Kabaret Drak

Naše divadlo se blíží k významnému milníku své existence, neboť v roce 2018 oslaví 60. výročí založení. Za tu dobu má na kontě mnoho legendárních inscenací, dosáhlo světového věhlasu a působila v něm celá řada mimořádných osobností. Tyto skutečnosti nás inspirovaly k vytvoření cyklu komponovaných vzpomínkových večerů, který jsme nazvali Fenomén Drak a který vyvrcholí oslavami během 22. ročníku festivalu Divadlo evropských regionů. Po čtyřech komorních setkáních v klubu Divadla Drak, která byla postupně věnována Libuši Bogostové, tématu sametové revoluce a jejího průběhu v královéhradeckých divadlech, působení režiséra Jana Borny na přelomu osmdesátých a devadesátých let a naposledy čerstvému držiteli ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla Jiřímu Vyšohlídovi, tentokrát připravujeme pro festival mimořádné vydání. Otevřeme plechová vrata našeho Labyrintu a pozveme všechny naše příznivce i náhodné kolemjdoucí k příjemnému posezení pod otevřeným nebem, během kterého zazní průřez historií písňové tvorby v Divadle Drak. Můžete se těšit na písně ještě docela čerstvé i letité, nezapomenutelné i pozapomenuté, na ukázky videozáznamů legendárních inscenací i letmý průlet naším fotoarchivem.

Účinkuje: Soubor Divadla Drak a jeho přátelé.

Červená Karkulka / Червона шапочка

Byla jednou jedna holčička, která nosila na hlavě červený čepeček, a proto jí nikdo neřekl jinak než Červená Karkulka. Ta si jednoho dne doma do velké nůše sbalila všechno, co se do ní jen vešlo. Oblečení, něco na zub, pár drobností na památku a svůj vlastní příběh. Pak už se vydala na dalekou cestu do úplně cizího lesa.

Česko-ukrajinská inscenace klasické pohádky, která je dobře známá dětem i dospělým v obou zemích. Hrají ji dva herci. Marina žije v Kyjevě, Petr v Divci. Teď se sešli v Hradci (což není ani trochu na půl cesty), aby společně vyprávěli stejný příběh. Jenže Marina mluví ukrajinsky a Petr česky. A každý z nich zná ten příběh trochu jinak. Zdá se, že aby se dobrali šťastného konce, nezbyde jim, než se nějak domluvit.

Napsali o nás:

„Zpracování známé pohádky perfektně ukazuje, jak jednoduché vlastně je, abychom se mezi sebou domluvili, kolik toho máme společného, a vlastně ani ty rozdíly nejsou nepřekonatelné. Je až dojemné pozorovat, jak děti s cizím jazykem vůbec nemají problém, hercům napovídají a celou pohádku bedlivě sledují od začátku do konce.

Červená Karkulka je perfektním případem, jak kultura a divadlo může propojovat.“

Veronika Švecová, loutkaronline.cz, 1.7.2022

Studio DAMÚZA – Batosnění

Pohádková ukolébavka inspirovaná knihou Petry Kubáčkové *O andělovi, noční můře, statečném medvídkovi, hodném slonovi, opici a divoké huse* a nespícím Toníčkem. Toto představení, lehoučké jako pírko, navazuje na evropský trend tvorby pro děti od nula do tří let nazývaný Theatre for very young (tzv. divadlo pro nejmladší). V současnosti se tomuto trendu v zahraničí programově věnuje mnoho divadel, tvůrců a tvůrkyň a my jej teď poprvé přinášíme i do České republiky.

Představení nabízí dětem první kontakt s divadlem – je interaktivní, respektuje jejich potřeby a citlivě je uvádí do světa zvuků, hlasů, pohybů, dotyků, loutek. Už od 10 měsíců si totiž miminka začínají pamatovat věci kolem sebe a svět, který bezprostředně nevidí, pro ně už začíná existovat.

Expedice: Má láska!

Bílý ostrov září. Ztracený uprostřed ledového oceánu vydává světlo, přestože to nikdo nevidí. Právě teď, když sedím ve Stockholmu a píšu tyto řádky, obklopuje Bílý ostrov záře. Nikdo to nevidí. Ale ostrov září dál.

