Světový den divadla pro děti a mládež: A na noze pevnina

Záznam inscenace bude ke zhlédnutí na YouTube kanále Divadla Drak po celou sobotu 20. 3. 2021.

Autorská inscenace o nezdolné touze hýbat se a tančit. Malá holčička Jazmína nejraději ze všeho skáče a tančí. Jednoho dne se však něco přihodí a ona najednou tančit nemůže. Začne si všímat, co se hýbe a tančí kolem ní. Dobrodružství imaginace a radosti ze hry, ve které se prolíná fantazie s realitou, může začít!

Něžně dravý a skutečný příběh o radosti z pohybu pro děti a děti v nás.

Projekt je doplněn výtvarnými úkoly, které pro děti připravila Jana Bačová Kroftová.

Pracovní list ke stažení zde ( Pracovní list/ A na noze pevnina ) i na na našem YouTube kanálu.

Své baletky pak můžete roztančit společně s Jazmínkou přímo u vás doma.

Napsali o nás:

„Jazmína Piktorová se s publikem osobně seznámí ve foyer a odvede si ho do studia, díky svému kouzlu a důvěryhodnosti je okamžitě jejich, až má člověk strach, že se jí děti v dobré víře přimotají do akce. Inscenaci otvírá televizní šot, v němž se malá tanečnice svěří, že chce být baletkou. Scénou je pokoj se záclonami, všechno v ní má svou funkci a smysl. Pevnina v poetickém názvu je sádra na zlomené noze, což roztančené dívce brání nejen v tanci. Pohybové a taneční divadlo se potkává s lyrickou klauniádou, beze slov, přesto srozumitelnou. Pohotová výtvarnice několika tahy oživí degasovskou baletku, zaplaví scénu hmyzem, když Jazmínu trápí mravenčení pod sádrou, nebo z barev kouzelně rozpíjí světy vesmíru i fantazie. Zdánlivě jednoduchý nápad, ale s ohromným účinkem, tanečnice i malířka na sebe slyší, vnímají rytmus. Kdyby existoval měřič žasnutí, věřím, že malí i velcí by vykazovali stejnou hodnotu. Špalková a spol. sáhli do vlastních vzpomínek, a aniž by odkazovali na jakéhosi Tuláka po hvězdách pro nejmenší, v inspirované miniatuře, která šetří slovy, otevřeli vzpomínky i dospělým. A ve čtyřiceti minutách oslavili pohyb, tanec, divadlo a fantazii, na kterou může být handicap krátký.“

Petr Mareček, MF DNES, 25. 2. 2019

„A nakonec nejkrásnější, nejnevinnější, nejnajivnější a nejsmyslnější ve své kráse – naděje. Nevyčerpatelná, nezlomná, neomezená, čistá naděje dítěte. Žádné obavy, pochybnosti a omezení. Naděje, kterou jsme my dospělí mívali. Při sledování inscenací nabýváme dojmu, že není důvod, proč bychom v nás znovu neměli důvěřovat dítěti. Jedna silná připomínka, že divadlo a představivost přesahují jakýkoliv handicap.”

Úryvek z recenze našeho vystoupení od dramaturgyně Stely Mišković na Mezinárodním festivalu alternativního divadla FIAT v Černé Hoře, srpen 2020

Velikonoce s Drakem: Proletět duhou

Co se děje v Draku? Slavíme Velikonoce s hosty!

Naivní divadlo Liberec – Proletět duhou

K sousedovi se nechodí s prázdnýma rukama, ví nejen velký myšák Ziba, ale teď už i malé myšky Tipo a Piki, které ho tak rády poslouchají, když je hostí čajem. Piki sní, že vyroste, že bude dospělá a vydá se se všemi těmi lidmi, kteří spěchají na tramvajovou zastávku, na cestu. A uvidí celé město. Město, ve kterém neustále prší a zároveň svítí sluníčko, takže je v něm pořád duha. Možná že se déšť do města nevrací náhodou. Možná hledá kamaráda či kamarádku. Takovou, jakou má Piki v Tipo, která ji učí malovat, počítat, číst a díky které se nakonec přestane bát i strašlivého pylososu. Jenom jediné se zatím Tipo nedaří. Splnit malé kamarádce Piki její věčný sen o létání…

Soubor krátkých pohádek o přátelství dvou malých myšek Piki a Tipo napsal Andrej Sannikau a pod názvem Proletět duhou je přeložil a zdramatizoval Šimon Olivětín.
Ten dal textu podtitul “Pohádka pro Danika”, aby tím připomněl pozoruhodný příběh, který se pojí se vznikem původní předlohy.

Kabinet zázraků neboli Orbis pictus

Inscenace, která se inspiruje ve světově proslulé učebnici Jana Ámose Komenského Orbis pictus, je vlastně jakýmsi „divadelním úvodem“ do fungování planety Země.

