Krabat
Kdysi dávno, jedné mrazivé tříkrálové noci, bloudil sám po nehostinné krajině malý chlapec. Říkalo se mu Krabat. Sám nevěděl, kde ke svému jménu přišel. Na mámu ani tátu už si nepamatoval. Jakoby je ani nikdy neměl. Patřil k těm dětem, které musí rychle dospět. Jen občas při usínání slýchával laskavé šepoty a konejšení připomínající domov. Rád se proto nořil do bezpečí vlastních snů. Té noci však nechybělo málo, aby v jejich opojení uvízl navždy. Najednou se však známé hlasy rozpustily v mohutném pnutí něčeho mnohem silnějšího. Jeho tělo i mysl, jako na drátkách, hnala síla mocnější než matčin zpěv, až se Krabat ocitl u starého mlýna… Povídá se, že by se stavení měl každý vyhnout. Povídá se, že ho obývá černá magie. Nic dobrého tam nikoho nečeká. Ale copak má chlapec na výběr?
Inscenace na motivy temného pohádkového příběhu, jež podle staré lužicko-srbské legendy na začátku sedmdesátých let minulého století literárně zpracoval liberecký rodák Otfried Preußler, vypráví o osiřelém Krabatovi, jež se na prahu dospělosti přiblíží temným silám. Ty se zpočátku jeví jako dokonalý únik před těžkostmi světa. Jak však chlapec brzy pozná, kouzla si vybírají krutou daň a náš hrdina zjišťuje, že se ocitl uprostřed totality, které pevně vládne všudypřítomný, ale nikým neviděný Mistr. Tvůrčí tým Vašíček-Kamenická Pokorná-Czech-Čámský, který se poprvé potkal při tvorbě inscenace Sedmero krkavců, inscenací o čarodějném učni pokračuje ve zpracovávání známých pohádkových příběhů, v nichž láska nakonec poráží temnotu. A činí tak jazykem vlastním nejen loutkovému divadlu, ale třeba i detektivkám Hitchcockovského ražení.
Huckleberry Finn
Huckleberry Finn je mladý chlapec, který se vymyká. Chtělo by se říct, že má problém se přizpůsobit svému okolí, ale to by nebyla tak docela pravda. On se o to totiž ani nijak nesnaží. Jde svou vlastní cestou, někdy se spálí, někdy z ní sejde, lituje ale jen málokdy. Jednoho dne pak shoda různých okolností spojí jeho osud s osudem uprchlého otroka Jima a tato nepravděpodobná dvojice se vydává na společnou plavbu po Mississippi. Plavbu, která je jedním velkým obrazem útěku za svobodou. Jak se ale ukáže, stát se svobodným neznamená jen zbavit se útlaku a ústrků, ale možná taky vlastních předsudků.
Autorská inscenace opírající se o motivy slavného románu Marka Twaina, který je považovaný za jeden ze zakladatelských titulů tradice velkých amerických románů. Inscenace tematicky navazuje na dva předchozí tituly od téhož inscenačního týmu, Bílého tesáka a Cestu, a tvoří s nimi ucelenou trilogii dobrodružných příběhů o svobodě inspirovaných velkými díly americké literatury.
Chcete se o inscenaci dozvědět více? Poznámky k citlivému obsahu v inscenacích a informace týkající se zdraví
Ocenění a nominace
Dominik Linka získal za svůj herecký výkon širší nominaci na Cenu Thálie 2023 v kategorii Loutkové divadlo.
Napsali o nás:
„Herecky exceluje Dominik Linka. V inscenaci dostal zasloužený prostor a jeho postava Huckleberryho Finna je dramaturgicky promyšlená a režijně dobře vedená. Divák mu uvěří dětskou naivitu a poslušnost, vztek, nezadržitelnou agresivitu i strach, který je místy zcela konkrétní, jindy naopak jen nejasně tušený, a dokonce i romantické zasnění či vnitřní zmatek. (…) Herecké nasazení v průběhu představení přímo koresponduje s nasazením, zápalem i tesknotou, kterými ve svém příběhu prochází hlavní hrdina.“
„Divadelně, a především společensky je cenné to, že Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček spolu se svými kolegy dokážou mladé publikum oslovit a ukázat mu, že individuální vnitřní chaos a boj není v lidské společnosti nic ojedinělého. Přímo souvisí s možností volby, je tedy součástí svobodného života a dává člověku příležitost se vyvíjet.“
- Foto: Tomáš Roček
- Foto: Tomáš Roček
- Foto: Tomáš Roček
- Foto: Tomáš Roček
- Foto: Tomáš Roček
- Foto: Tomáš Roček
- Foto: Tomáš Roček
- Foto: Tomáš Roček
- Foto: Tomáš Roček
Přicházíme z daleka
Inscenace Přicházíme z daleka byla oceněna prestižní cennou Hedda Award za nejlepší představení pro mládež v Norsku v roce 2017.
Uvnitř velkého stanu je ještě jeden menší stan a v něm sedí chlapec. Má za sebou dlouhou cestu. Většinu času cestoval sám. Ukáže vám, co si vzal s sebou, poví vám, proč se na cestu vydal, a popíše, kudy putoval. Nemůže ale říct, jak jeho příběh skončí…
Přicházíme z daleka je inscenace, která vychází z příběhů uprchlíků. Vznikla ve spolupráci s uprchlickým centrem v Askeru, zajišťujícím přijímání mladých běženců ve věku 13-18 let, kteří přicestovali sami, aby v Norsku požádali o azyl. Diváci usazení v jurtě sledují mladíky Omara a Abdulu Rezana na jejich cestě ze syrského Aleppa až na Hlavní nádraží v Oslu. Rozdíl mezi hledištěm a jevištěm se stírá, hraje se i přímo mezi diváky. Materiál, na jehož podkladu tvůrci z NIE tuto inscenaci vystavěli, má dokumentární charakter a soubor jej získal prostřednictvím rozhovorů a workshopů, které pro mladé uprchlíky pořádal. Osudy těchto uprchlíků jsou jen těžko představitelné, oni sami jsou však, jako většina mladých lidí, plní energie, života a naděje na lepší budoucnost. V inscenaci Přicházíme z daleka vypráví NIE jeden z těchto příběhů prostým a zároveň podmanivým způsobem za použití živé hudby, vyprávění i stínového divadla. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru mongolské jurty.
Po každém představení následuje krátká diskuse.
- Přicházíme z daleka
- Přicházíme z daleka
- Přicházíme z daleka
Děkujeme za podporu: Ministerstvo kultury České republiky, Státní fond kultury ČR, Norwegian Ministry of Foreign Affairs, Arts and Culture Norway















