MALÍŘI / PAINTERS

Bratři v tricku v představení Malíři nechávají všechna komediální klišé za sebou a pozvedávají je do nové akrobatické formy. Třicetiminutová  show vykouzlí úsměv na tvářích dětí i dospělých. Pouliční představení plné předmětové manipulace, žonglování, drobné akrobacie a jemného humoru. Nejedná se o akademické malíře ani o portrétisty, krajináře či karikaturisty, ale o malíře pokojů. O tom, co všechno umějí tito malíři se svými štětci a štaflemi, se nechte přesvědčit sami.

Two painters – and dont excpect the chaplin grotesque with the ladder only…The Trick Brothers in the performance Painters leave all comedy clichés behind and elevate them to a new acrobatic forms. 30-minute show put a smile on the faces of children and adults 

HEADSPACE

Headspace je automatické minidivadlo pro jednoho diváka, jakási instalace s robotickými herci a programovaným pohybem.

Koncept projektu je vytvořit klidný malý prostor pro veřejnost. Na dvě minuty si divák nasadí novou obří hlavu, která mu sklouzne na jeho starou a odřízne jej tak od vnějšího světa. Za tlumeného světla se odehraje plně automatizované představení s živou robotikou. Představení nevyužívá žádné obrazovky ani hudby – všechny zvuky jsou akustické a vytvářené v přítomnosti. Jedná se o Nevirtuální realitu!

Headspace je reakcí na rostoucí fenomén času, který trávíme u obrazovek během každodenního života, stejně tak jako na umělou inteligenci ovládající nejen svět společenských médií. Uvnitř instalace Headspace není možné telefonovat ani používat fotoaparát – divák se může pouze dívat vlastníma očima.
V předchozích projektech používal Electric Circus dálkově ovládané roboty.

Headspace je plně automatizovaná instalace. Dálkové ovládání je nahrazeno programováním speciálně vyvinutým softwarem a zařízeními, které můžeme nazvat „intuitivní programování.“ Výsledek je propojení oživlých přístrojů a robotků.
Diváci popisují Headspace jako oživlý komiks, ale mějte na vědomí, že nepoužívá ani jediného milimetru filmu!

Headspace is a automated miniature theater for 1 spectator at the time, an installation with robotic actors and programmed mechanics. The concept is to provide a quiet little space for the public. For 2 minutes the spectator puts on a new giant head, it slides gently over his old head and it shuts him off from the outside world.

SKŘÍTEK / FAIRY

Ve světě, ve městě, tam to jistě vypadá jinak! A tak se skřítek vydá do světa a…

Někde v lese, nebo na louce, možná i kousek za vesnicí, prostě tam, kde si jich nikdy žádní lidé nevšimnou, žijí skřítci. Není jich moc, ale ani málo, prostě tak akorát.

A jedné skřítkové mamince a skřítkovému tatínkovi se zrovna narodil malý skřítek! Všichni mají radost, zvláště když zjistí, že malý skřítek, který roste jako z vody, má velké hudební nadání. Na co sáhne, to krásně hraje, zpívá si jen tak a všichni ho mají rádi, hlavně jeho kamarádka, malá skřítková slečna. Jenže…

Jenže malý skřítek si myslí, že v lese, na louce, ba i kousek za vesnicí je trochu nuda a ta jeho kamarádka je taková… obyčejná. Ve světě, ve městě, tam to jistě vypadá jinak! A tak se skřítek vydá do světa a…

A jak to dopadne, uvidíte v nové pohádce Buchet a loutek.

In a forest, on a meadow or maybe just out of a village, in places where no people can see them, the fairies have their homes. They are neither many, nor few, just enough…

PLI

PLI je nový projekt Viktora Černického na pomezí instalace, performance, tance a cirkusu, ve kterém se jediný aktér, po vzoru barokního filozofa G. W. Leibnize, naplno vrhá do schizofrenní rekonstrukce světa. Barokní robustnost je nahrazena prostorovou skromností a těžkopádné narůstání motivů kompenzuje materiální minimalismus.

