Herec

Václav Poul

Pro Václava Poula lze použít hned tři přívlastky. Neobyčejný, výjimečný, skvělý… Nejen jako herec, loutkář a člověk, ale hlavně jako klaun. Možná to bude proto, že ho sudičky či pohádkový dědeček, ale zřejmě oba, obdařili vševědoucíma očima a smyslem pro humor. Václav Poul tento dar dovede využít ku prospěchu své profese. Dovede si všimnout slůvek, situací, gest, mimiky či variací hlasu, které ostatní přehlédnou, považujíc je za bezvýznamné. On, jako každý geniální klaun z nich však nejen rozpozná, jak se dotyčný cítí, ale dovede je ve své herecké práci použít, zpracovat a zprostředkovat tak divákům hluboký zážitek. Aby někdo mohl mít tuto vlastnost, tuto kromobyčejnou pozornost ke svému okolí, musí být nesobecký. A Václav Poul je zaujatý lidmi kolem sebe mnohem víc, než sám sebou. A je nejspokojenější, když v divadle vládne dobrá nálada. Vyprávěním dovede spolupracovníky bavit tak, že společný smích vytváří tak silnou tlakovou vlnu, až dřevěné obložení divadelního klubu (kde se tyto nepřipravené neveřejné talk show odehrávají), postupně praská a odpadává. P.S. A přesto, že jeho jedinou láskou je loutkové divadlo, měl by někdy udělat svou veřejnou talk show…

Kde mě můžete vidět