Přichystal ho tvůrčí tým kmenové režisérky Naivního divadla, Michaely Homolové (v NDL například O beránkovi, který spadl z nebe). Podtitul inscenace by klidně mohl znít „Zeměkoule v kostce“, nebo přesněji – ve skříni: po vzoru starobylých kabinetů kuriozit herci z jednotlivých poliček tajemného kabinetu vytahují méně či více známé artefakty, které rozžívají pomocí těch nejstarších i nejtradičnějších loutkářských triků. Těmito divadelními zázraky a kouzly postupně dětské diváky seznámí s největšími zázraky v životě kolem nás. Pro někoho je to příroda, pro jiného člověk samotný, leckdo zůstává v úžasu stát zase z objevů a vynálezů, které má člověk za dobu své existence na svědomí. Tím největším zázrakem je však planeta Země jako celek a její fungování ve vesmíru.

Naivní divadlo Liberec bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. V podvědomí diváků i odborníků se zapisuje jako velmi kvalitní české loutkové divadlo již více než 70 let. Jeho tvorba je zaměřena především na dětské publikum, v repertoáru se ale objevují i inscenace pro dospívající a dospělé. NDL hraje na domácí scéně pro školky, školy i pro veřejnost, se svými inscenacemi cestuje po celé České republice i do zahraničí. Představilo se také v Číně, Japonsku, Hong Kongu, USA, Kanadě, Mexiku, Indii a jinde.

Cabinet of Miracles, or Orbis Pictus

A production that is inspired by the world-renowned textbook by John Amos Comenius, Orbis Pictus, is actually kind of a “theatrical introduction” to the workings of the planet Earth. For audiences 4 years of age and up.

www.naivnidivadlo.cz

Světový den loutkového divadla s Divadlem Drak

Světový den loutkářství, který byl vyhlášen roku 2003 díky iniciativě Mezinárodní loutkářské unie (UNIMA), je příležitostí k oslavě neobyčejně bohatého a starého umění loutkářství.

“Kouzlení nepatrnými pohyby. Souhra gesta a iluze, světla a stínu. Dokonalé zvládnutí formy, řemeslného zpracování loutek i kostýmů. Mistrovství dramatizace, umělecké zkratky a symbolu. Umění techniky a poezie. Loutkářství je všestranná umělecká disciplína. Je to vrcholné umění.” Přečtěte si celý text Poselství ke Světovému dni loutkářství 21. března 2021 – Mezinárodní loutkařská unie (idu.cz)

K příležitosti Světového dne loutkového divadla jsme pro vás připravili drobné ohlédnutí do historie Divadla Drak, jehož tvorba od počátku vychází nejen z tradice (východo)českého loutkářství, ale také z principu originální autorské tvorby pro děti i dospělé založené na imaginaci a neotřelé nápaditosti. Za svou historii bylo často průkopníkem nových metod a tvůrčích postupů a získalo četná ocenění u nás i v zahraničí.

Na starší inscenace s námi můžete zavzpomínat při poslechu playlistu s písněmi ze slavných drakovských inscenací:

Divadlo Drak – Písničky na doma – YouTube

Kompletní šedesátiletou historii pak shrnuje katalog ke stálé expozici Labyrintu Divadla Drak Příběh Draku 1958 – 2018. Texty připravil Tomáš Jarkovský.

Velikonoce s Drakem: Pohádky ovčí babičky

Co se děje v Draku? Slavíme Velikonoce s hosty!

Divadlo ALFA, Plzeň – Pohádky ovčí babičky

Asi jen málokdo se nikdy nesetkal s „Pohádkami ovčí babičky“, ať už v původní televizní, či později i knižní, podobě. Není divu, vždyť tento cyklus byl vůbec prvním kresleným večerníčkovským seriálem, a zároveň i prvním, jehož vypravěčkou byla nenapodobitelná a okouzlující Jiřina Bohdalová. Vznikl v roce 1966 v režii V. Bedřicha, který spolu s animátory rozhýbal černobílé kresby B. Šišky. Zanedlouho mu tedy bude 50 let! Vysílal se o rok později (tehdy ještě byl Večerníček na programu jen 3x týdně).

Seriál měl 13 dílů (kniha obsahuje 7 z nich). My jsme jich vybrali 5, abychom se dětem (i dříve narozeným) pokusili upomenout na veselé, dojemné, ale i napínavé příběhy beránka a jeho ovečky, na něž si trvale brousí zuby trojice vlků. Samozřejmě marně!

U nás v divadle Vám ovčí babička převypráví pohádky: O chytrém beránkovi, O tom, proč se usmívá měsíček, Jak vlci vykopali sami sobě jámu, Beránek a falešní beránci a O tom velkém vlčím vystřelení. Všechny příběhy vám zahrajeme s přispěním nejrůznějších typů šitých loutek a herců v maskách. A abychom nezapomněli – „Pohádky ovčí babičky“ poprvé uvidíte barevně!

O překrásné Vasilise

Představení  Tanečního divadla Honzy Pokusila inspirované klasickou ruskou pohádkou o odvážné Vasilise, která je nucena jít do služby k Babě Jaze, aby získala zpět oheň pro svou rodinu. Taneční pohádka pro děti již od 4 let.