Architektura prostoru nebo design našeho myšlení – PLI je fyzickou reflexí, která konfrontuje křehkou stabilitu těchto struktur s neproměnnou dynamikou člověka.

Viktor Černický obdržel za inscenaci PLI Hlavní cenu České taneční platformy za rok 2019 za originální přístup k choreografii i mimořádný jevištní výkon a Cenu diváků.

Představení vzniklo ve spolupráci s: BuranTeatr Brno, CNK Záhrada v Banské Bystrici (SK), Stanica Žilina-Zariečie (SK), Théâtre De L’arsenal ve Val-de-Reuil (FR), CIRQUEON Praha, Divadlo Alfréd ve dvoře, Studio Alta a Festival Bazaar, Divadlo Pôtoň (SK), Festival Kiosk (SK), Operaestate Bassano del Grappa (IT).

Představení vzniklo za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Statutárního města Brna.

PLI is a new dance/circus performance created by Viktor Černický. In strictly limited space and with 22 conference chairs, a single performer confronts the fragile structures of architecture and design of our thoughts with an endless human dynamics.

Viktor Černický was awarded the main prize of Czech Dance Platform in 2019 for original approach to choreography and outstanding performance in the production PLI. The same production was also awarded with the Audience Award.

Světový den divadla pro děti a mládež: A na noze pevnina

Záznam inscenace bude ke zhlédnutí na YouTube kanále Divadla Drak po celou sobotu 20. 3. 2021.

Autorská inscenace o nezdolné touze hýbat se a tančit. Malá holčička Jazmína nejraději ze všeho skáče a tančí. Jednoho dne se však něco přihodí a ona najednou tančit nemůže. Začne si všímat, co se hýbe a tančí kolem ní. Dobrodružství imaginace a radosti ze hry, ve které se prolíná fantazie s realitou, může začít!

Něžně dravý a skutečný příběh o radosti z pohybu pro děti a děti v nás.

Projekt je doplněn výtvarnými úkoly, které pro děti připravila Jana Bačová Kroftová.

Pracovní list ke stažení zde ( Pracovní list/ A na noze pevnina ) i na na našem YouTube kanálu.

Své baletky pak můžete roztančit společně s Jazmínkou přímo u vás doma.

Napsali o nás:

„Jazmína Piktorová se s publikem osobně seznámí ve foyer a odvede si ho do studia, díky svému kouzlu a důvěryhodnosti je okamžitě jejich, až má člověk strach, že se jí děti v dobré víře přimotají do akce. Inscenaci otvírá televizní šot, v němž se malá tanečnice svěří, že chce být baletkou. Scénou je pokoj se záclonami, všechno v ní má svou funkci a smysl. Pevnina v poetickém názvu je sádra na zlomené noze, což roztančené dívce brání nejen v tanci. Pohybové a taneční divadlo se potkává s lyrickou klauniádou, beze slov, přesto srozumitelnou. Pohotová výtvarnice několika tahy oživí degasovskou baletku, zaplaví scénu hmyzem, když Jazmínu trápí mravenčení pod sádrou, nebo z barev kouzelně rozpíjí světy vesmíru i fantazie. Zdánlivě jednoduchý nápad, ale s ohromným účinkem, tanečnice i malířka na sebe slyší, vnímají rytmus. Kdyby existoval měřič žasnutí, věřím, že malí i velcí by vykazovali stejnou hodnotu. Špalková a spol. sáhli do vlastních vzpomínek, a aniž by odkazovali na jakéhosi Tuláka po hvězdách pro nejmenší, v inspirované miniatuře, která šetří slovy, otevřeli vzpomínky i dospělým. A ve čtyřiceti minutách oslavili pohyb, tanec, divadlo a fantazii, na kterou může být handicap krátký.“

Petr Mareček, MF DNES, 25. 2. 2019

„A nakonec nejkrásnější, nejnevinnější, nejnajivnější a nejsmyslnější ve své kráse – naděje. Nevyčerpatelná, nezlomná, neomezená, čistá naděje dítěte. Žádné obavy, pochybnosti a omezení. Naděje, kterou jsme my dospělí mívali. Při sledování inscenací nabýváme dojmu, že není důvod, proč bychom v nás znovu neměli důvěřovat dítěti. Jedna silná připomínka, že divadlo a představivost přesahují jakýkoliv handicap.”

