Konference – Loutky a paměť

Divadlo Drak pořádá v rámci Mezinárodního setkání studentů vysokých uměleckých škol Gaudeamus Theatrum šestou veřejnou konferenci, tentokrát na téma Loutky a paměť. 

Jak se osobní vzpomínky tvůrců, paměť míst či otisky konkrétních historických epoch promítají do současné loutkářské, objektové nebo vizuální divadelní tvorby? Jakou roli hrají archiválie, nalezené předměty, relikty každodennosti nebo rodinné památky jako nositelé příběhů a emocí? 

Konference se zaměřuje na tvorbu, která pracuje s pamětí jako tvůrčím impulzem – ať už jde o intimní autobiografické výpovědi, rekonstrukce zapomenutých dějin, nebo estetizované interpretace minulosti zakódované v materiálech a objektech. Jak se z věcí stávají svědci času? Kde se setkává dokumentární přístup s imaginací a metaforou? A jak loutka či objekt zprostředkovávají to, co je obtížné vyjádřit slovy? 

Konference nabídne inspirativní příklady z umělecké i badatelské praxe a otevře prostor pro diskusi o paměti jako živém, proměnlivém inspiračním zdroji pro současném divadelním umění. 

Hosté: Husam Abed, Dora Bouzková, Daria Gosteva, Marta Hermannová, Andrea Díaz Reboredo, Robert Smolík 

Vstup na konferenci je zdarma, kvůli omezené kapacitě doporučujeme se předem registrovat. Registrace bude spuštěna 16.2. 2026. 

Konference proběhne v českém a anglickém jazyce a bude simultánně tlumočena. 

V případě zájmu se prosím REGISTRUJTE na tomto odkazu nejpozději do 6. března 2026.

1. blok

Daria Gosteva: Moskva-Dačnoje

Mnozí umělci se ve své tvorbě obrací k tématu opuštěného domova – toho, co už není, kam se nejde vrátit. U mě je to inscenace Moskva-Dačnoje. Jak sdílet vzpomínku, která je tak intimní, aby v ní divák nalezl prostor pro svůj vlastní příběh? Co je na tom důležité a co můžu vynechat? Jak se k sobě vztahují pravdivost a dokumentárnost, paměť materiálu a jeho vůle? Je důležité mít ty samé, původní objekty?

Povím o hledání výtvarného klíče, o severských loutkách a ohlodaných kusech dřeva; kde je schován mobil a kde repráček. O nálezech – o pěti vyhozených vánočních stromcích a tom, jak jsem přes staré dveře našla k celému představení cestu. Povím o tom, jak hrát loutkové divadlo, když nejsem herečka, a jak vyprávět ten samý text padesátkrát, aby byl pořád pravdivý. Povím o tom, jak se smutek transformuje v radost a vysvobození, v setkání. A nakonec o tom, proč a jak hrát o Rusku v době války na Ukrajině.

Daria Gosteva je nezávislá tvůrkyně a loutkářka působící v oblasti režie, scénografie a malby. Je absolventkou KALD DAMU a spoluzakladatelkou mezinárodního divadelního kolektivu KHWOSHCH sdružujícího umělce z Ruska, Německa a České republiky. Soubor vznikl v roce 2021 inscenací loutkové opery DINOPERA a dlouhodobě zkoumá hranice loutkového divadla propojováním s různými performativními formáty: baletem (Louskáček. Zeleninový balet), textovým divadlem nebo strukturou náboženské mše (Shakespearovská loutková mše). Jejich výzkumný projekt Těžké divadlo se zaměřuje na performativní potenciál velkých objektů.

Sólová inscenace Darii Gostevy Moskva-Dačnoje je věnována domu, ve kterém Daria žila před svým odchodem z Ruska do České republiky. Původně vznikla jako intimní domácí divadlo pouhé dva měsíce před začátkem války na Ukrajině, postupně se však rozvinula do plnohodnotné inscenace. Procestovala Českou republiku a byla uvedena jak v profesionálních divadlech a na festivalech, tak v soukromých sklepích a domácnostech.

