Letci

Muži létající na křídlech 311. bombardovací perutě RAF neváhali vyměnit své životy v boji za své nejbližší i okupované Československo. Představení vzdává hold „bezejmenným hrdinům“ s veškerou úctou, částečně s patosem, ale rozhodně s humorem sobě vlastním. Letadla v měřítku 1:18, dobové filmové záznamy, věrné kostýmy i rekvizity, to vše na dosah diváků.

Po zdánlivě nekonečném výcviku a nudných hodinách angličtiny se čeští letci přeci jen ocitají v útrobách těžkých pomalých bombardérů, snadných cílů pro německé stíhačei i pozemní protivzdušnou obranu třetí říše. V září 1940 zahajuje činnost československá 311. bombardovací peruť, která má za úkol provádět noční nálety na střediska německého průmyslu. 23. září 1940 poprvé zaútočila na Berlín. Zásluhy těchto posádek se nepoměřují počtem sestřelů či svržených pum, ale jejich vytrvalým odhodláním riskovat a opakovaně se vracet nad nepřátelské území. „Třistajedenáctka“ utrpěla největší ztráty mezi všemi čs. leteckými jednotkami ve 2. světové válce. V Čechách jsou přitom jména těchto letců takřka zapomenuta. Představení je věnováno památce těch, kteří nenechali svůj osud a osud celé Evropy na ostatních, ale sami převzali odpovědnost.

Wariot Ideal působí na české alternativní scéně od roku 2009. Má na kontě mnoho jedinečných, povětšinou komediálně laděných děl. Věnuje se tvorbě pro dospělé i děti, jeho domovskou scénou je pražské divadlo Alfred ve dvoře. Pravidelně se účastní významných festivalů, svou tvorbu představuje i v zahraničí.

The Czechoslovak RAF aviators did not hesitate to trade their lives for their occupied homeland. Wariot Ideal gives these „nameless heroes“ the honor they deserve, sometimes with a dose of pathos but definitely with the ensemble‘s typical sense for humor. Airplanes at a scale of 1:18, period film sequences, faithful costumes and props – and all of it within reach of the audience.

UPOZORŇUJEME, ŽE V PŘEDSTAVENÍ SE MÍSTY VYUŽÍVAJÍ VÝRAZNÉ SVĚTELNÉ EFEKTY

 

ANNA FRANKOVÁ / ANNA FRANK

Třináctiletá Anna Franková se společně s rodinou a dalšími sedmi lidmi během druhé světové války dva roky ukrývala v zadní části jedné budovy v Amsterdamu. Anna si zapisovala a zaznamenala všechno, co se okolo ní dělo. Když v březnu 1944 v Oranžském rádiu slyšela výzvu občanům, aby poskytli svoje zápisky do sbírky na historické účely, svoje poznámky začala přepisovat do knižní podoby. Zápisky končí textem, který Anna zaznamenala jen pár dní před tím, než její rodinu našli vojáci a odvlekli do koncentračního tábora.

DOSKY 2017 – 3 x nominace v anketě a cena za Nejlepší ženský herecký výkon v sezóně 2016/2017

 

Performance based on the book The Diary of Anne Frank.  

13 year-old Anne Frank with her family and other seven people were in hiding for two years at the annex of a building in Amsterdam during the second world war. Ann recorded everything that was happening….

DOSKY 2017 – 3 x nomination for the Best Actress Performance of 2016/2017 season.

 

VĚCI SNADNO ZAPOMENUTÉ / THINGS EASILY FORGOTTEN

Před pár lety si autor tohoto představení uvědomil pomíjivosti a neurčitosti paměti. Obzvlášť jí pocítil, když jeho matka začala trpět demencí. Xavier Bobés nás zve ke svému kulatému stolu, kde se skrze drobné objekty, rozmanité zvuky a fotografie před námi odvíjí fascinující fragmenty španělské historie druhé poloviny 20. století. Touto konfrontací se v nás probouzejí staré vzpomínky a míchají se ve sledu se silnými smyslovými prožitky. Jakoby kouzlem se vzájemně prolíná minulost s budoucností.