Úryvek z recenze našeho vystoupení od dramaturgyně Stely Mišković na Mezinárodním festivalu alternativního divadla FIAT v Černé Hoře, srpen 2020

Velikonoce s Drakem: Proletět duhou

Co se děje v Draku? Slavíme Velikonoce s hosty!

Naivní divadlo Liberec – Proletět duhou

K sousedovi se nechodí s prázdnýma rukama, ví nejen velký myšák Ziba, ale teď už i malé myšky Tipo a Piki, které ho tak rády poslouchají, když je hostí čajem. Piki sní, že vyroste, že bude dospělá a vydá se se všemi těmi lidmi, kteří spěchají na tramvajovou zastávku, na cestu. A uvidí celé město. Město, ve kterém neustále prší a zároveň svítí sluníčko, takže je v něm pořád duha. Možná že se déšť do města nevrací náhodou. Možná hledá kamaráda či kamarádku. Takovou, jakou má Piki v Tipo, která ji učí malovat, počítat, číst a díky které se nakonec přestane bát i strašlivého pylososu. Jenom jediné se zatím Tipo nedaří. Splnit malé kamarádce Piki její věčný sen o létání…

Soubor krátkých pohádek o přátelství dvou malých myšek Piki a Tipo napsal Andrej Sannikau a pod názvem Proletět duhou je přeložil a zdramatizoval Šimon Olivětín.
Ten dal textu podtitul “Pohádka pro Danika”, aby tím připomněl pozoruhodný příběh, který se pojí se vznikem původní předlohy.

Kabinet zázraků neboli Orbis pictus

Inscenace, která se inspiruje ve světově proslulé učebnici Jana Ámose Komenského Orbis pictus, je vlastně jakýmsi „divadelním úvodem“ do fungování planety Země.

Přichystal ho tvůrčí tým kmenové režisérky Naivního divadla, Michaely Homolové (v NDL například O beránkovi, který spadl z nebe). Podtitul inscenace by klidně mohl znít „Zeměkoule v kostce“, nebo přesněji – ve skříni: po vzoru starobylých kabinetů kuriozit herci z jednotlivých poliček tajemného kabinetu vytahují méně či více známé artefakty, které rozžívají pomocí těch nejstarších i nejtradičnějších loutkářských triků. Těmito divadelními zázraky a kouzly postupně dětské diváky seznámí s největšími zázraky v životě kolem nás. Pro někoho je to příroda, pro jiného člověk samotný, leckdo zůstává v úžasu stát zase z objevů a vynálezů, které má člověk za dobu své existence na svědomí. Tím největším zázrakem je však planeta Země jako celek a její fungování ve vesmíru.

Naivní divadlo Liberec bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. V podvědomí diváků i odborníků se zapisuje jako velmi kvalitní české loutkové divadlo již více než 70 let. Jeho tvorba je zaměřena především na dětské publikum, v repertoáru se ale objevují i inscenace pro dospívající a dospělé. NDL hraje na domácí scéně pro školky, školy i pro veřejnost, se svými inscenacemi cestuje po celé České republice i do zahraničí. Představilo se také v Číně, Japonsku, Hong Kongu, USA, Kanadě, Mexiku, Indii a jinde.

Cabinet of Miracles, or Orbis Pictus

A production that is inspired by the world-renowned textbook by John Amos Comenius, Orbis Pictus, is actually kind of a “theatrical introduction” to the workings of the planet Earth. For audiences 4 years of age and up.

www.naivnidivadlo.cz

Světový den loutkového divadla s Divadlem Drak

Světový den loutkářství, který byl vyhlášen roku 2003 díky iniciativě Mezinárodní loutkářské unie (UNIMA), je příležitostí k oslavě neobyčejně bohatého a starého umění loutkářství.

