Prázdninový rezidenční pobyt studentek KALD DAMU v Draku

O projektu:

Mara

Inscenace o smrti hraná deseti kilogramy hlíny a jednou herečkou.
Mara jako průvodkyně, Mara jako matka. Mara, smrt, vždy připravena přijmout kohokoliv k sobě. Co ze země povstalo, to se do země vrátí. Zachovává koloběh světa – tvoří i ničí, dává i bere. Mara je na začátku i na konci. Mara.

Inscenační tým:

Zuzana Suchá – studentka oboru režie a dramaturgie

„Téma smrti ve vztahu k dětem mě zajímá, protože vnímám jak těžké je toto téma komunikovat (nejen k dětem). Myslím si, že jako společnost jen těžko hledáme prostředky, jak o tomto tématu hovořit a jak se s ním i v dospělosti vyrovnat, stále je i já sama vnímám jako jisté tabu. Proto mě také nyní zajímá zkoumat vnímání smrti v jiných kulturách, neboť v mnoha je smrt vnímána naprosto odlišně – jako součást života, přechod mezi fázemi existence, nebo téměř jako ‘brána’ za dalším dobrodružstvím; je vnímána s větším pochopením a přijetím. Tento vztah ke smrti mě fascinuje, protože z mého pohledu musí nutně ovlivňovat i vztah k životu.

Momentálně mě také zajímá prozkoumávání nelineárních forem vyprávění a hledání možností, jak tento způsob vyprávění využít v divadle. Proto mě například inspiruje vnímání času, jako něčeho, co existuje v jednu a tu samou chvíli, jako jej vnímají Aboridžinci, nebo japonské vnímání času, jako propojení času a prostoru.”

Bea Stevens – studentka oboru herectví

„Kromě herectví se věnuji také práci s dětmi (doučování, hlídání) a dětská představivost a přirozenost mě (i v rámci herectví) nesmírně inspiruje. Tyto ,dětské’ kvality nás přivedly také k možná lehce tabuizovanému tématu smrti. Smrt je totiž nedílnou a přirozenou součástí našich životů a myslím si, že pohlížet na ni skrz optiku zvědavosti a fantazie nabízí krásné možnosti jak se s ní vyrovnat a možná i trochu ,spřátelit’. Tento pohled je určitě podpořen obdobím, které jsem strávila v Austrálii a měla tak možnost pohlédnout na vnímání smrti a časoprostoru za ní např. v rámci Aboridžinského Dreamtime. Střet pohledů domorodých kmenů a západních civilizací mě fascinuje a jejich fúze se mi zdá nesmírně plodná. No a estetika přírody mi k tomu všemu zkrátka dokonale pasuje (nemluvě o tom, že miluju dřevo – na omak, jeho zvuk, zkrátka vše co obnáší).”

foto: Ondřej Littera