OMEZENÁ KAPACITA 5 DIVÁKŮ – nutná rezervace

www.playgroundvisual.com

“Easily Forgotten Things” is a photographic show that transforms memories and, like forgetfulness, invents other, new ones. A brief history of Spain in the second half of the twentieth century. Like a magician, or medium at a séance, Xavier Bobés manipulates both past and future.

 

 

 

KDE DOMOV MŮJ?

Československo oslavilo sto let existence. Ten, kdo se narodil spolu s ním, mohl za jediný život zažít období budování mladé demokracie, těžkou hospodářskou krizi, neslavné období druhé republiky, protektorát, osvobození, komunistický převrat, teror padesátých let, naději let šedesátých, sovětskou okupaci a následnou normalizaci, revoluci znamenající návrat k zakladatelským hodnotám a po pětasedmdesáti letech rozpad státu.

Tolik vzletů a pádů, tolik překotných změn za jediný lidský život. Jako by Československo dostalo už při svém zrodu do vínku neustálé střídání období úlevy či naděje a deprese. Jak se to na nás podepsalo? Stát, jehož sté narozeniny jsme si připomněli, už pětadvacet let neexistuje. Víc než čtvrtina obyvatel se narodila až po jeho zániku. Co pro nás tedy ještě dnes vlastně znamená?

Těmito otázkami se zabýval tvůrčí tým inscenace „Kde domov můj? (milostný dopis Československu)“ a nakonec se rozhodl zkoumat polomy a vývraty té stovky let. Jak ukázaly různé ankety zaměřené právě na nejvýznamnější události ze společné československé historie, znalosti mnoha mladých lidí jsou spíše bídné. Inscenátoři jsou přesvědčeni, že bez poznání minulosti nemůže jedinec ani společnost rozvíjet vize zdravé budoucnosti. Divadlo Alfa se proto rozhodlo nabídnout školám inscenaci, která usiluje o zábavný a emocionální prožitek odrazů dějin v životě jedné fiktivní plzeňské rodiny.

Autory scénáře jsou dramaturg a dramatik Tomáš Jarkovský a režisér Jakub Vašíček. Tedy tvůrčí duo z královéhradeckého Divadla Drak, které spolupracuje s Divadlem Alfa pravidelně (např. „Hamleteen“, „Ostře sledované vlaky“, „Gazdina roba“). Společně s dramaturgy Alfy kontinuálně rozvíjejí linii dospívajících hrdinů v klasických dílech českých i světových a reflektují témata důležitá pro dospívající diváky.

Kytice reloaded

Řekněme si to upřímně, Kytice je opravdu out, je to praretro, kámo. Nemá to s dnešním divákem co dělat a navíc je to ve verších. Pravidelných. Naše smrdutá, nadutá a racionální rasa dávno vyhnala nadpřirozeno z konsensuální reality, takže jsme se museli chtě nechtě, jestli se Erben ještě chce udržet v hitparádě školních osnov, trochu posunout. Snad jen ty vraždy a sebevraždy se pořád drží v kurzu. Tak ty jsme tam nechali, ale jinak, jinak je to nová písnička, přátelé. Mast sí balada!

Ústav úžasu je spolek, místo a pocit. Je to skupina kamarádů a umělců, které volně sdružují kolem sebe a občas je přizvu k tvůrčí spolupráci. Je to také malý ateliér/zkušebna v Holešovicích v ulici Na Maninách. A je to neposledně stav, při němž vám spadne dolní čelist, aniž byste to vědomě korigovali…takzvaný Ú-stav.

Mějme ústa v úžasu!

http://ustavuzasu.cz/

Malé divadlo České Budějovice – Jenom tři mušketýři

Co by se stalo, kdyby tři mušketýři zůstali opravdu jenom tři? Vyletněná parafráze jednoho z nejslavnějších románů všech dob v unikátní úpravě pro tři herce a kapelu. Nečekejte na D´Artagnana a kryjte se!

Hrajeme pod hvězdami.

Q10 – R + J

Nikdo nechápe, proč zášť je tak velká. Nikdo nikdy nezjistil, proč došlo ke konfliktu obou rodů. Pokoušíme se vypátrat příčinu tak strašné nenávisti, kterou zastaví jen smrt…? Z jaké „staré zášti“? A má vůbec jakákoli zášť hodnotu lidských životů?

