INVISIBLE MAN

Nevšimnete si jich na ulici, nezavadíte o ně pohledem, ani když sedí přímo naproti vám. Seznamujete se s nimi možná po dvacáté. Jejich obličej zapomenete v tu vteřinu, kdy od vás odvrátí zrak. Neviditelnost existuje. Příběh s neviditelným hercem v hlavní roli, vyprávěný formou live-cinema, tedy živým kinem, ve kterém sledujete film, který filmový štáb v reálném čase natáčí přímo pod plátnem. Kino, ve kterém je film jen polovinou příběhu. A příběh o člověku, který je jen polovina člověka.

Inspirováno novelou H. G. Wellse a deníkovými záznamy pana N. O. Bodyho, nalezenými v jeho pozůstalosti.

EMIL ČILI O HÁCHOVI

Uplynulo více než 75 let od smrti třetího československého prezidenta Dr. Emila Háchy. Ten zemřel při čekání na soud v nemocnici pankrácké věznice, aby byl posléze při neveřejném obřadu pohřben na vinohradském hřbitově do neoznačeného hrobu jako zavrženíhodný kolaborant a zrádce národa. Až po sametové revoluci se pak dočkal aspoň částečné rehabilitace, spory o jeho osobnost se však vedou dál a znovu se rozhořely právě u příležitosti výročí jeho úmrtí. Lze je ale vůbec někdy definitivně a spravedlivě rozhodnout? A co tyto diskuse vypovídají o dnešku a o nás samých?

 

Virtual Ritual

Virtual Ritual je originální gamingová performance, jež své diváky přivádí do paralelního světa online videoher (MMOG), do kterých se každý den po celém světě logují miliony lidí. Je průzkumem digitálních měst, jejich obyvatel, zákonitostí a rituálu, které formují zdánlivě beztížný svět, ve kterém je možné téměř cokoliv.

Urbanista Osamu Okamura, YouTuber Atlet, fotografka a gamerka Adéla Vosičková – tři performeři vytvoří expertní gamingový panel, aby otestovali potenciál herního města. Co všechno může být předmětem hry? Jaké normy, pravidla chování je možné překročit ve virtuálním prostoru? A v realitě? Jakou roli hrají herní principy v naší společnosti? Za pomoci originálního použití live videa, 3D animací a YouTube formátu, poukazuje performance Virtual Ritual na skryté souvislosti mezi realitou a virtuálním prostorem.

 

Cesta

Inscenace o větru ve vlasech. Hudebně-divadelní jam session inspirovaná fenoménem iniciační cesty procházejícím historií americké literatury od Marka Twaina, přes Jacka Londona, Jacka Kerouaca až ke Cormacu McCarthymu.

Náš hrdina (pojmenovali jsme ho Jack na upomínku dvojice tuláků-litérátů London-Kerouac) je student literatury, který má ale teoretizujícího a od reality i tvorby odtrženého studia po krk. A stejně tak spořádaného života ve městě a výhledu na nalajnovaný život v duchu amerického snu. Tak se této přítomnosti a budoucnosti rozhodne utéct, sbalí se a vydá se na stop. U krajnice potkává svůj protiklad, Hucka (na upomínku Huckleberryho Finna, prvního slavného vagabunda americké literatury) tuláka bez domova, bez závazků, bez plánů. Jako třetí do party pak k nim ještě přibude Carolyne, která na cestu utekla před svým snoubencem a blížící se svatbou. Ti tři se tedy vydávají na cestu a za její cíl si volí San Francisco – nejzápadnější výspu a město s pověstí svobodného ráje. Ale o cíl tu zase tak moc nejde. Důležitější je cesta samotná a její smysl nespočívá v cíli, nýbrž v pohybu.

