Herec

Jan Popela

Je krásné mít v divadle mušketýra! Však také všechny ženy z divadla rády sedají vedle tohoto mladého muže, jenž je nositelem mušketýrských ctností a v některých obdobích mušketýra dokonce připomíná fyziognomicky. Protože v civilním životě je Janu Popelovi vlastní pravdomluvnost, smysl pro čest a galantnost, v životě jevištním si rád zahraje padouchy všeho druhu, byť je nečastěji obsazován do rolí mužů toužících po lásce, štěstí či nápravě světa…V životě divadelním tvoří komickou dvojici s Václavem Poulem. Je zábavné je sledovat při slovním pingpongu, neb oba muži hýří humorem pro pobavení všech spolupracovníků. Při zkouškách, kdy je jedna situace opakována mnohokrát, je Jan buldozerem, který převálcuje svou únavu pracovním nadšením a navíc strhne i ostatní. Tak, jako se na jevišti nedá zlomit únavou, tak se v civilním životě pere s handicapy, které jej potkávají. S nezlomnou energií mušketýra bojujícího za právo na naplněný život, si žádné nepříjemnosti, pokud to jde, nepřipouští.

V jakém znamení jsi narozen a v čem je pro tebe typické či se lišíš?
Lev – lvi prý rádi baví společnost, to asi sedí.

Jakou barvu máš rád?
Nejvíc asi modrou, protože je to barva vody a nebe a na ty se rád dívám.

Chodil jsi rád do školy základní a střední?
Rád bych řekl, že ano, ale není to pravda. Nechápu lidi, kteří říkají, že by se tam rádi vrátili. Já určitě ne, i když na některé chvíle vzpomínám rád – hlavně později na internát.

Které události tvého života byly pro tebe tak inspirativní či důležité, že jsi se rozhodl být divadelníkem?
To byla shoda náhod.

Souhlasili rodiče s rozhodnutím živit se divadlem?
Já jsem se jich nikdy neptal, ale určitě by souhlasili. Jenomže jsme s tím, že se budu živit divadlem nikdy nepočítali – ani oni, ani já – mé výsledky ve škole nebyly takové, abych šel na konzervatoř a od koní bylo k divadlu trochu daleko.

Co bylo ve tvé pracovní kariéře největším divadelním zážitkem, který tě nějak ovlivnil?
Stále na něj čekám.

Chceš někdy seknout divadlem? Kdy?
Často! Vždycky když si uvědomím, jak jsem špatnej a taky když se nervuju před premiérou nebo festivalem – a tak vlastně pořád.

Kdy jsi v divadle nejšťastnější?
Když se povede představení a když jsou prázdniny.

Máš nějaký divadelní sen?
Spíš sny o divadle. Hraji a neumím text, nebo se hraje hra, kterou znám a ve které mám roli, ale když vejdu na jeviště, je tam úplně jiná scéna, všichni říkají své texty a já vůbec nevím, co hraju.

Co je pro tebe v divadle nejpodstatnější?
Jako v životě, zvířata okolo!

Kde mě můžete vidět