Spáčka a vřeteno

Trpaslík si stoupl na stůl, aby se jí mohl podívat do očí. „Spí,“ zopakoval. „Někdy na zemi. Někdy vestoje. Spí v kovárnách, s šídly v ruce, na stoličkách na dojení. Zvířata spí na loukách. I ptáci spali.“

 

K vyhledávaným a často zpracovávaným předlohám patří nepochybně Šípková Růženka: existuje řada verzí této pohádky, různá filmová zpracování, balet… Divadlo Alfa se rozhodlo jít na chronicky známou látku z úplně jiné strany. Chce totiž oslovit nejen děti z mateřské školy a z prvního stupně, ale také jejich rodiče. Proto se rozhodlo pro divadelní adaptaci literární předlohy populárního britského autora Neila Gaimana „Spáčka a vřeteno“. Název tak trochu odkazuje k Šípkové Růžence, ale jak už to u Gaimana bývá, příběh posouvá a překvapivě pointuje. Kromě Spáčky se v příběhu vyskytuje ještě jedna princezna: má dobrodružnou povahu a doprovázejí ji trpaslíci a známe ji z úplně jiné pohádky. A tahle druhá princezna se těsně před svatbou musí rozhodnout a vyrazit na nebezpečnou výpravu zachránit své i sousední království. V něm se totiž rozlézají šípkové růže, ale hlavně se od hradu šíří spavá nemoc a hrozí, že překročí hranice země…

Zeď aneb jak jsem vyrůstal za železnou oponou

Zeď je zcela ojedinělou světově ceněnou knihou, která dětem i jejich rodičům přibližuje léta 1948-1989, dobu komunismu a socialismu, kdy za „železnou oponou“ v Československu žili, pracovali a snili obyčejní lidé. Autobiografický příběh výtvarníka, ilustrátora a autora knih pro děti Petra Síse je o posedlosti hudbou a malováním, o vládě ideologie, tíze dějin a potřebě svobody.

Inscenace je hudebně vizuální groteskou a klade si za cíl přiblížit nejmladší generaci nelehkou dobu totality a vyvolat následnou diskusi s učiteli, rodiči nebo vrstevníky. Adaptuje celostránkové Sísovy ilustrace a černobílý komiks do mnohovrstevnaté scénická koláže, složené z animací, komiksu, dokumentárních filmových záznamů či originální hudby. Výsledkem je dynamický průřez čtyřicetiletou historií odkazující jak ke kruciálním dějinným mezníkům, tak i k hravým autobiografickým momentům nejen ze Sísova života, orámovaný autentickými rodinnými vzpomínkami obou protagonistů.

Za významný počin na poli kulturním získala inscenace výroční cenu města s názvem Hradecká múza 2019.

„Knížka Petra Síse je povinnou četbou pro děti (i jejich rodiče), které si myslí že svoboda je jednoznačně daná věc.” Václav Havel

„Je to má zpráva z minulosti a současně i varování, co by se mohlo opět stát. Zdi se stavějí pořád dál, ať je to v Izraeli, na mexické hranici nebo v Ústí nad Labem.” Petr Sís

Napsali o nás:

„Snad to byl záměr autorek Miřenky Čechové a Dominiky Špalkové, že ubylo imaginace a divadelních kouzel, aby inscenace vytvořená na míru drakovskému Studiu přehledně odvyprávěla dětem od 9 let i to, na co jsou slova krátká. Vznikla tak paradoxně divadelní ilustrace už tak svébytného komiksu.“ 

Petr Mareček, MF DNES, 2. 10. 2019

Budulínek

Budulínek neposlouchá, babička s dědečkem špatně slyší a liška zase slyší až moc…

Žil byl jednou jeden malý chlapec. Jmenoval se Budulínek. Rodiče již bohužel neměl. Zato měl ještě babičku a dědečka! A ti to s Budulínkem neměli ani trochu snadné. Budulínek je totiž vůbec, ale vůbec neposlouchal!

A tak není divu, že se jednoho dne dostal do pěkné šlamastyky, protože i přes varování svých prarodičů, aby nikomu neotvíral, vpustil do domu proradnou lišku. Ta nelenila a Budulínka unesla do své nory. Kdo ví, co by se s malým nezbedou stalo, kdyby dědeček, babička a soused hajný společně nevyrazili na záchrannou výpravu.

Tvůrci studiového představení respektovali dobře známou zápletku klasické české pohádky, nicméně ji originálně rozpracovali o řadu inovujících motivů. Téma poslouchání se v jejich podání netýká pouze neposlušného Budulínka či přecitlivělých ušisek záludné lišky, ale rovněž Budulínkových prarodičů, kteří naopak slyší prachbídně. Proč tomu tak je a k čemu všemu to v Budulínkově dobrodružství vedlo, odhaluje půvabná studiová inscenace, plná humoru, živé muziky a ryze loutkářských lahůdek.

Naivní divadlo Liberec bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. Jeho tvorba je zaměřena především na dětské publikum, od nejmenších diváků od 2 let po žáky ZŠ. NDL hraje na domácí scéně pro školy i pro veřejnost, se svými inscenacemi cestuje po celé České republice i do zahraničí. Kromě řady evropských zemí se představilo také v Číně, Hong-Kongu, na Tchaj-wanu, v USA, v Kanadě, Mexiku, Indii, Izraeli, Koreji či v Pákistánu.

www.naivnidivadlo.cz

Šššš. Šššš. Hůůů. Haf!

Byl jednou jeden pejsek. A byla jednou jedna fenka.

On celé dny hlídal svou zahradu, ona pobíhala na volno za jeho plotem, dokud ji její páníček hvízdnutím nezavolal domů.