Husam Abed: Předmět jako metafora

Jak mohou objekty v roli člověka v divadelní performanci fungovat na jevišti jako metafora, která přidává vícevrstevnaté významy, zpochybňuje stereotypy a předsudky a narušuje mediální narativy o tom, kdo je označován jako „uprchlík“? Husam Abed, umělecký ředitel a spoluzakladatel Dafa Theatre, režisér, loutkář, hudebník a producent, se nad těmito otázkami zamýšlí prostřednictvím sdílení vlastních zkušeností loutkáře i své umělecké a sociálně angažované praxe.

Jak může práce s objekty stereotypy a zkreslené představy zpochybňovat či naopak posilovat? Jak může objektem vedená jevištní akce mediální obrazy podvracet – nebo je nevědomě reprodukovat?

Husam Abed je mnohokrát oceněný divadelní režisér, loutkář, facilitátor, producent a hudebník palestinsko-jordánského původu, působící v Praze. Specializuje se na alternativní a loutkové divadlo a na autorské multidisciplinární projekty. V současnosti je doktorandem na Bath Spa University ve Velké Británii, kde se ve svém výzkumu zaměřuje na zviditelňování uprchlíků prostřednictvím loutkového a objektového divadla. Je absolventem magisterského programu režie alternativního a loutkového divadla na KALD DAMU. Spoluzaložil Dafa Puppet Theatre, kde vede loutkářské projekty pro děti, mládež i dospělé po celém světě a využívá loutkářství jako emancipační nástroj sebevyjádření a komunikace. Dále je spoluzakladatelem festivalu LIV’in v Praze, Ya Khayyal Theatre Lab pro mládež a Shubbak Theatre Lab pro začínající umělce v Ammánu. Působí jako kurátor IDEA (International Dance Encounter Amman) a je členem Karama Film Festival for Human Rights v Jordánsku. Jeho inscenace jsou pravidelně zvány na mezinárodní festivaly po celém světě.

Andrea Díaz Reboredo: Objektové divadlo a intimní prostory

Zkoumání tvorby vizuální a performativní umělkyně Andrey Díaz Reboredo. Cesta její profesní dráhou prostřednictvím vybraných klíčových inscenací, která otevírá svět objektů a intimního divadla.

Andrea Díaz Reboredo vystudovala výtvarné a scénické umění na Universidad Complutense v Madridu a dále studovala na Akademii výtvarných umění ve Florencii a na UDLAP University v mexické Pueble. V roce 2015 dokončila magisterské studium oboru Divadelní tvorba na Universidad Carlos III v Madridu.

Její tvorba vychází ze zázemí ve vizuálním umění – fotografii, kresbě, sochařství a instalaci – které postupně rozvinula v osobitý jevištní jazyk. Působí jako režisérka, scénografka a autorka vlastních projektů. Ve své práci zkoumá obraz jako nositele poznání a společenské paměti a hledá nové vztahy mezi performancí, prostorem, objekty a divákem.

Pracovala napříč Evropou a Latinskou Amerikou a získala řadu mezinárodních ocenění, mimo jiné za inscenaceSuperbaby of Daugavpils (2016) a M.A.R. (2019), stejně jako cenu Drac d’Or na festivalu Fira de Titelles de Lleida v roce 2021. Byla součástí vedení Nuevo Teatro Fronterizo v Madridu, kde spolurežírovala projekty s José Sanchísem Sinisterrou a založila výzkumnou skupinu INVESTRO. Je členkou souboru současného tance Eva Durván a kolektivu Casa·Teatro, spolupracuje s Ikebanah Artes Escénicas a vede vlastní uměleckou společnost působící mezi Gironou a Madridem.

2. blok

Dora Bouzková: Překračovat hranice

V mé tvorbě hrají paměť, osobní vzpomínky a vztah k místům významnou roli. Jsem zakladatelka a principálka divadelního spolku Loutky bez hranic, který svým názvem označuje snahu překračovat různorodé hranice – zeměpisné, umělecké, generační, národnostní. Při zpětném ohlédnutí je toto překračování hranic mou osobní dlouholetou tvůrčí silou, která mě popohání. Ve svém příspěvku představím 5 projektů spolku Loutky bez hranic, jejichž ústředními tvůrčími impulzy jsou paměť, vzpomínky, osobní příběhy, historie místa. Loutková reminiscence – naslouchání vyprávění starých lidí; Příběhy malé Lupitiny González – oživování mých mexických kořenů, Nedopečený koláček – můj porod nedonošeného syna, Živá kronika, Nebušice – místo, kde žiji, kde mám domov; Maloniny – místo, kde kdysi stála vesnice, která byla domovem.

