Babička, děda a já

SKŘÍTEK / FAIRY

Ve světě, ve městě, tam to jistě vypadá jinak! A tak se skřítek vydá do světa a…

Někde v lese, nebo na louce, možná i kousek za vesnicí, prostě tam, kde si jich nikdy žádní lidé nevšimnou, žijí skřítci. Není jich moc, ale ani málo, prostě tak akorát.

A jedné skřítkové mamince a skřítkovému tatínkovi se zrovna narodil malý skřítek! Všichni mají radost, zvláště když zjistí, že malý skřítek, který roste jako z vody, má velké hudební nadání. Na co sáhne, to krásně hraje, zpívá si jen tak a všichni ho mají rádi, hlavně jeho kamarádka, malá skřítková slečna. Jenže…

Jenže malý skřítek si myslí, že v lese, na louce, ba i kousek za vesnicí je trochu nuda a ta jeho kamarádka je taková… obyčejná. Ve světě, ve městě, tam to jistě vypadá jinak! A tak se skřítek vydá do světa a…

A jak to dopadne, uvidíte v nové pohádce Buchet a loutek.

 

In a forest, on a meadow or maybe just out of a village, in places where no people can see them, the fairies have their homes. They are neither many, nor few, just enough…

 

 

Návštěva včelího domu

Návštěva s Karlem Zubatým, včelařem Divadla Drak, hvězdářem a
učitelem v jedné osobě.

V první jarní den roku 2017 založilo Divadlo Drak na své střeše včelstvo a
zahájilo svoji první mezidruhovou komunikaci.

Výstava “Včelí dům” je transformací výtvarného a divadelního labyrintu do
imaginárního včelího úlu. Stejně jako má včelí úl vytvořený člověkem mnoho
rozličných estetických podob, tak tento divadelní úl expanduje
prostřednictvím  různých médií do řady forem a volných asociací.
V multimediální instalaci se potkávají různé přístupy a druhy umění, socha,
film, zvuk a text.

Zúčastnění umělci: Gerda Johanna Cammaer, Irina Gheorghe a Alina Popa (*The
Bureau of Melodramatic Research*), Anna Hulačová , Matěj Al-Ali, Tomáš
Šenkyřík  a designové studio *Onkubátor* (Ondřej Trnka, Klára Zahrádková
a Petr Láska).

Kurátoři Michal Kindernay a Radoslava Schmelzová.

PLI

PLI je nový projekt Viktora Černického na pomezí instalace, performance, tance a cirkusu, ve kterém se jediný aktér, po vzoru barokního filozofa G. W. Leibnize, naplno vrhá do schizofrenní rekonstrukce světa. Barokní robustnost je nahrazena prostorovou skromností a těžkopádné narůstání motivů kompenzuje materiální minimalismus.

Architektura prostoru nebo design našeho myšlení – PLI je fyzickou reflexí, která konfrontuje křehkou stabilitu těchto struktur s neproměnnou dynamikou člověka.

Viktor Černický obdržel za inscenaci PLI Hlavní cenu České taneční platformy za rok 2019 za originální přístup k choreografii i mimořádný jevištní výkon a Cenu diváků.

Představení vzniklo ve spolupráci s: BuranTeatr Brno, CNK Záhrada v Banské Bystrici (SK), Stanica Žilina-Zariečie (SK), Théâtre De L’arsenal ve Val-de-Reuil (FR), CIRQUEON Praha, Divadlo Alfréd ve dvoře, Studio Alta a Festival Bazaar, Divadlo Pôtoň (SK), Festival Kiosk (SK), Operaestate Bassano del Grappa (IT).

Představení vzniklo za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Statutárního města Brna.

 

PLI is a new dance/circus performance created by Viktor Černický. In strictly limited space and with 22 conference chairs, a single performer confronts the fragile structures of architecture and design of our thoughts with an endless human dynamics.

Viktor Černický was awarded the main prize of Czech Dance Platform in 2019 for original approach to choreography and outstanding performance in the production PLI. The same production was also awarded with the Audience Award.

