O bílé lani

Královskému páru se narodila dcerka, dali jí jméno Jitřenka. Byla hodná, hezká a rodičům by mohla dělat jen samou radost, kdyby se však nad ní nevznášela zvláštní hrozba. Do jejích šestnácti let na ní nesmí dopadnout jediný paprsek slunečního světla, jinak…A tak dal král vystavět zámek bez oken a dveří rozhodnut, že Jitřenku před paprsky uchrání. Jenomže beze světla se žít nedá…

Bílá je barva nevinnosti, neposkvrněnosti, čistoty. Z hlediska biologického je však bílá laň jedním z mnoha příkladů albinismu. Albíni jsou v živočišné říši (a ostatně i mezi lidmi) vzácností, ovšem za tuto výlučnost platí vysokou cenu. Jednak je jejich výrazné zbarvení činí samo o sobě bezbrannějšími a ve volné přírodě ohroženějšími, zároveň však jsou časté případy, kde je stádo nebo smečka pro jejich výlučnost odvrhne. Na druhou stranu jim bývají připisovány výjimečné, někdy až mystické vlastnosti. S bílou laní tomu není jinak. Stará myslivecká pověra například praví, že střelec, který uloví bílou laň, do roka zemře.

(Pokračování textu…)

Studio DAMÚZA, KALD DAMU – Sólo Matches

Inscenace inspirovaná světem starých zápalek, H. Ch. Andersenem a sny, které přicházejí a odcházejí. Hřejivá i mrazivá zimní pohádka o tom, že setkání a samota jsou dvě strany téže mince. A také o tom, že uchovat si světlo je záležitostí duše a nezvlhlých zápalek.

studio-DAMUZA-solo-matches-2 studio-DAMUZA-solo-matches-3 studio-DAMUZA-solo-matches-4 studio-DAMUZA-solo-matches-7

Spadla klec! aneb První případ podporučíka Vitáska

O oblibě detektivního žánru v Česku si lze udělat obrázek v knihkupectví či pouhým nahlédnutím do televizního programu – detektivní seriály a filmy nechybí na žádné z hlavních stanic. A tak se i Divadlo ALFA rozhodlo přispět se svou „troškou do mlýna“ a potěšit diváky, detektivním příběhem, který se navíc odehrává v Plzni a sama jeho zápletka je s Plzní úzce spjata… Inscenace chce především zábavnou formou vzdát hold tomuto populárnímu žánru.

Protagonistou hry je jistý major Vitásek – dnes ctihodná legenda plzeňské kriminalistiky. I on ale kdysi – zhruba před 40 lety – začínal, a ty začátky věru nebyly jednoduché. Coby mladý podporučík, tovaryš kriminalistického řemesla, si prožil křest ohněm, když musel řešit velmi zapeklitý případ. A tento případ dnes znovu ožívá na improvizovaných prknech kulturní místnosti Věznice Plzeň – Bory, kde ho jako dárek oblíbené legendě ve svém volném čase a pod vedením osvíceného vychovatele secvičili sami trestanci, shodou okolností ti, kteří s oním případem měli cosi společného. Retro výlet do doby, kdy se po ulicích českých měst proháněly žluté žigulíky s písmeny VB (pro později narozené: Veřejná bezpečnost), kdy hovory v restauracích odposlouchávaly nepovolané uši a na televizních obrazovkách sice tu a tam zjednávali pořádek i profesionálové Bodie a Doyle, ale většinou, bohužel, major Zeman a jeho parta. Právě tehdy se v Plzni stal zločin tak strašlivý, že obrátil život v celé zemi vzhůru nohama, ba dokonce hrozil mít i dalekosáhlé mezinárodní důsledky.  Všichni zkušení kriminalisté z celého kraje se okamžitě vrhají do práce. A tak, když jistému drogistovi vykradou byt, není, kdo by se případu ujal. Nezbývá tedy než povolat agilního pochůzkáře Vitáska, narychlo jej povýšit a hodit ho do vody, aby se sám naučil plavat v moři protichůdných svědectví, matoucích indicií a vratkých důkazů. Ten se ale svého úkolu nebojí. Vždyť je to tak jednoduché! Stačí zajistit místo činu, pořídit důkazy, vyslechnout svědky, prověřit nesrovnalosti,  a pak…SPADLA KLEC! Nebo ne?

