Švédská spisovatelka Bea Uusma na návštěvě v Draku

foto: Ondřej Littera

První z debat proběhla pro žáky 4. a 5. tříd základních škol z Hradce Králové. Druhá pak po večerní repríze pro veřejnost, o které si můžete přečíst více v glose Petra Marečka.

“Dvojnásobný zážitek poskytlo v pondělí hradecké Divadlo Drak: uvedlo v repríze únorovou inscenaci režiséra Filipa Homoly a scénografa Roberta Smolíka Expedice: Má láska! a hned po ní besedu s autorkou ceněné předlohy Expedice: Můj milostný příběh, jíž je švédská autorka, výtvarnice a lékařka Bea Uusma. Její vášeň pro všechna tajemství polární expedice inženýra Salomona Augusta Andréeho ve vodíkovém balonu Orel v roce 1897 byla až nakažlivá. Ač ve Švédsku mají havárii bezmála za národní tragédii, odzbrojující naivita počínání, nepřipravenost a osudové omyly tří kancelářských snílků připomíná spíše české Cimrmanovo Dobytí severního pólu.
Příběh Andréeho, Knuta Fraenkela a Nilse Strindberga je tak mnohem víc než jen oslavou objevitelské zaťatosti či bažení po královském přijetí vítězů.
V tom je i úskalí jinak pozoruhodné hodinové inscenace, neboť z celé události chce obsáhnout co nejvíc, od nápadu a přírodních úkazů přes let s holuby a řezavý útok ledního medvěda až po soukromý milostný příběh nejmladšího nešťastníka. Nejde však o sevřené divadelní drama, spíše o jevištní vyprávění, které tu a tam na ztemnělé scéně plné starých kufrů a klecí ilustruje drobná akce, masky, model balonu a velmi střídmě loutky. Herci Barbara Jarkovská Humel, představitelka autorky i Strindbergovy snoubenky Anny, a páni v oblecích Šimon Dohnálek, Luděk Smadiš a Milan Žďárský chronologicky odvyprávějí celou story se všemi paradoxy, dramaty i zákrutami. Nechávají na divákovi, aby si vlastní obraz Expedice složil či vyložil sám. Slova podpírá znamenitá jazzem i větrem od Špicberk prodchnutá muzika režisérovy skupiny Kora et le Mechanix.
Nejněžnější a nejpoetičtější loutkářský trik si tvůrci nechali do finále, příznačně pro příchod neodvratné smrti. Bůh existuje! V detailu.”