 

 

Divadlo Alfa – Pohádky ovčí babičky

Asi jen málokdo se nikdy nesetkal s „Pohádkami ovčí babičky“, ať už v původní televizní, či později i knižní, podobě. Není divu, vždyť tento cyklus byl vůbec prvním kresleným večerníčkovským seriálem, a zároveň i prvním, jehož vypravěčkou byla nenapodobitelná a okouzlující Jiřina Bohdalová. Vznikl v roce 1966 v režii V. Bedřicha, který spolu s animátory rozhýbal černobílé kresby B. Šišky. Zanedlouho mu tedy bude 50 let! Vysílal se o rok později (tehdy ještě byl Večerníček na programu jen 3x týdně).

Seriál měl 13 dílů (kniha obsahuje 7 z nich). My jsme jich vybrali 5, abychom se dětem (i dříve narozeným) pokusili upomenout na veselé, dojemné, ale i napínavé příběhy beránka a jeho ovečky, na něž si trvale brousí zuby trojice vlků. Samozřejmě marně!

U nás v divadle Vám ovčí babička převypráví pohádky: O chytrém beránkovi, O tom, proč se usmívá měsíček, Jak vlci vykopali sami sobě jámu, Beránek a falešní beránci a O tom velkém vlčím vystřelení. Všechny příběhy vám zahrajeme s přispěním nejrůznějších typů šitých loutek a herců v maskách. A abychom nezapomněli – „Pohádky ovčí babičky“ poprvé uvidíte barevně!

Pohadky_ovci_babicky2Pohadky_ovci_babickyPohadky_ovci_babicky4

 

 

Světový den divadla pro děti a mládež: A na noze pevnina

Záznam inscenace bude ke zhlédnutí na YouTube kanále Divadla Drak po celou sobotu 20. 3. 2021.

Autorská inscenace o nezdolné touze hýbat se a tančit. Malá holčička Jazmína nejraději ze všeho skáče a tančí. Jednoho dne se však něco přihodí a ona najednou tančit nemůže. Začne si všímat, co se hýbe a tančí kolem ní. Dobrodružství imaginace a radosti ze hry, ve které se prolíná fantazie s realitou, může začít!

Něžně dravý a skutečný příběh o radosti z pohybu pro děti a děti v nás.

Projekt je doplněn výtvarnými úkoly, které pro děti připravila Jana Bačová Kroftová.

Pracovní list ke stažení zde ( Pracovní list/ A na noze pevnina ) i na na našem YouTube kanálu.

Své baletky pak můžete roztančit společně s Jazmínkou přímo u vás doma.

 

Napsali o nás:

„Jazmína Piktorová se s publikem osobně seznámí ve foyer a odvede si ho do studia, díky svému kouzlu a důvěryhodnosti je okamžitě jejich, až má člověk strach, že se jí děti v dobré víře přimotají do akce. Inscenaci otvírá televizní šot, v němž se malá tanečnice svěří, že chce být baletkou. Scénou je pokoj se záclonami, všechno v ní má svou funkci a smysl. Pevnina v poetickém názvu je sádra na zlomené noze, což roztančené dívce brání nejen v tanci. Pohybové a taneční divadlo se potkává s lyrickou klauniádou, beze slov, přesto srozumitelnou. Pohotová výtvarnice několika tahy oživí degasovskou baletku, zaplaví scénu hmyzem, když Jazmínu trápí mravenčení pod sádrou, nebo z barev kouzelně rozpíjí světy vesmíru i fantazie. Zdánlivě jednoduchý nápad, ale s ohromným účinkem, tanečnice i malířka na sebe slyší, vnímají rytmus. Kdyby existoval měřič žasnutí, věřím, že malí i velcí by vykazovali stejnou hodnotu. Špalková a spol. sáhli do vlastních vzpomínek, a aniž by odkazovali na jakéhosi Tuláka po hvězdách pro nejmenší, v inspirované miniatuře, která šetří slovy, otevřeli vzpomínky i dospělým. A ve čtyřiceti minutách oslavili pohyb, tanec, divadlo a fantazii, na kterou může být handicap krátký.“