TaneČní divadlo Honzy Pokusila

Taneční divadlo Honzy Pokusila je společnost scénického tance působící v Hradci Králové od roku 2005. Taneční divadlo v Hradci Králové organizuje celoroční kurzy současného tance, neo-baletních lekcí pro děti a dospělé. Hlavní činností divadla je aktivní vystupování na variabilních scénách českých i zahraničních divadel pro děti i dospělé diváky.

Zakladatelé TDHP jsou Barbora Machová Křováčková a Štěpán Mach, kteří spolu tančili v angažmá ve španělském souboru DA.TE Danza pod vedením mexického choreografa Omara Mezy Frías (Mexico – Španělsko). Jejich taneční styl je ovlivněn technikou choreografů s nimiž v zahraničí působili,konkrétně technikou Omara Mezy, Joa Alegada (USA) a jazzovým cítěním Marty Celie (Kuba-USA), Janem Kodetem (ČR).

V současné době divadlo Honzy Pokusila pracuje na projektech podporovaných městem Hradec Králové a Královéhradeckým krajem.

www.honzapokusil.cz

Budulínek

Budulínek neposlouchá, babička s dědečkem špatně slyší a liška zase slyší až moc…

Žil byl jednou jeden malý chlapec. Jmenoval se Budulínek. Rodiče již bohužel neměl. Zato měl ještě babičku a dědečka! A ti to s Budulínkem neměli ani trochu snadné. Budulínek je totiž vůbec, ale vůbec neposlouchal!

A tak není divu, že se jednoho dne dostal do pěkné šlamastyky, protože i přes varování svých prarodičů, aby nikomu neotvíral, vpustil do domu proradnou lišku. Ta nelenila a Budulínka unesla do své nory. Kdo ví, co by se s malým nezbedou stalo, kdyby dědeček, babička a soused hajný společně nevyrazili na záchrannou výpravu.

Tvůrci studiového představení respektovali dobře známou zápletku klasické české pohádky, nicméně ji originálně rozpracovali o řadu inovujících motivů. Téma poslouchání se v jejich podání netýká pouze neposlušného Budulínka či přecitlivělých ušisek záludné lišky, ale rovněž Budulínkových prarodičů, kteří naopak slyší prachbídně. Proč tomu tak je a k čemu všemu to v Budulínkově dobrodružství vedlo, odhaluje půvabná studiová inscenace, plná humoru, živé muziky a ryze loutkářských lahůdek.

Naivní divadlo Liberec bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. Jeho tvorba je zaměřena především na dětské publikum, od nejmenších diváků od 2 let po žáky ZŠ. NDL hraje na domácí scéně pro školy i pro veřejnost, se svými inscenacemi cestuje po celé České republice i do zahraničí. Kromě řady evropských zemí se představilo také v Číně, Hong-Kongu, na Tchaj-wanu, v USA, v Kanadě, Mexiku, Indii, Izraeli, Koreji či v Pákistánu.

www.naivnidivadlo.cz

Babička, děda a já

Hra o trůn

Když musíš, tak musíš! Odskočte si s Bratry v tricku, kteří hravou formou míří přímo na mísu ožehavého tématu a nejen žonglováním záchodovými prkýnky, papíry a štětkami přibližují nejmenším divákům místo, kam i císař pán chodí sám. Spláchněte starosti na originální vyvoněné rodinné show, ve které jde o… trůn!

Toto v České republice ojedinělé duo počalo společně fungovat v květnu roku 2009. Bratři v tricku předvádí své kousky na nespočtu akcí u nás i ve světě. Jejich specializací je propojování technicky náročného žonglování s pohybem a výrazem. Snaží se co nejméně kopírovat zkostnatělé cirkusové vystoupení a vytváří moderní show. Jejich vystoupení jsou stavěná tak, aby se diváci bavili nejen precizním žonglováním, ale i divadelní stránkou.

A toilet fairy tale with the juggling of toilet seats, toilet paper and toilet brushes. 

www.bratrivtricku.cz

Návštěva včelího domu

Návštěva s Karlem Zubatým, včelařem Divadla Drak, hvězdářem a
učitelem v jedné osobě.

V první jarní den roku 2017 založilo Divadlo Drak na své střeše včelstvo a
zahájilo svoji první mezidruhovou komunikaci.

Výstava “Včelí dům” je transformací výtvarného a divadelního labyrintu do
imaginárního včelího úlu. Stejně jako má včelí úl vytvořený člověkem mnoho
rozličných estetických podob, tak tento divadelní úl expanduje
prostřednictvím  různých médií do řady forem a volných asociací.
V multimediální instalaci se potkávají různé přístupy a druhy umění, socha,
film, zvuk a text.

Zúčastnění umělci: Gerda Johanna Cammaer, Irina Gheorghe a Alina Popa (*The
Bureau of Melodramatic Research*), Anna Hulačová , Matěj Al-Ali, Tomáš
Šenkyřík  a designové studio *Onkubátor* (Ondřej Trnka, Klára Zahrádková
a Petr Láska).

Kurátoři Michal Kindernay a Radoslava Schmelzová.