Spáčka a vřeteno

Trpaslík si stoupl na stůl, aby se jí mohl podívat do očí. „Spí,“ zopakoval. „Někdy na zemi. Někdy vestoje. Spí v kovárnách, s šídly v ruce, na stoličkách na dojení. Zvířata spí na loukách. I ptáci spali.“

 

K vyhledávaným a často zpracovávaným předlohám patří nepochybně Šípková Růženka: existuje řada verzí této pohádky, různá filmová zpracování, balet… Divadlo Alfa se rozhodlo jít na chronicky známou látku z úplně jiné strany. Chce totiž oslovit nejen děti z mateřské školy a z prvního stupně, ale také jejich rodiče. Proto se rozhodlo pro divadelní adaptaci literární předlohy populárního britského autora Neila Gaimana „Spáčka a vřeteno“. Název tak trochu odkazuje k Šípkové Růžence, ale jak už to u Gaimana bývá, příběh posouvá a překvapivě pointuje. Kromě Spáčky se v příběhu vyskytuje ještě jedna princezna: má dobrodružnou povahu a doprovázejí ji trpaslíci a známe ji z úplně jiné pohádky. A tahle druhá princezna se těsně před svatbou musí rozhodnout a vyrazit na nebezpečnou výpravu zachránit své i sousední království. V něm se totiž rozlézají šípkové růže, ale hlavně se od hradu šíří spavá nemoc a hrozí, že překročí hranice země…

Zeď aneb jak jsem vyrůstal za železnou oponou

Zeď je zcela ojedinělou světově ceněnou knihou, která dětem i jejich rodičům přibližuje léta 1948-1989, dobu komunismu a socialismu, kdy za „železnou oponou“ v Československu žili, pracovali a snili obyčejní lidé. Autobiografický příběh výtvarníka, ilustrátora a autora knih pro děti Petra Síse je o posedlosti hudbou a malováním, o vládě ideologie, tíze dějin a potřebě svobody.

Inscenace je hudebně vizuální groteskou a klade si za cíl přiblížit nejmladší generaci nelehkou dobu totality a vyvolat následnou diskusi s učiteli, rodiči nebo vrstevníky. Adaptuje celostránkové Sísovy ilustrace a černobílý komiks do mnohovrstevnaté scénická koláže, složené z animací, komiksu, dokumentárních filmových záznamů či originální hudby. Výsledkem je dynamický průřez čtyřicetiletou historií odkazující jak ke kruciálním dějinným mezníkům, tak i k hravým autobiografickým momentům nejen ze Sísova života, orámovaný autentickými rodinnými vzpomínkami obou protagonistů.

Za významný počin na poli kulturním získala inscenace výroční cenu města s názvem Hradecká múza 2019.

„Knížka Petra Síse je povinnou četbou pro děti (i jejich rodiče), které si myslí že svoboda je jednoznačně daná věc.” Václav Havel

„Je to má zpráva z minulosti a současně i varování, co by se mohlo opět stát. Zdi se stavějí pořád dál, ať je to v Izraeli, na mexické hranici nebo v Ústí nad Labem.” Petr Sís

Napsali o nás:

„Snad to byl záměr autorek Miřenky Čechové a Dominiky Špalkové, že ubylo imaginace a divadelních kouzel, aby inscenace vytvořená na míru drakovskému Studiu přehledně odvyprávěla dětem od 9 let i to, na co jsou slova krátká. Vznikla tak paradoxně divadelní ilustrace už tak svébytného komiksu.“ 

Petr Mareček, MF DNES, 2. 10. 2019

Budulínek

Budulínek neposlouchá, babička s dědečkem špatně slyší a liška zase slyší až moc…

 

 

Žil byl jednou jeden malý chlapec. Jmenoval se Budulínek. Rodiče již bohužel neměl. Zato měl ještě babičku a dědečka! A ti to s Budulínkem neměli ani trochu snadné. Budulínek je totiž vůbec, ale vůbec neposlouchal!

A tak není divu, že se jednoho dne dostal do pěkné šlamastyky, protože i přes varování svých prarodičů, aby nikomu neotvíral, vpustil do domu proradnou lišku. Ta nelenila a Budulínka unesla do své nory. Kdo ví, co by se s malým nezbedou stalo, kdyby dědeček, babička a soused hajný společně nevyrazili na záchrannou výpravu.

Tvůrci studiového představení respektovali dobře známou zápletku klasické české pohádky, nicméně ji originálně rozpracovali o řadu inovujících motivů. Téma poslouchání se v jejich podání netýká pouze neposlušného Budulínka či přecitlivělých ušisek záludné lišky, ale rovněž Budulínkových prarodičů, kteří naopak slyší prachbídně. Proč tomu tak je a k čemu všemu to v Budulínkově dobrodružství vedlo, odhaluje půvabná studiová inscenace, plná humoru, živé muziky a ryze loutkářských lahůdek.

Naivní divadlo Liberec bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. Jeho tvorba je zaměřena především na dětské publikum, od nejmenších diváků od 2 let po žáky ZŠ. NDL hraje na domácí scéně pro školy i pro veřejnost, se svými inscenacemi cestuje po celé České republice i do zahraničí. Kromě řady evropských zemí se představilo také v Číně, Hong-Kongu, na Tchaj-wanu, v USA, v Kanadě, Mexiku, Indii, Izraeli, Koreji či v Pákistánu.

www.naivnidivadlo.cz

O bílé lani

Královskému páru se narodila dcerka, dali jí jméno Jitřenka. Byla hodná, hezká a rodičům by mohla dělat jen samou radost, kdyby se však nad ní nevznášela zvláštní hrozba. Do jejích šestnácti let na ní nesmí dopadnout jediný paprsek slunečního světla, jinak…A tak dal král vystavět zámek bez oken a dveří rozhodnut, že Jitřenku před paprsky uchrání. Jenomže beze světla se žít nedá…

Bílá je barva nevinnosti, neposkvrněnosti, čistoty. Z hlediska biologického je však bílá laň jedním z mnoha příkladů albinismu. Albíni jsou v živočišné říši (a ostatně i mezi lidmi) vzácností, ovšem za tuto výlučnost platí vysokou cenu. Jednak je jejich výrazné zbarvení činí samo o sobě bezbrannějšími a ve volné přírodě ohroženějšími, zároveň však jsou časté případy, kde je stádo nebo smečka pro jejich výlučnost odvrhne. Na druhou stranu jim bývají připisovány výjimečné, někdy až mystické vlastnosti. S bílou laní tomu není jinak. Stará myslivecká pověra například praví, že střelec, který uloví bílou laň, do roka zemře.

(Pokračování textu…)

Nákupní košík
Košík je prázdný!
Pokračovat v nákupu