Inscenace vychází z knihy Expedice: Můj milostný příběh švédské autorky Bey Uusmy. Vydává se po stopách tříčlenné pionýrské expedice inženýra Andréého z roku 1897, která se neúspěšně pokusila dobýt severní pól s pomocí horkovzdušného balónu. Tento dobrodružný příběh se dočkal řady zpracování včetně toho filmového ve snímku Let Orla, který byl nominovaný na Oscara. Na českých jevištích se však objevuje vůbec poprvé. Skrývá v sobě romantického ducha objevování a objevitelství, tragiku lidských osudů, které se předčasně završily kdesi v polární pustině, nenaplněnou osudovou lásku i řadu úsměvných, groteskních momentů souvisejících se samotným záměrem expedice. Vždyť koho by napadlo chtít dosáhnout severního pólu zrovna v balonu?

Tvůrcům inscenace, hostujícímu režiséru Filipu Homolovi a scénografu Robertu Smolíkovi, se tragikomická povaha příběhu stala inspirací pro vznik konceptu založeného na výrazné vizualitě kombinující prvky klauniády s obrazivostí loutkového a objektového divadla, který společně s dominantní hudební kompozicí slibuje sugestivní divadelní zážitek.

Napsali o nás:

„Režijně nápaditá a koncepčně přesná, vtipná a svými výtvarnými nápady nebývale zábavná inscenace Expedice: Má láska hostujícího režiséra Filipa Homoly a scénografa Roberta Smolíka je doplněna všudypřítomnou atmosférickou hudbou Kora et le Mechanix a vyznačuje se velmi vyrovnanými hereckými výkony.“  Veronika Bednářová, reflex.cz, 16. března 2022

“Citlivost je definujícím prvkem zachycující esenci inscenace. (…) Kromě precizně utvářené atmosféry se stejně citlivě zachází i s loutkovým ansámblem. Dominantou jsou primárně dřevěné loutky a objekty, přičemž každá proprieta funguje jako čitelný, zástupný symbol – ať už jde o mileneckou dvojici, několik verzí horkovzdušného balonu, tři hlavní hrdiny nebo třeba i polárního medvěda.  Královehradecká inscenace Expedice: Moje láska kromě toho, že senzitivním způsobem oživila vzpomínku na tuto událost, tak ji obohatila o půvabný obraz toho, jak opojnou moc umí mít láska, za níž jsou lidé ochotni nejen jít světa kraj, ale položit vlastní život.” Veronika Holečková,17. ledna 2023, divadelni-noviny.cz

Studio DAMÚZA – Kreativní dílny scénografky Zuzany Vítkové

Celý den bude co dělat. Vyrobit si můžete loutku nebo zvířecí notýsek, ale také originální hudební nástroje. Přijďte a uvidíte, co se zrovna můžete naučit!

O bílé lani

Královskému páru se narodila dcerka, dali jí jméno Jitřenka. Byla hodná, hezká a rodičům by mohla dělat jen samou radost, kdyby se však nad ní nevznášela zvláštní hrozba. Do jejích šestnácti let na ní nesmí dopadnout jediný paprsek slunečního světla, jinak…A tak dal král vystavět zámek bez oken a dveří rozhodnut, že Jitřenku před paprsky uchrání. Jenomže beze světla se žít nedá… Bílá je barva nevinnosti, neposkvrněnosti, čistoty.

Z hlediska biologického je však bílá laň jedním z mnoha příkladů albinismu. Albíni jsou v živočišné říši (a ostatně i mezi lidmi) vzácností, ovšem za tuto výlučnost platí vysokou cenu. Jednak je jejich výrazné zbarvení činí samo o sobě bezbrannějšími a ve volné přírodě ohroženějšími, zároveň však jsou časté případy, kde je stádo nebo smečka pro jejich výlučnost odvrhne. Na druhou stranu jim bývají připisovány výjimečné, někdy až mystické vlastnosti. S bílou laní tomu není jinak. Stará myslivecká pověra například praví, že střelec, který uloví bílou laň, do roka zemře.