“Kouzlení nepatrnými pohyby. Souhra gesta a iluze, světla a stínu. Dokonalé zvládnutí formy, řemeslného zpracování loutek i kostýmů. Mistrovství dramatizace, umělecké zkratky a symbolu. Umění techniky a poezie. Loutkářství je všestranná umělecká disciplína. Je to vrcholné umění.” Přečtěte si celý text Poselství ke Světovému dni loutkářství 21. března 2021 – Mezinárodní loutkařská unie (idu.cz)

K příležitosti Světového dne loutkového divadla jsme pro vás připravili drobné ohlédnutí do historie Divadla Drak, jehož tvorba od počátku vychází nejen z tradice (východo)českého loutkářství, ale také z principu originální autorské tvorby pro děti i dospělé založené na imaginaci a neotřelé nápaditosti. Za svou historii bylo často průkopníkem nových metod a tvůrčích postupů a získalo četná ocenění u nás i v zahraničí.

Na starší inscenace s námi můžete zavzpomínat při poslechu playlistu s písněmi ze slavných drakovských inscenací:

Divadlo Drak – Písničky na doma – YouTube

Kompletní šedesátiletou historii pak shrnuje katalog ke stálé expozici Labyrintu Divadla Drak Příběh Draku 1958 – 2018. Texty připravil Tomáš Jarkovský.

Velikonoce s Drakem: Pohádky ovčí babičky

Co se děje v Draku? Slavíme Velikonoce s hosty!

Divadlo ALFA, Plzeň – Pohádky ovčí babičky

Asi jen málokdo se nikdy nesetkal s „Pohádkami ovčí babičky“, ať už v původní televizní, či později i knižní, podobě. Není divu, vždyť tento cyklus byl vůbec prvním kresleným večerníčkovským seriálem, a zároveň i prvním, jehož vypravěčkou byla nenapodobitelná a okouzlující Jiřina Bohdalová. Vznikl v roce 1966 v režii V. Bedřicha, který spolu s animátory rozhýbal černobílé kresby B. Šišky. Zanedlouho mu tedy bude 50 let! Vysílal se o rok později (tehdy ještě byl Večerníček na programu jen 3x týdně).

Seriál měl 13 dílů (kniha obsahuje 7 z nich). My jsme jich vybrali 5, abychom se dětem (i dříve narozeným) pokusili upomenout na veselé, dojemné, ale i napínavé příběhy beránka a jeho ovečky, na něž si trvale brousí zuby trojice vlků. Samozřejmě marně!

U nás v divadle Vám ovčí babička převypráví pohádky: O chytrém beránkovi, O tom, proč se usmívá měsíček, Jak vlci vykopali sami sobě jámu, Beránek a falešní beránci a O tom velkém vlčím vystřelení. Všechny příběhy vám zahrajeme s přispěním nejrůznějších typů šitých loutek a herců v maskách. A abychom nezapomněli – „Pohádky ovčí babičky“ poprvé uvidíte barevně!

O překrásné Vasilise

Představení  Tanečního divadla Honzy Pokusila inspirované klasickou ruskou pohádkou o odvážné Vasilise, která je nucena jít do služby k Babě Jaze, aby získala zpět oheň pro svou rodinu. Taneční pohádka pro děti již od 4 let.

TaneČní divadlo Honzy Pokusila

Taneční divadlo Honzy Pokusila je společnost scénického tance působící v Hradci Králové od roku 2005. Taneční divadlo v Hradci Králové organizuje celoroční kurzy současného tance, neo-baletních lekcí pro děti a dospělé. Hlavní činností divadla je aktivní vystupování na variabilních scénách českých i zahraničních divadel pro děti i dospělé diváky.

Zakladatelé TDHP jsou Barbora Machová Křováčková a Štěpán Mach, kteří spolu tančili v angažmá ve španělském souboru DA.TE Danza pod vedením mexického choreografa Omara Mezy Frías (Mexico – Španělsko). Jejich taneční styl je ovlivněn technikou choreografů s nimiž v zahraničí působili,konkrétně technikou Omara Mezy, Joa Alegada (USA) a jazzovým cítěním Marty Celie (Kuba-USA), Janem Kodetem (ČR).

V současné době divadlo Honzy Pokusila pracuje na projektech podporovaných městem Hradec Králové a Královéhradeckým krajem.

www.honzapokusil.cz