Divadlo Drak bylo založeno v roce 1958 v Hradci Králové ve východních Čechách. Jeho první období je spjato s autorem a režisérem Jiřím Středou a výtvarníkem Františkem Vítkem. V druhé etapě se tvůrčí tým rozšířil o ředitele a dramaturga Jana Dvořáka, režiséra Miroslava Vildmana, výtvarníka Pavla Kalfuse a hudebníka a herce Jiřího Vyšohlída. Inscenace “Pohádky z kufru” se stala na světovém festivalu UNIMA v r. 1966 senzací, která založila dosud trvající popularitu Draku jak doma, tak i v zahraničí.

V roce 1971 přichází do Draku mladý režisér Josef Krofta. Debutuje inscenací „Princezna s ozvěnou” /1971/. V nezapomenutelné výpravě F. Vítka režíruje slavnou inscenaci „Enšpígl” /1974/. Po příchodu výtvarníka Petra Matáska vzniká v divadle Drak legendární tvůrčí tým ve složení Krofta – Matásek – Vyšohlíd. Díky jejich tvorbě se divadlo Drak brzy stává jednou z nejvýznamnějších loutkářských scén jak doma tak i v mezinárodním kontextu. Inscenace jako „Šípková Růženka”, „Popelka”, „Jak se Petruška ženil”, „Zlatovláska”, „Cirkus Unikum dnes naposled”, „Kalevala”, „Sen noci svatojánské”, nebo „Pinokio” zásadním způsobem inspirovaly světové loutkářství a jsou dodnes zmiňovány a popisovány v mnoha odborných statích.

V roce 1995 přichází do Draku syn Josefa Krofty režisér Jakub Krofta a společně s ním také scénograf Marek Zákostelecký. Jejich autorské inscenace kombinují prvky jak loutkového, tak i klaunského, vizuálního či hudebního divadla („Všechno lítá co peří má“, „Hopla! Kukla pukla!“). Dramaturgii obohacují také tituly pro dospívající („Tajný deník Adriana Molea“, „Alenka zamilovaná“). Zároveň dochází k výrazné obměně souboru. V témže roce se Drak také stává společně s Klicperovým divadlem v Hradci Králové spolupořadatelem největšího divadelního festivalu ve střední Evropě s názvem Theatre European Regions (Divadlo evropských regionů).

V roce 2010 se Divadlo Drak rozrůstá o Labyrint, Laboratoř a Studio. Z iniciativy dlouholeté ředitelky Jany Dražďákové investuje město Hradec Králové do rozsáhlé rekonstrukce objektu bývalých Tereziánských kasáren, kde vznikají ojedinělé výstavní prostory a variabilní divadelní sál pro sto diváků.

Začátkem roku 2010 se ředitelkou Divadla Drak stává Eliška Finková a spolu s dramaturgyní Dominikou Špalkovou startují další postupnou proměnu divadla. V souvislosti s otevřením Labyrintu rozšiřují činnost o vzdělávací programy a dílny jak pro děti, tak jejich pedagogy, v rámci projektu Gaudeamus navazují dlouhodobou spolupráci s pražskou DAMU atd. Zároveň se divadlo po delší době otevírá hostujícím režisérům a vznikají tak inscenace „Děvčátko se sirkami“ (r. Matija Solce), „U kanónu stál“ (r. Tomáš Dvořák), „O štěstí a neštěstí“ (r. Ondrej Spišák), „Ikaros“ (r. Jakub Vašíček). Zdaleka nejúspěšnější je ovšem inscenace „Poslední trik Georgese Mélièse“ v režii Jiřího Havelky (2013), která obdržela celou řadu prestižních ocenění a je zvána na festivaly po celém světě.

V září 2014 do Draku nastupují nový kmenový režisér a umělecký šéf Jakub Vašíček a dramaturg Tomáš Jarkovský. První premiérou sezony je jejich inscenace Amundsen kontra Scott, dobrodružný příběh o cestě za snem. Tu následuje v lednu inscenace pro nejmenší A do třetice všeho….V březnu má pak premiéru výjimečný krátkodobý projekt Labyrint světa a ráj srdce autorské trojice Dominika Špalková – Ondrej Spišák – Tomáš Žižka. Na festivalu Divadlo evropských regionů potom Drak uvádí ještě čtvrtou premiéru, inscenaci Princezna Turandot na motivy staré perské pohádky a divadelní hry Carla Gozziho. Soubor divadla se závěrem sezony opouští Dušan Hřebíček. Divadlo také dále rozvíjí mezinárodní spolupráci (účast v mezinárodním projektu EPKE), pokračuje v pravidelném uvádění interaktivních vzdělávacích programů pro školy a u MŠMT si akredituje vzdělávací seminář pro učitele Jak se dívat na divadlo. Divadlo také v rámci příprav na 60. výročí svého založení otevírá cyklus komponovaných vzpomínkových večerů Fenomén Drak.

V sezoně 2014/2015 ovšem divadlo zastihly také tři velmi smutné události. V srpnu podlehla těžké nemoci herečka a někdejší členka souboru Libuše Bogostová,  v březnu zemřel dlouholetý jevištní mistr pan Jaroslav Hudousek a pouhé tři dny na to skvělý režisér a umělecký šéf Divadla Drak, výjimečná divadelní osobnost, pan prof. Josef Krofta. Čest jejich památce!

Sezonu 2015/2016 otevírá premiéra inscenace Čert a Bára hostujícího režiséra Jiřího Jelínka. Další je v lednu inscenace O dvanácti měsíčkách. Výčet premiér této sezony pak v březnu završuje inscenace O bílé lani, vycházející z motivů klasické pohádky a veršů Jana Skácela zhudebněných Jiřím Vyšohlídem.

Dále se také proměňuje a rozšiřuje fungování Labyrintu Divadla Drak. Výstavou Beyus was here! je v říjnu zahájen čtyřdílný pilotní cyklus výstav, který definuje nový výstavní prostor, jehož smyslem je vytvořit mezioborovou komunikační platformu zastřešenou Mezinárodním institutem figurálního divadla, kde by se mohli setkávat nejen divadelníci, ale i výtvarníci, hudebníci a jiné tvůrčí profese z Česka i zahraničí.

 


Ocenění:

2010
Toruň – XVII. Mezinárodní divadelní festival loutkových divadel – Grand Prix tvůrcům inscenace „Zlatovláska podle M.D.Rettigové“
Ljubljana – hlavní cena za kolektivní dílo „Zlatovláska podle M.D.Rettigové“

2011
Grand Prix dětského diváka za inscenaci „Červená Karkulka“– Festival Spotkania v Toruni

2014
Výroční cena Divadelních novin za inscenaci „Poslední trik Georgese Méliése“ – Dušan Hřebíček za herecký výkon sezóny bez ohledu na žánry za titulní roli, Jiří Havelka a Marek Zákostelecký v kategorii Loutkové a výtvarné divadlo
Cena ERIK za nejlepší loutkářskou inscenaci sezóny – „Poslední trik Georgese Méliése“
Hlavní cena festivalu v polské Toruni na festivalu „Spotkanie“ – „Poslední trik Georgese Méliése“ – herecký výkon, režie, hudba

2015
Výroční ceny Hradce Králové pro herce Dušana Hřebíčka a Jiřího Vyšohlída – Primus inter pares
Cena Divadelních novin v kategorii Loutkové a výtvarné divadlo – Dominika Špalková, Tomáš Žižka, Ondrej Spišák – za námět a koncepci inscenace „Labyrint světa a ráj srdce“

2016
Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla pro Jiřího Vyšohlída