(Pokračování textu…)

HVĚZDNÉ VÁLKY A HVĚZDNÝ MÍR

Komponovaný autorský pořad spisovatelky a dramatičky Daniely Fischerové vážně i nevážně o astrologii i astronomii v prostorách starého planetária hvězdárny v Hradci Králové. Přesun z místa na místo organizován od Divadla Drak (není to teleport).

Po čtyřiceti letech zkušenosti s astrologií vás spisovatelka Daniela Fischerová zkusí uvést do této rozkošné pavědy. Zčásti to bude brát vážně – protože to si vesmír zaslouží – a zčásti si z vás, ze sebe i z celé astrologie bude dělat legraci.

A do třetice všeho…

Po výletech mezi indiány či do cirkusového zvěřince se Divadlo Drak obrací zpět k lidové klasice. Z inscenace A do třetice všeho… se dozvíte, že bez práce nejsou svatební koláče, že kdo přespříliš rozmazluje svoje děti, ten riskuje, že jimi bude sněden, a že krást se opravdu, ale opravdu nevyplácí. Moudrost a půvab klasických pohádek se tu navíc snoubí s magií loutkového divadla, romantikou starých hracích skříní a nenahraditelnou energií živé hudby.

Inscenace A do třetice všeho… je určena nejmenším divákům a vychází z klasických pohádek, jak je zaznamenali Karel Jaromír Erben, Božena Němcová a další. Inspiruje se slavnou tradicí lidového loutkového a jarmarečního divadla či fenoménem kramářské písně a hledá pro ně nové, současné výrazové prostředky. Trojici příběhů, ve kterých magická trojka hraje trojnásobnou roli, tak budeme vyprávět podobně, jak to lidoví loutkáři dělají už po staletí. A přece jinak…

Blátem po hlavě

V hospodě U Bryndáčků se za parného odpoledne, zrovna na syrečkové pondělí, sejde několik vesničanů, mrtvý kůň a sudičky, aby si společně či každý zvlášť lili na hlavu pivo. Hlad zahánějí syrečky a buřty, před horkem se schovávají do lednice, ale hlavně se snaží neztrácet hlavu. Což není zrovna snadné.

Unikátní loutková inscenace pro dospělé publikum kombinuje tradici české loutkářské profese s absurdním humorem. Pomocí prostředků klasického jarmarečního divadla zachycuje groteskní rozměr dnešní reality.  Inscenace hry Richarda Balouse vzniká v koprodukci s pražským prostorem La Fabrika. Ve spolupráci s režisérem Jiřím Havelkou  a scénografem Markem Zákosteleckým se na ní podílí kolektiv Divadla Drak v čele s  Václavem Poulem a Janem Popelou.

Slož si

Který zvuk na který položit, aby to vonělo? Co a po kom komu říct? Jak vysoká je odměna pro toho, kdo se hluboce zaposlouchá? Který z klíčů otvírá tajemnou kostku? A co (kdo) je v ní? Slož si je inscenace určená nejmenším dětem, která se vydává po stopách velké záhady jménem hudba. Co to vlastně hudba je? A jak vzniká? Proč některé zvuky jednou vnímáme jen jako ruch nebo šum, zatímco jindy se zničehonic začnou stávat hudbou? Vydejte se s námi na dobrodružnou cestu od prvního nádechu po první koncert. Na cestu, na jejímž začátku není nic než zmatek, zatímco na konci čeká společná skladba, živý koncert, divadelní obraz hudby.

Napsali o nás:

„Čtyři performerky prozkoumávají žluté krychle vybavené audiotechnikou a pozvolna vtahují do hry publikum. Děti mohou hádat zvuky. (…) Fascinovaně sleduji gejzíry dětské imaginace napěchované do scénáře. Čtveřice performerek přeskupuje krychle do všech myslitelných tvarů, přitom na ně bubnuje, klape víky. Nuda se zakazuje. I vlastní tělo poslouží jako hudební nástroj, když na to přijde.” Veronika Boušová, divadelni-noviny.cz, 27.06.2022