Petr Mareček, MF DNES, 25. 2. 2019

„A nakonec nejkrásnější, nejnevinnější, nejnajivnější a nejsmyslnější ve své kráse – naděje. Nevyčerpatelná, nezlomná, neomezená, čistá naděje dítěte. Žádné obavy, pochybnosti a omezení. Naděje, kterou jsme my dospělí mívali. Při sledování inscenací nabýváme dojmu, že není důvod, proč bychom v nás znovu neměli důvěřovat dítěti. Jedna silná připomínka, že divadlo a představivost přesahují jakýkoliv handicap.”

Úryvek z recenze našeho vystoupení od dramaturgyně Stely Mišković na Mezinárodním festivalu alternativního divadla FIAT v Černé Hoře, srpen 2020

Naivní divadlo Liberec – Pohádka do dlaně

Už je to tak. I letos Jaro Zimu rozplakalo. A poté Léto dohřálo zas Jaro! A jen co Podzim Zimu roztesknil, tak opět Zima praští ze všech sil…

Veršovaná pohádka o koloběhu ročních dob v přírodě je vlastně živým snem jednoho užaslého člověka, před kterým náhle začnou defilovat personifikované roční doby. A jak všichni dobře vědí, každé období je úplně jiné. Paní Zima je třeskutá a pěkně od rány, deštivé Jaro je osobnost o poznání citlivější, horké Léto se umí pěkně rozpálit, zatímco malíř Podzim pořád lítá s hlavou někde v oblacích… Roční doby spolu postupně svádějí souboj o nadvládu nad světem, ale ať dělají, co dělají, ten boj má stejně vždycky dopředu známý výsledek.

Zato příběh dvou sněhových vloček, který se odehrává v průběhu celého roku, svůj konec ještě nezná. Vločky (obě se jmenují Anežky), které v zimě přistály na zemi, na jaře totiž roztály a v létě se pak vypařily kamsi do vzduchu. Že by smutný konec pohádky? Ale kdeže… Vždyť zima už je zase na spadnutí a s ní padají na zem opět i dvě staré známé sněhové vločky.

Pohádka do dlaně, kterou Naivní divadlo uvádí u příležitosti loňských nedožitých sedmdesátých narozenin své někdejší dvorní autorky, Ivy Peřinové, patří k nejlepším textům pro děti z pera této „první dámy české loutkové hry“. Hra byla s úspěchem inscenována v řadě českých i zahraničních divadel (poprvé v NDL Pavlem Polákem v roce 1991). Tentokráte se jí ujal režisér Martin Tichý, který je v NDL podepsán například pod oceňovanou inscenací Pohádka o Raškovi).

foto Naivni divadlo Pohadka do dlane (1)foto Naivni divadlo Pohadka do dlane (5)foto Naivni divadlo Pohadka do dlane (3)

Velikonoce s Drakem: Proletět duhou

Co se děje v Draku? Slavíme Velikonoce s hosty!

Naivní divadlo Liberec – Proletět duhou

K sousedovi se nechodí s prázdnýma rukama, ví nejen velký myšák Ziba, ale teď už i malé myšky Tipo a Piki, které ho tak rády poslouchají, když je hostí čajem. Piki sní, že vyroste, že bude dospělá a vydá se se všemi těmi lidmi, kteří spěchají na tramvajovou zastávku, na cestu. A uvidí celé město. Město, ve kterém neustále prší a zároveň svítí sluníčko, takže je v něm pořád duha. Možná že se déšť do města nevrací náhodou. Možná hledá kamaráda či kamarádku. Takovou, jakou má Piki v Tipo, která ji učí malovat, počítat, číst a díky které se nakonec přestane bát i strašlivého pylososu. Jenom jediné se zatím Tipo nedaří. Splnit malé kamarádce Piki její věčný sen o létání…

Soubor krátkých pohádek o přátelství dvou malých myšek Piki a Tipo napsal Andrej Sannikau a pod názvem Proletět duhou je přeložil a zdramatizoval Šimon Olivětín.
Ten dal textu podtitul “Pohádka pro Danika”, aby tím připomněl pozoruhodný příběh, který se pojí se vznikem původní předlohy.

