NIE – We come from Far, Far Away / Přicházíme z daleka

Uvnitř velkého stanu je ještě jeden menší stan a v něm sedí chlapec. Má za sebou dlouhou cestu. Většinu času cestoval sám. Ukáže vám, co si vzal s sebou, poví vám, proč se na cestu vydal, a popíše, kudy putoval. Nemůže ale říct, jak jeho příběh skončí…

We Come from Far, Far Away je inscenace, která vychází z příběhů uprchlíků. Vznikla ve spolupráci s uprchlickým centrem v Askeru, zajišťujícím přijímání mladých běženců ve věku 13-18 let, kteří přicestovali sami, aby v Norsku požádali o azyl. Diváci usazení v jurtě sledují mladíky Omara a Rezana na jejich cestě ze syrského Aleppa až na Hlavní nádraží v Oslu. Rozdíl mezi hledištěm a jevištěm se stírá, hraje se i přímo mezi diváky.

Materiál, na jehož podkladu tvůrci z NIE tuto inscenaci vystavěli, má dokumentární charakter a soubor jej získal  prostřednictvím rozhovorů a workshopů, které pro mladé uprchlíky pořádal. Osudy těchto uprchlíků jsou jen těžko představitelné, oni sami jsou však, jako většina mladých lidí, plní energie, života a naděje na lepší budoucnost.

V inscenaci We Come from Far, Far Away vypráví NIE jeden z těchto příběhů prostým a zároveň podmanivým způsobem za použití živé hudby, vyprávění i stínového divadla. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru mongolské jurty.

„Měl jsem stan, koupil jsem ho v Řecku v supermarketu. Visela tam cedule, ze které jsem dokázal vyluštit jenom cenu – 100 €, ta byla přeškrtnutá a červeně přepsaná na 40 €! Sleva! Připravil  jsem si peníze a postavil se do fronty. Snažil jsem se vypadat normálně. Když jsem se dostal na řadu, z kapsy jsem vyndal 40 €, dal jsem je tomu pánovi, ten je strčil do pokladny a něco mi řekl. Nerozuměl jsem. A pak na mě začal křičet, křičel čím dál víc. Vytáhl jsem telefon a začal jsem ho natáčet…“

Po každém představení následuje krátká diskuse.

Představení vzniklo za podpory norského Ministerstva kultury a norského Ministerstva zahraničí.