česku, a bubenice Kateřina Eva Lanči, známá z formace Loco:Motion Company.
Hanka Voříšková – Pohyblivé obrázky
Co se děje na poli, na moři, v nebi ?
Kdo hýbe hvězdami? Kdo sluncem?
Jak se rodí motýli? Odkud pocházejí ptáci?
A kam všichni odlétáme?
Malé události mezi nebem a zemí.
Obrázky, které HanaVoříšková kreslí a maluje, se rozhodla uvést do pohybu a předvést je divákům jako divadelní minipříběhy. Využívá techniky kresby, plošných loutek, stínohry a létajících předmětů. Hraje na stole, uvnitř papírové krabice i venku ve volném prostoru okolo.
Hudebně a režijně s výtvarnicí spolupracují Helena a Jiří Vedralovi, kteří oživlé obrazy doprovázejí hrou na kytaru, housle, hrací strojky a perkuse.
Divadelní Hydepark – Katedra alternativního a loutkového divadla
Sobota 25. červen má téma Formy, formáty a divoká karta.
Studenti katedry alternativního divadla DAMU přinášejí svoje představy forem a různých formátů, jak podle nich má vypadat současné divadlo.
Hostem Hydeparku je vedoucí katedry Jiří Havelka.
Divadlo ALFA – Tři mušketýři
První část Dumasovy trilogie o třech mušketýrech již více než 160 let (1844) poutá zájem čtenářů na celém světě a patří i mezi díla, jež jsou často dramatizována a filmována. Patrně nejoriginálnější z filmových verzí je půlhodinová němá groteska Maxe Lindera z r. 1922. Právě ona – samozřejmě vedle románu – nám posloužila jako inspirační východisko k „maňáskové grotesce“ na dané téma, nikoli ovšem k nápodobě (to by ani nebylo možné), ale pouze k získání odvahy k „přečtení“ notoricky známého příběhu s potřebným nadhledem a v žádoucí zkratce. A inspirovala nás i po formální stránce – ve výsledném „scénickém komiksu“ je důraz kladen na vizuální složku a akci, text má „esemeskový“ charakter a rozměr, zatímco funkci filmových mezititulků přebraly písničky, zpívané za živého doprovodu harmoniky, dud a bicích.
Mezi cenami, které inscenace doma i po světě od své premiéry nasbírala, jsou ceny z loutkářského festivalu Skupova Plzeň, cena Erik, velmi prestižní nominace výroční divadelní Ceny Alfréda Radoka (2006) nebo pomyslný titul Inscenace roku 2006 v anketě Divadelních novin. V roce 2011 bylo představení oceněno, jako nejlepší inscenace na festivalu Dítě v Dlouhé. V cizině pak ceny z festivalů v Srbsku, Polsku, Maďarsku, Slovensku, Chorvatsku nebo Slovinsku.
Inscenace Divadla Alfa „Tři mušketýři“, která má na svém kontě 21 cen a 2 nominace z tuzemských i zahraničních divadelních přehlídek, se 4. dubna 2011 dočkala 300. reprízy.
Buchty a loutky – Sůl nad zlato
“Ty mě máš ráda jako zlato, ty jako stříbro a ty jako sůl? Tak na to bych se podíval, fuj fuj fuj.” Pohádka o pozlátku, dobrém jídle, nedobrém jídle a čisté lásce. Hrané s loutkami, vtipem a chutí. Na motivy klasické pohádky Boženy Němcové.
Naivní divadlo Liberec – Pohádka do dlaně
Už je to tak. I letos Jaro Zimu rozplakalo. A poté Léto dohřálo zas Jaro! A jen co Podzim Zimu roztesknil, tak opět Zima praští ze všech sil…
Veršovaná pohádka o koloběhu ročních dob v přírodě je vlastně živým snem jednoho užaslého člověka, před kterým náhle začnou defilovat personifikované roční doby. A jak všichni dobře vědí, každé období je úplně jiné. Paní Zima je třeskutá a pěkně od rány, deštivé Jaro je osobnost o poznání citlivější, horké Léto se umí pěkně rozpálit, zatímco malíř Podzim pořád lítá s hlavou někde v oblacích… Roční doby spolu postupně svádějí souboj o nadvládu nad světem, ale ať dělají, co dělají, ten boj má stejně vždycky dopředu známý výsledek.
Zato příběh dvou sněhových vloček, který se odehrává v průběhu celého roku, svůj konec ještě nezná. Vločky (obě se jmenují Anežky), které v zimě přistály na zemi, na jaře totiž roztály a v létě se pak vypařily kamsi do vzduchu. Že by smutný konec pohádky? Ale kdeže… Vždyť zima už je zase na spadnutí a s ní padají na zem opět i dvě staré známé sněhové vločky.
Pohádka do dlaně, kterou Naivní divadlo uvádí u příležitosti loňských nedožitých sedmdesátých narozenin své někdejší dvorní autorky, Ivy Peřinové, patří k nejlepším textům pro děti z pera této „první dámy české loutkové hry“. Hra byla s úspěchem inscenována v řadě českých i zahraničních divadel (poprvé v NDL Pavlem Polákem v roce 1991). Tentokráte se jí ujal režisér Martin Tichý, který je v NDL podepsán například pod oceňovanou inscenací Pohádka o Raškovi).
