Prostor jako téma, prostředek i partner – Gaudeamus Theatrum 2024
Divadlo Drak pořádá v rámci Mezinárodního setkání studentů vysokých uměleckých škol Gaudeamus Theatrum v pořadí již čtvrtou veřejnou konferenci. Letošní setkání je věnováno site-specific tvorbě a s ní souvisí i téma samotné konference, kterým je význam prostoru pro současnou divadelní tvorbu. Budeme se tak moci společně zamyslet a na řadě pozoruhodných příkladů z praxe si ukázat, jakým způsobem se proměňuje uvažování o úloze prostoru, či jakých podob a významů může prostor v současné tvorbě nabývat. Je pouze neopominutelnou okolností a podmínkou tvorby, jedním z inscenačních prostředků, možným tématem, nebo se dokonce může stát aktivním tvůrčím parterem? A co si počít s pojmy jako imerzivní či site-specific? Co přesně znamenají nebo mohou znamenat?
Program:
9.30 Prezentace, úvodní slovo
9.45 – 11.15 I. blok (prezentace hostů, moderovaná diskuse)
11.15 – 11.30 Pauza
11.30 – 13.00 II. blok (prezentace hostů, moderovaná diskuse)
Moderuje: Tomáš Jarkovský
Účast na konferenci je zdarma. Z důvodu omezené kapacity se prosím registrujte nejpozději do 6. března 2024.
I. blok – Proměny divadelního prostoru
Hosté:
Lucia Škandíková
Jan Mocek
Anna Chrtková
Lucia Škandíková: Hledání vztahu rámu a scénografického prostoru
Čemu jsem v divadle ochotna věřit? To, na co se v divadle dívám, akceptuji jako předem zinscenované a přistupuji tím na hru, u níž předpokládám, že budu manipulovaná. Ze sémiotického hlediska, vše, co se nachází na jevišti, je znakem a komponentem iluzivního prostoru. Jako divák vím, že se jedná o fikční analogii světa. Skutečností a fikcí se většinou teoretikové zabývají odděleně. Já se ve své práci zaměřuji na hranici, která tyto pojmy přemosťuje. Zajímá mě vizuální organizace prostoru, která pojmenovává, kde začíná a kde končí divadelní obraz, který v divácké percepci vnímáme jako znak, a co ho odděluje od prostoru skutečné reality pozorovatele. Je možné vnímat tyto odlišné reality jako homogenní celek? Zaměřuji se konkrétně na hledání vztahu rámu a scénografického prostoru.
Lucia Škandíková absolvovala obor kostým a maska na DAMU u prof. Jany Zbořilové. Půl roku pobývala na studijní stáži na Institut del Teatre v Barceloně. Věnuje se divadelní a filmové scénografii a kostýmu, v autorské tvorbě se zaměřuje na dokumentární divadlo a instalace. Spolupracuje s režiséry a režisérkami Danielou Špinar, Viliamem Dočolomanským, Radimem Vizvárym, Jiřím Havelkou, Veronikou Riedlbauchovou, Slávou Daubnerovou, Petrem Boháčem, Miřenkou Čechovou ad. Jako scénografka realizovala řadu představení jak v České republice, tak v Evropě (Slovinsko, Estonsko, Slovensko).
Jan Mocek: Virtuální města
Říká se, že zatímco pohyblivý obraz definoval dvacáté století, tak videohry budou dominovat století jednadvacátemu. Do jaké doby patří divadlo? Divadelní režisér Jan Mocek se ve svém příspěvku zaměří na možnosti propojování digitálních světů s offline realitou divadla a na konkrétním příkladu performance Virtual Ritual, kterou vytvořil v roce 2019 v divadle Archa, se pokusí vysvětlit v čem mohou být videohry pro divadlo inspirativní.
Projekty Jana Mocka se pohybují na hranici divadla a vizuálního umění. Ve svých performancích kombinuje prvky popkultury, politiky a dokumentu a zaměřuje se v nich na současná témata. Fatherland (2018), Virtual Ritual (2019), I am the problem (2020), Present: Perfect (2021), Krajina s bažantem, zajícem a srnkou (2022), Happy Hour (2023) jsou jeho poslední performance, které se objevily jak na tuzemských, tak na zahraničních scénách a festivalech např.: Komuna Warszawa, Submerge Digital Arts Festival, 4+4 dny v pohybu, Fast Forward Dresden, Divadelná Nitra ad.. Své projekty uvádí spolu s Táňou Švehlovou v rámci vlastní produkční platformy SixHouses. Je členem platformy In-Situ.
Anna Chrtková: Kurátorská praxe Y Events jako kompozice dočasných vztahových struktur
Y Events je řada jednorázových událostí zaměřujících se na současné performativní umění, na propojení lokální a mezinárodní scény, prolínání žánrů a hledání nových narativů, organizačních struktur a tematických rámců. Y Events vytváří sdílený časoprostor, který hledá styčné body mezi vystavováním, hraním či performováním, na jehož chodu se podílí participující umělkyně a umělci, teoretici či umělecké kolektivy, stejně tak jako příchozí návštěvnictvo. Příspěvek představuje praxi Y Events jako neoodělitelnou od provozu, prostor a podpůrných struktur Divadla X10, díky kterým může být na kurátorství nahlíženo jako na procesuální umělecký výzkum možností blackboxových a whitecubových praxí prezentace umění.