Vzhledem k tomu, že jde o detektivku, víme, že „nesmíme ani naznačovat“. Prozradíme jen, že hra nebyla napsána „podle skutečnosti“, jde o čirou fikci, navíc díky zvolené formě divadla na divadle, jde tak trochu i o mystifikaci. Nikoli však o pouhou parodii. Byť hra nepostrádá humor a nadsázku, můžete si první případ podporučíka Vitáska prožít jako každou jinou „kriminálku“, To vše za doprovodu stylové muziky, kterou živě provozuje Daniel Čámský j.h.

spadla_klec

Divadlo Lampion – Prevítovi

Pan Prevít byl prevít. Narodil se jako prevít. A teď, když mu bylo šedesát, byl ještě daleko větší prevít než předtím. Paní Prevítová na tom nebyla o moc lépe. Pan Prevít a paní Prevítová jsou neskutečně odporní. Nejen že páchnou, protože se vůbec nemyjí, ale hlavně se i odporně chovají. Tak dlouho se chodí se džbánkem pro vodu, až se ucho utrhne. A když tomu uchu trošku pomohou tři statečné opičky, pořádně zhořkne na jazyku i lahodný ptačí pudink, tolik oblíbený panem Prevítem a paní Prevítovou. Jen počkejte. Groteska s loutkami, opičkami, kouzelným pestrobarevným ptákem a spoustou zlomyslností.

Divadlo Lampion - Previtovi (4)Divadlo Lampion - Previtovi (2)Divadlo Lampion - Previtovi (1)

Cesta do středu Země (sopouchem Milešovky)

Lákavý svět dinosaurů a obřích plavuní v inscenaci, která kombinuje divadelní prostředky s projekcemi a triky světa filmu. Představení vzdává hold Julesovi Verneovi a Karlu Zemanovi, dvěma mužům, kteří hýřili napínavými a zábavnými příběhy a jsou inspirací pro další a další generace vědců, výtvarných umělců, spisovatelů, proroků a vizionářů nebo filmařů. Anebo divadelníků!

Skupina plzeňských skautů se vydá na výlet na Milešovku, nejvyšší horu Českého středohoří. Poté, co vchod do jeskyně, kterou zkoumají, zasype kamení a hledají cestu ven, dostávají se hloub do středu Země. Postupně poznávají svět prehistorických příšer, který se (jaká náhoda!) vyskytuje i v učebnicích. O dobrodružství rozhodně nebude nouze!

Autor předlohy, který na památku svého otce tvoří dětská představení pod pseudonymem Šimon Olivětín, je autorem několika divadelních her a loutkových představení pro děti (Divadlo ALFA, Naivní divadlo Liberec). Inscenace „Cesta do středu Země“ je dílem týmu Divadla ALFA v čele s režisérem Tomášem Procházkou (spolupracoval úzce se souborem Buchty a loutky) a scénografem Robertem Smolíkem (držitel řady ocenění a vedoucí katedry scénografie KALD DAMU). Oba pracují i pod hlavičkou umělecké skupiny Handa Gote research & development. Hudbu do představení složil vnuk slavného plzeňského rodáka a divadelníka E. F. Buriana Jan Burian ml.

How tempting the world of dinosaurs and giant club mosses is for schoolchildren! And we offer them an opportunity to experience the adventures of a group of children in a production that combines theater with projection and film tricks. It pays tribute to Jules Verne and Karel Zeman (famous Czech film director, holder of many awards, e.g. Price of French Film Critics, Crystal Price of French Film Academy, Price of EXPO 1958).