Ocenění a nominace:

Širší nominace na Cenu Thálie v kategorii Loutkové divadlo pro představitele hlavní role Dominika Linku. Porota ocenila jak „v kontrastu k poněkud drsně vyhlížejícímu zevnějšku herec poodhaluje křehké stránky melancholického hrdiny, který se učí poznávat hodnotu svobody.“

Napsali o nás:

“Navýsost hravá a herecky i muzikantsky znamenitá je Cesta, nová inscenace režiséra Jakuba Vašíčka a dramaturga Tomáše Jarkovského, jíž královéhradecké Divadlo Drak ve svém studiu cílí na náctileté. A cílí na ně s americkou literaturou, muzikou i jazzovou poezií beat generation.” “Sílu některých obrazů na scéně Kamila Bělohlávka, kde diváci sedí proti sobě, se nesluší prozrazovat a ani kouzlo překvapivých hudebních motivů Daniela Čámského. Cestu lze jen doporučit, a to nejen školám. Je sice zbožným přáním, aby hra zažehla u studentů zájem o četbu amerických klasiků 50. a 60. let, avšak určitě citlivé duše strhne k tomu, že nestačí zažít a užít, ale hlavně prožít. Každý moment a nést za to následky.” Petr Mareček, MF DNES, 30.11.2019 | hodnocení 80%

„Je to kousek pěnivý jak sekt, a zároveň chvílemi čpící jak zvětralé pivo. Jarkovský s Vašíčkem ve spolupráci se skvělými muzikanty dokážou správně dávkovat situace (…) Baví to i interaktivitou, ale i tou svobodnou hravou atmosférou a následným smutkem, když se po eufórii najednou ukáže odvrácená strana tuláctví. A ještě něco – Jazmina Piktorová je doslova ztělesněním ženskosti, a krásně zpívá. Jo, viděla jsem podruhé a šla bych zas.” Jana Soprová, Zpravodaj 69. Loutkářská Chrudim

Antigona

Toto není námět latinskoamerické telenovely ani nekonečného seriálu z periferie velkoměsta, ale osud mladé hrdinky jedné staré antické tragédie: Její otec zavraždil svého otce, jejího dědečka, a spal se svojí matkou. A zároveň teda i její matkou. A tím pádem taky babičkou. Její bratři se zabijí navzájem a jednoho z těch bratrů nedovolí pohřbít její budoucí tchán. A taky teda bratr její matky. Nebo babičky. Jak se to vezme. A ani se sestrou to nemá úplně jednoduché. Nebo sestra s ní? Těžko říct…Oidipovský komplex, Psýché, Erós. Jenom ten Xanax není slovo z řečtiny, klidně by ale mohl být. Každopádně dokráčet s takovou náloží na zádech až na samý práh dospělosti se zdá spíš jako Pyrrhovo vítězství. Čím si to vůbec zasloužila? Proč se nemohla narodit do nějaké normální rodiny? Je vůbec nějaká rodina normální?

Naše hrdinka by ráda konečně vzala svůj osud do vlastních rukou. Je ale postavena před absurdní zákaz, který oživuje všechny stíny rodinné minulosti. Jenže proč by zrovna ona měla nést tíhu křivd a provinění, kterých se dopustil někdo jiný? Zdá se, že aby se dalo vůbec normálně žít, nezbývá jí než nejdřív zásadně přehodnotit svůj vztah k autoritám, k rodičům, k blízkým, ke světu a nakonec i k sobě samé.

Autorské zpracování antického mýtu opírající se o motivy Sofoklovy tragédie je po divadelní road-movie Cesta v pořadí druhou z nového cyklu inscenací Divadla Drak určených dospívajícímu publiku. Inscenace je realizována v koprodukci s Městskými divadly pražskými.

Napsali o nás:

„V ‚divadle na divadle’ Drak opět dokazuje svou devízu největší: vysoký standard kolektivní herecké i muzikantské univerzálnosti, schopnost okamžité animace, cit pro načasování a smysl pro gag. Poučná inscenace potlačených gest, velkých emocí, skutečného ohně a páry ze sauny o zodpovědnosti za sebe i rodinu, v níž se člověk ocitá, aniž by se ho někdo ptal, má velkou šanci svou diváckou adresu zasáhnout a rozžehnout zájem jak o antiku, tak o divadelní imaginaci. Přál bych to jí i Draku.“ Antigona má šanci citlivé diváctvo strhnout, Petr Mareček, MF DNES, 21.05.2022 | hodnocení 75%

(Pokračování textu…)

Nákupní košík0
Košík je prázdný!
Pokračovat v nákupu
Divadlo Drak
Right Menu IconEN