Anna Chrtková je scénografka a kurátorka zabývající se průniky performativního a vizuálního umění, aktuálně působící jako doktorandka na KALD DAMU. V roce 2019 absolvovala magisterské studium v Ateliéru scénografie na brněnské JAMU a v roce 2020 bakalářské studium Teorie interaktivních médií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě spolupracuje s pražským Divadlem X10, kde spolu s Petrem Dlouhým stojí za experimentální dramaturgickou řadou Y Events. Jako scénografka spolupracuje s českými studiovými scénami (HaDivadlo, Divadlo Husa na provázku, Divadlo Na Cucky, Studio Alta, atp.). Za projekt Praha není Česko obdržela společně s kolektivem Intelektrurálně cenu za imaginaci na Pražském Quadriennale 2019.
II. blok – Fenomén site-specific
Hosté:
Tomáš Žižka
Martina Schlegelová
Matyáš Dlab
Tomáš Žižka: Recyklace projektů mamapapa site specific
V retrospektivní zkratce zahrnující nedávnou minulost dostáváme možnost nahlédnout analýzu metodiky tak, jak se vytvářela v praxi po listopadové revoluci až do současnosti, kdy se v jednotlivých projektech ověřovaly různé umělecké přístupy k místu a jsou představeny chronologicky v historickém kontextu divadelní a výtvarné tvorby. Ideální site specific projekt je vždy koncipován s vědomím rámce a širšího kontextu, pracuje s dynamickou strukturou interakcí k místu, ale také ke společnosti a jejím podmínkám.
Tomáš Žižka je scénograf, hudebník, performer, pedagog kabinetu scénografie KALD DAMU v Praze, režisér, iniciátor a realizátor projektů site specific, lektor seminářů pro amatérské divadelníky, člen porot. Po ukončení studia řezbářství na ŠUPS v Bratislavě a absolutoriu na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze se věnuje většinou týmové divadelní tvorbě nebo pedagogické činnosti. Působí jako hostující pedagog na Akademii výtvarných umění v Beogradu a lektoruje na HKU v Utrechtu. Podílel se na řadě workshopů a symposií v netradičních prostorech a souvislostech. Současně s tvorbou do netradičních prostředí a situací se věnuje filmové, dokumentační a audiovizuální tvorbě. Je spoluzakladatelem občanského sdružení mamapapa s Martinem Janíčkem a dalšími.
Martina Schlegelová: Jižní svéráz – nové bienále openair, site-specific a imerzivního divadla
České Budějovice loni zvítězily v soutěži o titul Evropské hlavní město kultury 2028. Jedním z vlajkových projektů v jejich přihlášce je nový mezinárodní divadelní festival Jižní svéráz, který se bude konat každý sudý rok v Českých Budějovicích a okolí. Naváže na tradici openair, site-specific a imerzivního divadla, která v Jižních Čechách započala již v polovině minulého století. Příspěvek představí nultou edici tohoto „zážitkového“ festivalu, která proběhne letos, i budoucí plány. Pokusí se stručně odpovědět i na otázku udržitelnosti takové akce.
Martina Schlegelová vystudovala dramaturgii a režii činoherního divadla na pražské DAMU. Už od studií se zajímala o současnou dramatiku a nezávislou divadelní scénu, až v roce 2006 zakotvila jako umělecká šéfka v nezávislém pražském Divadle LETÍ, kde působila až do srpna 2023. Vyzkoušela si i práci v městských divadlech, např. v Klicperově divadle v Hradci Králové, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, v brněnském HaDivadle, Divadle J. K. Tyla v Plzni či Divadle F.X. Šaldy v Liberci. Jedenáct let působila jako pedagog na katedře Teorie a kritiky na DAMU, kde také složila doktorskou zkoušku. Příležitostně překládá z angličtiny a němčiny, zejména současnou dramatiku. Od roku 2013 se věnuje i rozhlasové režii, čtyři roky pracovala jako kmenová režisérka Českého rozhlasu. Ve funkci umělecké šéfky činohry Jihočeského divadla působila od února 2018 do prosince 2023. Od 1. ledna 2024 byla jmenována ředitelkou Jihočeského divadla.
Matyáš Dlab: Composite-specific – vybrané tvůrčí přístupy kolektivu D’epog
Umělecký kolektiv D’epog se věnuje intermediální tvorbě, která vychází z praxe performing arts. Dlouhodobě působí bez stálé scény a své projekty realizuje zpravidla v nedivadelních prostorech. Příspěvek Matyáše Dlaba představí vybrané tvůrčí přístupy kolektivu D’epog, které byly v minulosti uplatněny ve vztahu ke konkrétním prostorům a prostředím. Přiblíží různorodé strategie, jakými byly využity jak architektonické, estetické a fyzikální kvality prostor, tak praxe a paměť jejich běžného využívání. Vybrané příklady zahrnou inscenační projekty, jednorázové performance a akce v galerijním či kino-prostředí.
Matyáš Dlab studoval Teorie a dějiny dramatických umění na Univerzitě Palackého v Olomouci a divadelní dramaturgii a Činoherní režii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Od roku 2014 je členem uměleckého kolektivu D’epog. Od roku 2019 působí jako umělecký ředitel platformy Terén, scény Centra experimentálního divadla.