Andrej Sannikau je běloruský disident a někdejší opoziční prezidentský kandidát. V roce 2010 byl Lukašenkovým režimem uvězněn a odsouzen k pětiletému vězení. Po téměř osmnácti měsících strávených za mřížemi byl na nátlak Evropské unie propuštěn a v současnosti žije v Londýně, kde obdržel politický azyl. Ještě předtím však v běloruském vězení napsal již zmíněné pohádky o myškách Piki a Tipo, které posílal svému čtyřletému synu Danikovi. Tyto pohádky nyní získaly jevištní tvar v podobě inscenace Naivního divadla Liberec. Nejedná se však o první kontakt Andreje Sannikava s Českou republikou. Již v srpnu 2008 byl hostem “Zahradní slavnosti” na Hrádečku. A není bez zajímavosti, že posledním textem, který před svou smrtí napsal Václav Havel, byl v prosinci 2011 dopis Andrejovi Sannikavovi a sedmi dalším vězněným běloruským disidentům.

Studio DAMÚZA – Jakoubkovo splněné přání

Kdysi dávno v malé chaloupce na samotě v lese žil malý chlapec jménem Jakoubek. Třeba si myslíte, že se mu uprostřed těch lesů stýskalo po dětech a po lidech, ale nestýskalo se mu. Vždyť žádné děti dosud nepoznal a z dospělých vídal jenom svého tatínka. A když něco neznáte, tak se vám po tom ani nemůže stýskat. Až jednou…

Jakobkovo splněné přání2Jakobkovo splněné přání4Jakobkovo splněné přání10

Kabinet zázraků neboli Orbis pictus

Inscenace, která se inspiruje ve světově proslulé učebnici Jana Ámose Komenského Orbis pictus, je vlastně jakýmsi „divadelním úvodem“ do fungování planety Země.

Přichystal ho tvůrčí tým kmenové režisérky Naivního divadla, Michaely Homolové (v NDL například O beránkovi, který spadl z nebe). Podtitul inscenace by klidně mohl znít „Zeměkoule v kostce“, nebo přesněji – ve skříni: po vzoru starobylých kabinetů kuriozit herci z jednotlivých poliček tajemného kabinetu vytahují méně či více známé artefakty, které rozžívají pomocí těch nejstarších i nejtradičnějších loutkářských triků. Těmito divadelními zázraky a kouzly postupně dětské diváky seznámí s největšími zázraky v životě kolem nás. Pro někoho je to příroda, pro jiného člověk samotný, leckdo zůstává v úžasu stát zase z objevů a vynálezů, které má člověk za dobu své existence na svědomí. Tím největším zázrakem je však planeta Země jako celek a její fungování ve vesmíru.

Naivní divadlo Liberec bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. V podvědomí diváků i odborníků se zapisuje jako velmi kvalitní české loutkové divadlo již více než 70 let. Jeho tvorba je zaměřena především na dětské publikum, v repertoáru se ale objevují i inscenace pro dospívající a dospělé. NDL hraje na domácí scéně pro školky, školy i pro veřejnost, se svými inscenacemi cestuje po celé České republice i do zahraničí. Představilo se také v Číně, Japonsku, Hong Kongu, USA, Kanadě, Mexiku, Indii a jinde.

 

Cabinet of Miracles, or Orbis Pictus

A production that is inspired by the world-renowned textbook by John Amos Comenius, Orbis Pictus, is actually kind of a “theatrical introduction” to the workings of the planet Earth. For audiences 4 years of age and up.

www.naivnidivadlo.cz

 

Nákupní košík
Košík je prázdný!
Pokračovat v nákupu