A jak už to chodí, v životech nejen psích, ti dva v sobě i přes vysoké plaňky plotu, který je setrvale odděloval, našli postupně zalíbení. Jenomže ona nechtěla vlézt do cizí zahrady a on zase nedokázal opustit svůj dvorek.

Jak ji jenom nalákat dovnitř? Co kdyby… Ano! Tohle bude určitě fungovat! Předvede jí svou milovanou hračku: Maličký okruh staré zahradní železnice vykukující mezi trsy odrůstající trávy. A kdyby jen to! V jeho psí boudě, ne nepodobné malému nádražnímu depu, již stoupá kouř z komínu staré parní lokomotivy. Fenka přeskočí plot a už se s pejskem vozí po zahradě. Teď už mu neuteče. Teď už bude pouze jeho. A on její. Ale… ale co to? Proč na ni zase hvízdá ten její páníček? Copak jsme tu snad někde na nádraží? No vlastně jsme… Ale proč ji nakládá do auta? A kam s ní odjíždí? To ne! Teď ne! Tohle se teď přece nemůže stát!

Studiovou inscenaci připravil tým režisérky Michaely Homolové (autor Vít Peřina, výtvarník Robert Smolík a hudebník Filip Homola), který je podepsán také pod úspěšným představením pro nejmenší děti O beránkovi, který spadl z nebe. A právě s „beránkem“ se mohou „pejskové na trati“ určitě poměřovat. I tentokráte je totiž inscenace určena dětem ve věku od 2 let, je téměř beze slov a pro velmi malý počet diváků sedících přímo na dosah scény. Na speciálně upraveném jevišti vzniká postupně velká železnice a na ní se odvíjí příběh pejska, který se pro nalezení své psí kamarádky rozhodne překonat strach z neznáma a vrhne se po hlavě vstříc velkému vlakovému dobrodružství. Cestou za svou láskou navíc získá spoustu nových psích kamarádů, kteří mu při jeho pátrání pomáhají…

Ocenění:

FESTIVAL MATEŘINKA 2019:

Robert Smolík (scénografie)

Adam Kubišta, Filip Homola, Marek Sýkora a Antonín Týmal (kolektivní herecký výkon)

Vít Peřina (dramaturgie a autorství)

Michaela Homolová (autorský vklad a režie)

 

SPECTACULO INTERESSE 2019

Čestné uznání za vytvoření divadelního světa srozumitelného a blízkého nejmenšímu divákovi.

 

CENA ERIK za nejinspirativnější českou loutkovou inscenaci sezóny 2018-2019

CENA DIVADELNÍCH NOVIN za tvůrčí počin sezóny 2018/2019 v kategorii Loutkové  výtvarné divadlo – Michaela Homolová za režii inscenace

CENA DIVADELNÍ KRITIKY za rok 2019 – nominace v kategorii Scénografie roku (Robert Smolík)

Bílý tesák

Daleko na severu za časů zlaté horečky, v nehostinném místě a v drsné době, vyrůstá ze štěněte v dospělou šelmu Bílý tesák, kříženec psa a vlka. Od přírody má do vínku nadělenou divokost a nespoutanost, osud mu však staví do cesty překážky, které znamenají pro jeho svobodomyslnou povahu těžké zkoušky. Jak v nich obstojí? Podaří se mu neztratit na své cestě sama sebe?

Inscenace na motivy slavného románu Jacka Londona pracuje s principy tzv. live cinema, tedy snímání dění na jevišti kamerou, které je živě přenášeno na plátno.

 

Ocenění a nominace:

Cena Thálie pro Milana Hajna za herecký výkon v inscenaci „Bílý tesák” v kategorii Alternativní a loutkové divadlo.

Cena ERIK 2018 za nejinspirativnější představení sezóny.

Cena festivalu Skupova Plzeň za koncept inscenace Tomáši Jarkovskému, Jakubu Vašíčkovi a Antonínu Šilarovi.

Nominace na Cenu Divadelních novin v kategorii Loutkové a výtvarné divadlo pro režiséra Jakuba Vašíčka.

(Pokračování textu…)

Tři siláci na silnici

V pohádkách je číslo tři odjakživa jedničkou. Král mívá tři dcery, zkoušky princů mívají tři úkoly a Děd Vševěd míval o tři zlaté vlasy více, nežli potkal Plaváčka.

Tři jsou i hrdinové naší nové inscenace. A co víc, jsou bratři, jak se patří! Jsou to totiž náramní siláci. Jenomže doposud svou sílu před okolním světem tak trochu ukrývali. Celý svůj dosavadní život totiž strávili doma. Doma u maminky.

Ta se o ně starala, prala jim, uklízela a báječně jim vyvářela. Tři bratři si žili, no jako ta prasátka v žitě. A ne a ne opustit rodné hnízdo. Jenže jednoho dne už jejich mámě došla trpělivost. Řekla jim, že musí vyrazit do světa. Na zkušenou. Když už jsou jednou tři bratři, jako z pohádky, tak se to od nich tak nějak očekává.

A jak už to tak v pohádkách bývá, napekla jim na cestu buchty a dala jim také několik rad. Nejdůležitější byla samozřejmě rada třetí a poslední: „Nezapomeňte, že nejsilnější budete pouze tehdy, když své síly spojíte!“ Jenže právě tuhle radu tři bratři nejspíše na odchodu neslyšeli, anebo jí neporozuměli. Protože sotva paty z domu vytáhli, okamžitě se každý vydal jiným směrem. Trvalo pak ještě nějaký čas, než se jejich cesty opět spojily a oni konečně pochopili, že společně se to lépe táhne.

Nákupní košík
Košík je prázdný!
Pokračovat v nákupu