JAK SI HRAJÍ TATÍNKOVÉ

Jistě se vám mnohokrát stalo, že vaše dítě, vnuk nebo vnučka toužili po vyprávění. A jistě také znáte pocit, kdy jste tím přáním byli zaskočeni a nevěřili, že toho budete schopni jen tak, z hlavy. A sáhli raději po knížce a cosi dítěti přečetli. Jenže schopnost vyprávění je dána každému, jde o to najít pro to odvahu. Když překonáte obavu z neúspěchu, slova vám sama přijdou na jazyk. Nejvíc se povídání vyhýbají tatínkové, kteří přece jen mají na dítě o trochu míň času než maminky. Přitom si všichni přejeme být dokonalými a dobrými rodiči. Někdy stačí málo. Jednou z věcí je kdekoli a kdykoli, když o to dítě požádá, vyprávět či něco zahrát . Nejlepší je začít v prostředí, které důvěrně známe a máme tak pevnou půdu pod nohama. Tak jako v naší inscenaci pět tatínků v kutilské dílně, kde se jindy vrtá, šroubuje, svařuje,slepuje,nýtuje… Jednoho dne do dílny přinesou v krabici panenku. Má problém. Neprozradím vám jaký, abyste nepřišli o překvapení. Tatínkové nezačnou panenku šroubovat, otevírat a montovat, ale začnou si s ní hrát ! Právě teď se jim chce zakusit slast z vyprávění a hraní si. Postupně stvoří pohádku . Co na tom, že jde o notoricky známou Sněhurku, oni si totiž tatínkové jinou nepamatovali, ta Sněhurka jim z jejich dětství nějak utkvěla v paměti . Samozřejmě vypráví a hrají Sněhurku pomocí všeho, co v takové dobře zařízené kutilské dílně lze najít. Dokonce do pohádky zapojí i draka, který přispěje k Sněhurčinu vysvobození. A jaký to bude drak? A jací budou trpaslíci? A zlá královna? Vše bude takové tatínkovské, jak umí vymyslet jen tatínci v inscenaci JAK SI HRAJÍ TATÍNKOVÉ. A samozřejmě, když pohádku vypráví pět otců, kteří takovou činnost zažívají poprvé, neobejde se to bez legrace. Prostě tátové vyprávějí pohádku…