Monology věcí / výstava

Už vás někdy napadlo jaké by to bylo, kdyby měly věci kolem nás duši? O čem by přemýšlely? (Pokračování textu…)

A neříkej to ve škole…/ vernisáž výstavy

A neříkej to ve škole…

…je věta, kterou jsme, my narození v letech normalizace, v různých obměnách slýchali od svých rodičů v celku pravidelně. Domov a rodina byl pro nás místem, kde jsme svobodně vyjadřovali své pocity, názory a pochybnosti, nebáli jsme se být sami sebou, kde jsme mohli nahlas nesouhlasit se způsobem života i společenskými poměry. Mimo ochranné zdi našich domovů jsme byli vpasování mezi mantinely společenské konformity ve jménu pochybné ideologie, podporované dezinformacemi a vzbuzováním strachu.
Mnohdy již nešlo o přímé ohrožení života jako v poválečných padesátých letech, ale přesto byla omezována naše občanská a lidská práva. Na naše rodiče byl vyvíjen tlak i přes nás děti. Mnozí z nás nesměli svobodně studovat nebo cestovat, nesměli jsme beztrestně číst západní zahraniční tisk a poslouchat cizí rozhlasové stanice. Knihy zakázaných autorů a desky se zahraniční muzikou i západní oblečení jsme byli nucení shánět pokoutně. Nemohli jsme svobodně demonstrovat proti totalitnímu režimu, neexistoval svobodný tisk, který by přinášel objektivní informace, nesměli jsme svobodně využít své demokratické právo nejít k volbám…

Važme si všech, kteří dokáží hranice své konformity překročit, překonat svůj strach a vystoupit z bezpečí svého domova do mnohdy nelehkého světa za zdí. Važme si svých občanských i lidských práv a pečujme o ně.

Děkujeme své rodině i všem blízkým přátelům a jejich rodinám za zapůjčení osobních příběhů i dobových artefaktů.

Pro pedagogy jsme připravili manuál v elektronické podobě, který obsahuje dobové informace a odkazy pro aktivní vyhledávání spolu s modelovými situacemi vztahujícími se k výstavě.

A neříkej to ve škole…

A neříkej to ve škole…

…je věta, kterou jsme, my narození v letech normalizace, v různých obměnách slýchali od svých rodičů v celku pravidelně. Domov a rodina byl pro nás místem, kde jsme svobodně vyjadřovali své pocity, názory a pochybnosti, nebáli jsme se být sami sebou, kde jsme mohli nahlas nesouhlasit se způsobem života i společenskými poměry. Mimo ochranné zdi našich domovů jsme byli vpasování mezi mantinely společenské konformity ve jménu pochybné ideologie, podporované dezinformacemi a vzbuzováním strachu.
Mnohdy již nešlo o přímé ohrožení života jako v poválečných padesátých letech, ale přesto byla omezována naše občanská a lidská práva. Na naše rodiče byl vyvíjen tlak i přes nás děti. Mnozí z nás nesměli svobodně studovat nebo cestovat, nesměli jsme beztrestně číst západní zahraniční tisk a poslouchat cizí rozhlasové stanice. Knihy zakázaných autorů a desky se zahraniční muzikou i západní oblečení jsme byli nucení shánět pokoutně. Nemohli jsme svobodně demonstrovat proti totalitnímu režimu, neexistoval svobodný tisk, který by přinášel objektivní informace, nesměli jsme svobodně využít své demokratické právo nejít k volbám…

Važme si všech, kteří dokáží hranice své konformity překročit, překonat svůj strach a vystoupit z bezpečí svého domova do mnohdy nelehkého světa za zdí. Važme si svých občanských i lidských práv a pečujme o ně.

 

Pozvánka na výstavu:

 

Chcete vědět s čím si hráli vaši rodiče nebo prarodiče? Zkuste naše retro vystřihovánky. Je libo panenku, panáčka nebo zcela nový model oblíbené Škody 100!

Oblékni si svou panenku: 01_panenka

Oblékni si svého panáčka: 02_panáček

Vystřihni si a slep nejnovější model Škody 100: 03_škodovka

 

 

Petr Nikl – Švábí arabesky

Performance, při které vytvoří vystavený obraz pomocí jednoho pastevce a barevných pigmentů hejno robotických švábů.

Pastevectví: Petr Nikl

Hudební doprovod: Jaroslav Mugrauer – africká kora

kresba

foto: archiv Petra Nikla

Mechaničtí brouci pohánění baterií budou pod laskavým dohledem Petra Nikla v Draku vytvářet obraz z barevných pigmentů, které jim „pastevec“ sype do jejich nepředvídatelných cest.  Mechanické šváby Petr Nikl poprvé představil v roce 2013 na své retrospektivní výstavě Hra o čas, pořádané Galerií hlavního města Prahy a o rok později v projektu Švábení/Broučí práce v pražské Ville Pellé. K tvorbě svých mechanických spoluautorů podotkl: „Když sleduju, jak kreslí, mohu přímo sledovat nárůst stop, vnímat čas.“

Vizuální umělec, performer, divadelník a hudebník Petr Nikl představuje jednu z nejvýraznějších osobností českého výtvarného umění současnosti. Ve své tvorbě se vyjadřuje prostřednictvím tradičních výtvarných technik, ale i autorských knih (Pohádka o rybitince, O rybabě a mořské duši, Záhádky, Jělěňovití), interaktivních projektů a improvizačních akcí na bázi performance, divadla a hudebních vystoupení. Petr Nikl je nositelem Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 1995, několikanásobným laureátem ceny Ministerstva kultury za nejkrásnější knihu a za knihu Záhádky získal v roce 2008 ocenění Magnesia Litera v kategoriích „kniha roku“ a „kniha pro děti a mládež“.

Příběh Draku – vernisáž výstavy

Výstava vyprávějící příběh šedesátileté historie Divadla Drak. Prostřednictvím vystavených loutek, fotografií, ukázek z inscenací a dalších dobových materiálů zachycuje proměny drakovského divadelního jazyka a zároveň přibližuje nezaměnitelnou atmosféru divadla. Představuje Drak jako místo tvorby, ale také jako křižovatku osudů těch, kteří jeho příběh po šedesát let spoluvytvářeli.

Nákupní košík
Košík je prázdný!
Pokračovat v nákupu