NEJMENŠÍ ZE SÁMŮ / THE SMALLEST OF THE SAM

Za polárním kruhem, kde vládne zima a chlad, žijí Laponci. Mají svá sobí stáda, o které se starají a když už sobi nemají co jíst, vydávají se s nimi pastevci na cestu za potravou. Jednoho dne na takovou cestu vyráží i nejmenší Sámi. Netuší, co ho čeká, ale bezhlavě se pouští do dobrodružství.

 

Behind the polar circle, where the frosts and coldness reign, there is a land of Lapps. They look after their reindeer herds and, when the animals have nothing to eat any more, the herdsmen join them and set off for a journey seeking food. One day, even the youngest Sami joins the others on the journey. He does not know what’s awaiting him, but he courageously heads on.

 

 

DRAK NA DOMA: O bílé lani

Královskému páru se narodila dcerka, dali jí jméno Jitřenka. Byla hodná, hezká a rodičům by mohla dělat jen samou radost, kdyby se však nad ní nevznášela zvláštní hrozba. Do jejích šestnácti let na ní nesmí dopadnout jediný paprsek slunečního světla, jinak…A tak dal král vystavět zámek bez oken a dveří rozhodnut, že Jitřenku před paprsky uchrání. Jenomže beze světla se žít nedá…

Bílá je barva nevinnosti, neposkvrněnosti, čistoty. Z hlediska biologického je však bílá laň jedním z mnoha příkladů albinismu. Albíni jsou v živočišné říši (a ostatně i mezi lidmi) vzácností, ovšem za tuto výlučnost platí vysokou cenu. Jednak je jejich výrazné zbarvení činí samo o sobě bezbrannějšími a ve volné přírodě ohroženějšími, zároveň však jsou časté případy, kde je stádo nebo smečka pro jejich výlučnost odvrhne. Na druhou stranu jim bývají připisovány výjimečné, někdy až mystické vlastnosti. S bílou laní tomu není jinak. Stará myslivecká pověra například praví, že střelec, který uloví bílou laň, do roka zemře.

Naše lektorky pro vás připravily několik kreativních úkolů, které na inscenaci navazují. Postupně odpovídejte na otázky, malujte a tvoř příběhy.
A protože jsme zvědaví, jak jste si s tím poradil a byla by škoda, aby vaše dílo skončilo schované
před světem v šuplíku, pošlete nám je do Divadla Drak na email nechvatalova@draktheatre.cz. Nejoriginálnější výtvory oceníme a uveřejníme na našich webových stránkách a sociálních sítích.

Pracovní listy ke stažení zde: o_bile_lani_prac_list_1

 

(Pokračování textu…)

Naivní divadlo Liberec – Hvězdný posel

“Po staletí lidé věřili, že Země je pevným středem vesmíru. Věřili, že Slunce, Měsíc a ostatní planety obíhají kolem Země. Nikdo o tom nepochyboval, nikdo nezkoumal, jestli tomu tak skutečně je.”

 

Inscenace o životě slavného vědce, matematika, astronoma, filosofa a fyzika Galilea Galileiho je inspirována stejnojmennou knihou uznávaného autora a ilustrátora originálních dětských knih, Petra Síse.

 

Ten příběh se odehrál strašně dávno. Tak dávno, že tou dobou ještě obíhalo Slunce kolem Země a ne naopak. Nebo si to alespoň většina lidí myslela. A v té pradávné době – před téměř pěti sty lety – se jednoho dne narodil v italském městě Pise chlapec. V jeho očích svítily jasné hvězdy. Dostal jméno Galileo. Nejraději ze všeho pozoroval nebe. Byl velmi zvědavý a zvídavý. Každé tajemství pro něj bylo výzvou. Co když je to všechno úplně jinak?

 

Loutkovou inscenaci pro děti i dospělé o hledání pravdy, lásce ke hvězdám, zvědavosti a vynalézavosti, připravil tým mladé talentované režisérky Anny Klimešové, která s Naivním divadlem spolupracuje poprvé.

Nákupní košík
Košík je prázdný!
Pokračovat v nákupu