Jarkovský, Vašíček, Vyšohlíd a kol.:

O bílé lani

Podobenství o lásce a bolesti, ze které se rodí radost, se skvělou hudbou Jiřího Vyšohlída a výjimečnými hudebními výkony celého souboru divadla.

Režie: Jakub Vašíček
Dramaturgie: Tomáš Jarkovský
Hudba: Jiří Vyšohlíd
Scénografie: Kamil Bělohlávek, Tereza Venclová
Texty písní: Jan Skácel, Tomáš Jarkovský
Pohybová spolupráce: Petra Brabcová

Premiéra: 19. 3. 2016

  • 8+ Určeno divákům od 8 let.

Hrají

Královskému páru se narodila dcerka, dali jí jméno Jitřenka. Byla hodná, hezká a rodičům by mohla dělat jen samou radost, kdyby se však nad ní nevznášela zvláštní hrozba. Do jejích šestnácti let na ní nesmí dopadnout jediný paprsek slunečního světla, jinak…A tak dal král vystavět zámek bez oken a dveří rozhodnut, že Jitřenku před paprsky uchrání. Jenomže beze světla se žít nedá…

Bílá je barva nevinnosti, neposkvrněnosti, čistoty. Z hlediska biologického je však bílá laň jedním z mnoha příkladů albinismu. Albíni jsou v živočišné říši (a ostatně i mezi lidmi) vzácností, ovšem za tuto výlučnost platí vysokou cenu. Jednak je jejich výrazné zbarvení činí samo o sobě bezbrannějšími a ve volné přírodě ohroženějšími, zároveň však jsou časté případy, kde je stádo nebo smečka pro jejich výlučnost odvrhne. Na druhou stranu jim bývají připisovány výjimečné, někdy až mystické vlastnosti. S bílou laní tomu není jinak. Stará myslivecká pověra například praví, že střelec, který uloví bílou laň, do roka zemře.

Ocenění:

Jiří Vyšohlíd získal za hudbu k inscenaci O bílé lani Cenu divadelní kritiky 2016 a Cenu města Plzně za hudební plán inscenace na festivalu Skupova Plzeň.

Jiří Vyšohlíd, Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček byli za autorství inscenace O bílé lani nominováni na Cenu Divadelních novin  v kategorii Loutkové a výtvarné divadlo.

 

Napsali o nás:

„O bílé lani je inscenace, která se tváří velice jednoduše: na první pohled upoutá tím, jak dovedně je vyrobená a kolik je v ní skvělé hudby. Při opakovaném zhlédnutí ale člověk objevuje, jak je motivicky provázaná, kolik má v sobě rozličných zdánlivě mimoběžných nápadů a momentů.(…) Pokládám tuto inscenaci za zcela mimořádnou.“                                                                   Michal Zahálka, Loutkář 3-2016