„Dva rody, oba stejně vznešené,
jež proti sobě léta vedou boj,
zas vyvolaly v krásné Veroně
ze staré zášti nový nepokoj.“

Divadlo Q10 – studentský soubor při Divadelní laboratoři divadla DRAK a Mezinárodního institutu figurativního divadla tuto látku uchopil z pohledu afrobrazilského umění Capoeira a dalších kulturních vlivů jihoamerického kontinentu jako jsou rituály, tance a náboženství (maculele, samba de roda, candomble) a samozřejmě i vliv kultury evropské (portugalští konkvistadoři, katolická církev).

Protože stejně jako nenávist, tak i příběh milenců z Verony se mohl a může odehrát v jakémkoli čase a kdekoli na světě.

Q10 - R+ J

Dismanův rozhlasový dětský soubor – … a bolelo nebe

Obrazy ze života dětí internovaných za druhé světové války v Terezíně.
Dismanův rozhlasový dětský soubor vás zavede za zdi terezínského ghetta v době druhé světové války.

Koláž z deníků, básní, článků z časopisů vydávaných dětmi v Terezíně, dopisů a zápisků do památníčků skládá obrazy ze života dětí internovaných v terezínském ghettu.

Scénář vznikl na základě autentických textů dětí v Terezíně, byl inspirován knihami Dagmar Hilarové Nemám žádné jméno, Marie Rút Křížkové, Kurta Jiřího Kotouče, Zdeňka Ornesta Je mojí vlastí hradba ghett?, Chavy Pressburger Deník mého bratra a básnickou sbírkou Hanuše Hachenburga Hned vedle bílá barva mráčků.
Dismanuv rozhlasovy soubor - a bolelo nebe (4)

Dismanuv rozhlasovy soubor - a bolelo nebe (1)

Matija Solce – Psí život / Slovinsko

Inscenace na základě reálných zkušeností obou autorů sleduje psí perspektivou štěně Dášenku a její chápání lidského světa. Dvojí pohled na společenský systém, konfrontace politického světa Čapka (30. léta 19. století) a Solceho (postmoderní svět) kriticky doplňují něžný příběh psa, který sotva poprvé otevřel oči a udělal první krok. Skrze Solceho oblíbenou postavou Smrti, která se snaží posílit roli mateřské přírody, zažíváme citlivost a hravost, stejně jako těžká politická témata holokaust a nacistickou propagandu, která je komicky spojena se současnou manipulací v masových médiích. Hra s botami, vlnou, objekty a zvuky, které jsou vyrobeny přímo na jevišti pomocí looperu, mění se ze situace k atmosféře, od charakteru k melodii, od představení až po koncert.

David Espinoza – Mnoho povyku pro nic / Španělsko

Je možné hrát Hamleta, Macbetha, Othella, Krále Leara, Romea a Julii, Antonia a Kleopatru, Bouři, Jindřicha V., Richarda III., Jak se vám líbí či Sen noci svatojánské v jednom večeru? David Espinoza a jeho souputníci z El Local se o to snaží v nejběžnějším, nejmodernějším, nejumělečtějším a čistém provedení nashromážděných děl Williama Shakespeara. Blouznivé vizuální dílo, které si pohrává s konvencemi, postavami a objekty, je plné dobrodružství, romantiky, touhy, války, tragédie a moci. Ironická hra světla a stínů s mnoha odkazy na filmy, komiksy, umění a dějiny divadla.

David Espinoza se ve své práci soustavně zabývá myšlenkou vystupování prostřednictvím prozkoumávání divadelních mezí a manipulace s prvky “scénické rovnice“. Udržením kritického ducha, plného ironie na společnost a umělecký svět, se snaží v každém výtvoru rozvíjet formální hru, která překvapí publikum a přiměje ho k účasti na shlédnutém díle, vystavuje hrubé mechanismy a přístupy k dílu, vždy v samém středu mezi výtvarným uměním, tancem a divadlem.

David Espinoza foto (1)David Espinoza foto (7)

Nákupní košík
Košík je prázdný!
Pokračovat v nákupu