Dora Bouzková je herečka, performerka, loutkářka, režisérka a divadelní lektorka. Studovala herectví na hudebně-dramatickém oddělení Pražské konzervatoře a na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, kde získala také doktorský titul (disertační práce Stav proudění). Je zakladatelkou a principálkou spolku Loutky bez hranic, který se věnuje autorskému loutkovému divadlu, tvůrčím dílnám a projektům se sociálním a komunitním přesahem. Jako režisérka spolupracovala například s Damúzou, Divadlem Radost, Lampionem či Bajkou v Českém Těšíně, jako herečka účinkovala v inscenacích řady českých režisérů a hostovala na scénách Národního divadla, Divadla Minor, Divadla Archa, Alfred ve dvoře či MeetFactory. Věnuje se také pedagogické činnosti a překladům ze španělštiny. Má bohaté zkušenosti ze zahraničních projektů a workshopů. Za autorské loutkové inscenace získala řadu ocenění (mj. Skupova Plzeň, Puppet is Human Too, Amplion, nominace na Cenu Thálie 2020) a v roce 2022 obdržela ocenění české ASSITEJ za přínos divadlu pro děti a mládež.

Marta Hermannová: Kolektivní paměť

Ve dvou loutkových inscenačních projektech jsem se věnovala konkrétní historické epoše. Nejprve v absolventské inscenaci Zlín, která ukazovala příběh města za éry podnikatele Tomáše Bati. Poté v inscenaci Soudružky s kroužky, kde se postavy nachází v normalizačním bezčasí. Loutky v obou projektech nepředstavovaly konkrétní historické osobnosti, ale naopak anonymní lidskou masu či everymana – který zastupuje celou komunitu a vypráví její příběh.

Jak se pracuje s loutkami, které nemají “paměť” a osobitý charakter? Jakými prostředky se jejich absentující vlastnosti nahradí? A v čem naopak spočívá jejich síla?

Marta Hermannová absolvovala bakalářský obor režie-dramaturgie na KALD DAMU a následně magisterský obor Alternativní a loutkové divadlo tamtéž. V Divadle DISK uvedla v tandemu s Matyášem Míkou dvě autorské inscenace: Tupým koncem a Nebezpečí přetečení. Během magisterského studia vytvořila loutkovou inscenaci Zlín o životě tohoto města za éry podnikatele Tomáše Bati a dokumentární film I Did It My Way mapující událost maturitního plesu. Po studiu strávila necelé dvě sezóny v hereckém angažmá v Divadle Lampion na Kladně.

V současné době pracuje jako produkční na HAMU, je redaktorkou a podcasterkou online platformy Divadelní.net a ve zbylém čase se věnuje divadelním projektům v roli režisérky nebo dramaturgyně.

Robert Smolík: Čas

Jak si zapamatovat čas, kdy jsem ještě rostl v půdě. A jak dlouho musí ležet loutky na půdě, aby se dodělaly.

Výtvarník a divadelní autor Robert Smolík se věnuje především tvorbě loutek a scénografie. Vystudoval scénografii na Katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, kde je od roku 2004 interním pedagogem a mezi lety 2011 a 2018 zde vedl kabinet scénografie. Od roku 2020 učí v magisterském programu KALD. Jeho hlavním pedagogickým tématem je udržitelné divadlo. Jako scénograf spolupracuje s profesionálními loutkovými divadly – v poslední době hlavně s Naivním divadlem v Liberci. Mezi lety 2005 a 2018 se jeho divadelní tvorba soustředila na spolupráci se skupinou Buchty a loutky a především na výzkum a vývoj ve skupině Handa Gote. Aktuálně se věnuje práci ve skupině Škrobotník, Šlundra a Šibrová. Působí také jako aktivista v rodném městě Jičíně. Je předsedou spolku Balbineum, který se snaží o oživení Jezuitské koleje v Jičíně. Je držitelem mnoha ocenění za scénografie z festivalů Mateřinka a Skupova Plzeň. 

Konference je realizována za podpory Statutárního města Hradec Králové, Ministerstva kultury ČR, Královéhradeckého kraje a Státního fondu kultury.

Účast španělské lektorky je podpořena z prostředků Velvyslanectví Španělska v České republice.